Hobitka: Neočekávaná cesta ✔

1. Neočekávaná návštěva

Později večer místo večeře zamíří ke svému stolu a vezme do rukou svou harfu, kterou má od své matky, které ji dala zase její matka a tak dále. Nemusím vám tudíž vůbec popisovat, jak ji léta už stihly poznamenat. Svému účelu ale stále sloužila a k údivu všech nebyla ani trochu rozladěná. Arwen zlehka pohladila první struny a začala si broukat jednu ze svých prvních složených písní:

Hledím z okna, vidím tmu,
den skončil a noc je tu.
Temnota zahalí všechen lid,
nikdo neunikne, všude je klid.

Hrobové ticho uši mé drásá,
však i v té temnotě je krása.
Něco, co nemá žádný den,
je to jen nekonečný sen...

Když chce začít další sloky, překvapí ji hlasité zaklepaní na dveře. Netuší, kdo by to mohl být. Nikoho si nikdy nezve a bez pozvání k ní také nikdo nechodí. Chvilku čeká, jestli se ta osoba za dveřmi třeba nespletla. Po nějaké chvíli se ale ozve klepání znovu a je ještě silnější. Taky se zdá, jakoby teď místo jednoho klepali hned dva lidé. Arwen se ale stále drží naděje, že je to třeba jen nějaký žert. Když se ale ozve i třetí zaklepaní, nezbývá jí nic jiného, než otevřít.

Za dveřmi stojí několik menších mužíčků, přesněji čtyři. Nevypadají jako hobiti a na lidi jsou moc malí. Elfové to také rozhodně nejsou. Takže už zbývá jen jediná možnost. Právě před ní stojí čtyři trpaslíci a rozhodně nevypadají nějak obzvlášť mírumilovně. Podle dívčiného odhadu by jí bez problému na místě zabili.

„Balin, k vašim službám," představí se nejprve trpaslík s šedými až bílými vlasy a vousy, který toho podle vrásek zažil už víc než dost.

Pak se představil nejvyšší z těch čtyř a podle Arwen také nejhrozivější. Představil se pod jménem Dvalin. Svíral v ruce obrovskou sekeru a dívka se musela přemáhat, aby nezačala hystericky volat o pomoc. Hned po něm se také přidali dva zbývající, kteří byli s největší pravděpodobností bratři, vzhledem ke stejnému oblečení a podobě v obličeji. Jmenují se Fili a Kili. Pak jakoby se dívka vzpamatovala.

„Arwen, k vašim službám," řekla podobně jako oni, jen trochu tišeji a váhavěji „Promiňte, že se tak hloupě ptám, ale co tady děláte?" zeptá se jich. Slova se ujme trpaslík s bílými vlasy jménem Balin.

„Omluva se přijímá," řekne a pokračuje i s ostatními do nory, ignorovajíce předchozí otázku. Arwen chvíli jen překvapeně a nechápavě stojí u dveří, když se vzpamatuje a vydá se za neznámými hosty. Sotva tam ale dojde, ozve se znovu zvonek. Dívka sebou trhne a chvíli přemýšlí, jestli má jít otevřít nebo má radši předvádět, že není nikdo doma.

„Někdo je u dveří," oznámí jí jeden z bratrů, nejspíš Fili a ubohé hobitce nezbývá nic jiného, než jít otevřít. Za dveřmi stojí hned pět trpaslíků. Mezitím, co dívka přemýšlela, jak se z téhle nepříjemné situace dostat, se představili jako Dori, Nori, Ori, Óin a Glóin.

Všichni si odloží své kabáty na Arwenin věšák a jdou za svými druhy do kuchyně. Ti se mezitím sami obsloužili a vynesli ze spižírny všechno jídlo, které si Arwen schovávala na dobu, kdy budou třeba hrozné mrazy a ona nebude moct sehnat nové. A teď můžu začít znovu, pomyslí si a zakroutí hlavou.

Po chvíli se ozve další zvonění a Arwen se rozhodne, že nechá dobrých způsobů a obrátí oči v sloup. Vydá se ke dveřím a cestou přemýšlí nad svými nepřáteli, kteří by dokázali něco tak podlého udělat. I na Línu ze Sáčkova, její úhlavní nepřítelkyni, je tohle až moc kruté a hlavně náročné. Když dojde až ke dveřím, prudce je otevře a zapříčiní tak pád čtyř trpaslíků, kteří se nedočkavě tlačili na dveře. Za nimi stojí čaroděj Gandalf a Arwen ihned dojde, kdo měl celé tohle divadélko na svědomí.