Hobitka: Neočekávaná cesta ✔

6. Volba

Vše ztichlo. Faileon se s otázkou v očích podíval na Arwen. Věděla, že potřebuje odpověď, ale ona nebyla schopna jediného slova. Jen zaraženě stála a přála si, aby byla kdekoli jinde a nemusela čelit prosebným očím elfa. Do jeho výrazu se vloudily pochybnosti. Naděje se proměnila v nejistotu.

„Promiň," řekla dívka,když konečně popadla dech „ale musím si to rozmyslet. Pořádně rozmyslet," S těmi slovy odešla.

Pořád nedokázala uvěřit elfovým slovům. Nevěděla, co má dělat. Nikdy neměla v plánu dělat tak těžká rozhodnutí. Šla, i když nevěděla kam. Potřebovala zvážit všechny možnosti.

Kdyby tu zůstala s Faileonem, žila by tu krásný život. Obklopena elfy, nejchytřejšími a nejkrásnějšími stvořeními světa, by zestárla. Její dny by byly plné pohody a rozjímání, diskutovaní o životě, o cílech, o světě.

Ale na druhou stranu byla vázána slibem. Slibem Thorinovi a ostatním trpaslíkům. A v hloubi duši chtěla odejít. Zažít dobrodružství. V Roklince by nic neudělala, na výpravě by mohla pomoc získat trpaslíkům zpět jejich domov. Nebo se o to aspoň pokusit. Ale pořád tu bylo riziko, že by nepřežila, že by podlehla dračímu ohni nebo zemřela jiným způsobem a byla by nucena navždy opustit tento svět. Nikdy by už neviděla Kraj, svou rodinu, přátele, Faileona.

Náhle se zastavila. Rozhlédla se kolem. V této části ještě nikdy nebyla. Přímo před ní byl dlouhý pruh podlahy, který se táhl až k velké propasti. Arwen opatrně popošla několik kroků ke kraji, ale dál se neodvážila. Rozhodla se sednout si na zem. Musela se rozhodnout a moc dobře to věděla. Ale byla opravdu v koncích.

Náhle se za ní ozvaly kroky. Ohlédla se a uviděla šedivou postavu se svým typickým až trochu vtipným kloboukem. Usmála se na něj a čaroděj jí úsměv oplatil. Mlčky se posadil vedle ní a vytáhl si svou už trochu špinavou fajfku. Aby taky ne, vždyť už s ní prožil tolik cest. Chvíli jen tak mlčky seděli a Gandalf vyfukoval kroužky různých tvarů a velikostí.

„Co se stalo?" zeptá se nakonec čaroděj. Arwen se na něj nedůvěřivě podívá.

„Nic, co by se stalo?" zeptá se.

„Neodpovídejte na mé otázky otázkou. Notak, povídejte. Možná bych vám dokázal pomoci,"

„Nevím, jestli mám ve výpravě pokračovat," uvede Arwen Gandalfa do její situace. Ten se na kratičkou chvíli zamračí. Je to jen záblesk, než se na ni povzbudivě usměje.

„Víte Gandalfe, nevím, co mám dělat. Chtěla bych pomoct trpaslíkům porazit draka a získat zpátky jejich domov, ale připadám si spíš jako břemeno. Nepatřím k nim. Vždyť se na mě podívejte, nejsem silná ani neumím pořádně zacházet se zbraní. Chci lidem pomáhat, ale přitom dělám pravý opak. Možná bych měla zůstat tady, v Roklince a nechat trpaslíky jít. Nechci být jen břemeno,"

„Břemeno?" podiví se čaroděj „Ale vy nejste břemeno. Kde by byli trpaslíci bez vaší pomoci? Nejspíš by byli už dávno rozmačkaní zlobry. Nezapomínejte, Arwen Pytlíková, že jste jeden ze Společenstva. Bez vás bychom se nikdy nedostali do zlobří jeskyně. Teď pozorně poslouchejte. I ten nejmenší človíček, může změnit osudy nás všech. Nezáleží na tom, jestli umíte, nebo neumíte bojovat. Nezáleží na tom, odkud jste. Víte, jste teď úplně jiná, než ta dívka,kterou jsem potkal na Dni Pytle," na chvíli se odmlčel „Ale jestli tu chcete zůstat, nebudu vám bránit. Popřeji vám všechno štěstí světa, ale nebudu vám tvrdit, že budu sám šťasten,"

„Můžete mi slíbit, že se vrátím?" zeptá se dívka na otázku která už jí několik dní nedá spát. Čaroděj se trochu zachmuří.

