Never Hang On Believe -CZ

7.

Probouzím se v nemocničním pokoji. Jsem napojená na různé přístroje a vše okolo mě pípá. Vedle mé postele sedí Cameron na židli a hlavu má položenou na mé posteli a pevně svírá mou ruku. V křesle na konci pokoje sedí taťka a mamka leží na malé pohovce vedle. Všichni spí jen já jsem vzhůru. Jakmile zdravotní sestra zpozoruje, že už jsem vzhůru vtrhne do pokoje čímž všechny přítomné vzbudí. To od ní nebylo milé.

" Zdravím slečno Matthewsová. Jak se cítíte? " ptá se mě příjemným hlasem mladá sestřička.

" Já nevím, všechno mě bolí, co se mi stalo? " odpovím sestřičce

" Na stupnici od 1 do 10 jakou cítíte bolest? " ignoruje mou otázku a ptá se dál.

" Já, já nevím asi 7 proč tu vlastně jsem, co mi je? dožaduji se odpovědi.

"Sophie,drahoušku ty už jsi se probudila. Jak ti je? "
optává se mě mamka.

" Sof, zlato jsem tak rád, že už jsi vzhůru" promluvil Cameron. Potom se přidal i taťka a najednou mluvili všechni jeden přes druhého až jsem se v tom ztrácela.

"Sakra dozvím se už konečně co se mi stalo a proč tu vlastně jsem? " vybuchla jsem.

-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-

FLASHBACK:

Po probuzení jsem zjistila, že na mé posteli je jen polštář, na kterém jsem spala. Všechno ostatní bylo poházené všudemožně po pokoji. Stává se mi to pouze když mívám noční můry.

Marry nejspíše usnula u filmu, vzhledem k tomu, že se teď jako užovka svíjela na nepohodlném gauči. Rozhodla jsem se, že všem udělám snídani,neboť bylo 8:07 a v tuhle dobu ještě nikdo z nich nebývá vzhůru. Dokonce i mamka s taťkou spí a to se vrátili včera v 19 hodin a hned šli spát.

No nevadí. Přes pyžamo jsem si navlékla kostkovaný semišový župan a vydala jsem se do kuchyně. Otevřela jsem lednici a podle surovin, které jsem tam viděla jsem se rozhodla, že ke snídani udělám lívance.

" No.. Asi přestanu chodit do kuchyně, vždycky tu potkám tebe" slyšela jsem známí hlas.

Otočila jsem se s mlékem a vejcemi v ruce směrem k lince. Cam stál kousek ode mě tak metr a půl a byl bez trička. Měl na sobě jenom černé tepláky.

A žádné tričko, vůbec žádné tričko. Ani jsem si neuvědomila, že na něj doslova zírám s otevřenou pusou. Během okamžiku jsem naráz upustila mléko i vajíčka.
Cameron naštěstí nestál tak daleko ode mě a stihnul oboje včas zachytit a postavit na linku.

"Také ti přeju dobré ráno, nezdvořáku" řekla jsem mu jakmile jsem se dostala z toho transu.

"Promiň nečekal jsem, že by jsme se měli zdravit" opačil na mou směšnou urážku.

" Je to slušnost" věnovala jsem mu úšklebek

" Tak tedy dobré ráno krásko" řekl mi " a ne nemohl jsem si to odpustit" dodal. Jako by přesně věděl na co myslím.

"Ale ano mohl" řekla jsem a nepatrně se usmála.

"To znamená mír? " zeptal se mě a přiblížil se ke mně až se mě skoro dotýkal.

" Ano to znamená mír" podala jsem mu ruku na znamení přátelství. Přijal ji a vložil svou ruku do té mé.

" Came ? Ještě jedna věc chtěla bych se ti omluvit za to nařčení ohledně té blondýny na party. Moc se ti za to omlouvám" dodala jsem.