Jsem ráda že mi rodiče dovolili odletět na celé léto do Kanady k babičce, už dlouho jsem se s ní neviděla. Jmenuji se Sophia Matthewsová je mi sedmnáct a spolu se svými rodiči a bratrem Calebem bydlím ve čtvrti Northseen na okraji Londýna. Celé léto jsem tu trávila s kamarády, které jsem si tu našla Nashe, Camerona a Marry. Léto u babičky jsem si opravdu užila s klukama byla opravdu sranda za svou nejlepší kamarádku momentálně považuji Nashovo sestru Marry. No v Londýně jsem kromě Caleba nikdy neměla nikoho komu bych se mohla s čímkoliv svěřit a tuto útěchu jsem našla právě v Marry za pouhé dva měsíce ze mě dostala tolik informací a tajemství jako nikdo za celý můj život. Dnes je den kdy odjíždím zpátky domů. Nechce se mi ale co se dá dělat za několik dní začíná škola.
Stojím v poloprázdné odbavovací hale a za mnou po dlaždicích drnkají kolečka mého kufru. S ostatníma jsem se domluvila, že se setkáme právě tady. Z babičkou jsem se rozloučila už v autě a slíbila jí, že jakmile dorazím na letiště v Londýně tak zavolám, že jsem v pořádku. Za půl hodiny mi odlétá letadlo a oni furt tu furt nejsou začínám si myslet, že se na mě vykašlali a v tom je všechny tři vidím vyjíždět po eskalátorech směrem ke mně. Marry se rozběhne a tiskne mě v objetí tak silně, že to vypadá jako by mi chtěla rozlámat všechny kosti v těle.
"Omlouvám se, moc se omlouvám měli jsme tu být už dávno, ale znáš to jak Nash řídí, chytili jsme tu největší kolonu" začne se ospravedlňovat Marry.
"To je v pořádku nic se neděje, hlavně že jste tady" uklidním ji a usměju se.
"Bude se nám po tobě moc stýskat " řekne mi Nash a vytrhne mě Marry z objetí.
" Je tu hrozné vedro jdu si koupit nějakej ledovej džus" začne se rukou ovívat Marry
"Počkej na mě jdu s tebou" zářičí na ní Nash když už je skoro sjíždí po eskalátorech dolů do bufetu.
Zůstala jsem tu jen já, Cameron a ještě několik náhodných kolemjdoucích. Dlouhou dobu se na sebe jen tak díváme a potom ke mně přistoupí a obejme mě.
"Budeš mi tu chybět Sofi, hodně" pošeptá mi do ucha. Nic mu na to neodpovíš. Chvíli tam jenom tak stojíme v objetí. Trvá to déle než by normální objetí mělo trvat. Tohle objetí od něj je jiné než od Nashe nebo Marry, nevím v čem ani proč ale je to tak.
Z nenadání se ke mně sehne a políbí mě tak lehce jako bych byla porcelánová panenka, která se každou chvíli rozpadne. Jeho rty voní jako citrónová tráva a jahody. Je to naprosto omamná vůně. Nevím jestli to je správné zrovna teď když odlétám. Ale co si to namlouvám chci to. A tak začnu okamžitě spolupracovat trvá to asi dvě minuty a najednou slyším jak směrem od eskalátorů vychází Marryn hlas
"Nechápu jak jsi si mohl dát borůvkový džus, pomerančový je mnohem lepší." slyším jak Marry vysvětluje Nashovi. Odtáhnu se od Camerona a podívám se jejich směrem ale ještě tu nejsou. Díkybohu.
Všechny je naposledy objemu a jdu směrem k terminálu. Ještě naposledy se otočím a podívám se Cameronovi do očí a hned se zase musím otočit zpět abych nezačala brečet už tady.
V letadle se dívám ven z okénka na mraky pod sebou a cítím jak mi tečou slzy po tváři. Stále ještě cítím jeho rty na těch svých. Nechtěla jsem je opouštět. Ale neměla jsem na výběr.
Je tu nový příběh, můj první, snad se vám bude líbit a budete číst dál. Tato kapitola byla sice kratší, ale šlo tu pouze o úvod do příběhu. Mám vás moc ráda
Vaše Char ✌
ČTEŠ
Never Hang On Believe -CZ
Fanfiction„Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznala, co to znamená opravdu milovat a...