„To nemůžu," přizná „Ale jestli se vrátíte, budete úplně jiný člověk," dodá. Arwen se na čaroděje tázavě podívá.

„Proč čarodějové pořád mluví v hádankách?" zeptá se a její společník se jen usměje.

„To nejsou žádné hádanky," odpoví pobaveně. Arwen se zamyšleně podívá na oblohu. Ať se jí to líbí nebo ne, její srdce se už dávno rozhodlo.

Rychle se zvedne a spěchá do své komnaty. Neví, jestli je její rozhodnutí správné. Na moment se jí zdá, že už neví vůbec nic.

O den později...

Je den odjezdu. Trpaslíci už chystají své koně. Arwen se prochází po zahradě. Potají si utrhne list z majestátního stromu, který tak ráda navštěvovala. Strčí si jej do kapsy. Jako vzpomínku. Vzpomínku na tyto zahrady, na Elrondův dům i Elronda samotného. Naposledy se rozhlédne po okolí.

Poté se vydá k ostatním trpaslíkům, kteří na ni už netrpělivě čekají. Odejde ke svému poníkovi, ale pořád se nemůže zbavit toho pocitu neúplnosti.

Náhle někdo zvolá její jméno a ona ho uvidí. On přišel, opravdu se s ní přišel rozloučit. Popravdě v to ani moc nevěřila. Když mu oznámila své rozhodnutí, vyhýbal se jí. Až dosud.

„Nevěděl jsem, že odjíždíte tak brzy," řekl Faileon a usmál se.

„Dobrodružství nepočká," úsměv mu opětuje. Někdo zakašle. Arwen se podívá a uvidí Thorina, jak elfa propaluje pohledem, který není zrovna přátelský. On si toho ale nevšímá. Smutně se na Arwen podívá.

„Opravdu musíš odjet?" zeptá se jemně.

„Ano, musím," odpoví pevně „Budeš mi chybět," řekne. Faileon se na ni smutně podívá a stiskne ji v náručí.

„Věřím, že je tvé rozhodnutí dobré," řekne tichým hlasem. Chvíli jen tak stojí a do mysli Arwen se vloudí pochybnosti. Je to ale jen záblesk. Po chvíli se dívka jemně vymaní ze sevření.

„Namárië," (pozn. autorky: Namárië znamená elfsky sbohem)

„Namárië," odvětí elf „Kéž jsou vaše stezky zelené a zlaté," Naposledy dívce zamává.

Arwen nasedne na poníka a udělá stejné gesto. Naposledy se podívá do elfových očí. Ví, že udělala dobře. Ví, že je správná volba odjet s trpaslíky. Může se aspoň pokusit pomoct osvobodit jejich vlast. Může se pokusit dokázat, že není jen slabá hobitka z Kraje. Že toho dokáže mnohem víc, než kdokoli tuší. Musela odejít. Protože dobrodružství nepočká.

Ahoj, je tu další díl. Omlouvám se, že je trochu kratší. A také se omlouvám za delší nepřidávání částí. Zase mám takové to období, kdy chci něco napsat, ale najednou mám v hlavě úplně prázdno. Taky se omlouvám, že je tento díl skoro o ničem.

Ale teď pryč s omluvami. Doufám, že se vám část aspoň trochu líbila, každá hvězdička a komentář mě neskutečně potěší. A jak si užíváte velikonoční prázdniny? Odpovědi můžete psát do komentářů, taky si můžete tipnout, jak se bude příběh dál vyvíjet. A mimochodem, moc se omlouvám za chyby, ale v těch jedenáct večer už mi to prostě moc nemyslí.

Pokračování příště...