Hobitka: Neočekávaná cesta ✔

14. Oheň

Leží na jednom z kamenů. Jeho oči jsou zavřené. Nad ním se sklání odporný skřet na ještě odpornějším stvoření. Svírá velký černý meč a blíží se k Thorinovu hrdlu.

"Ne!" vykřikne Arwen a udělá něco, čeho bude nejspíš za chvíli litovat.

Přinutí své nohy k pohybu. Rozběhne se neuvěřitelnou rychlostí. Ani neví, co dělá. Stále před sebou vidí Thorinovo bezvládné tělo. A meč blížící se k jeho hrdlu. Neví, co udělá, až doběhne ke svému cíli. Neví, jestli má proti skřetovi vůbec nějakou šanci. Možná se teď právě žene na smrt, ale na tom nezáleží. Záleží jen na tom, aby byl Thorin v bezpečí. Musí zachránit svého krále.

Když už je skoro u kamene, kde trpaslík leží, vytáhne svůj meč. Je připravena bojovat. Sice to ani trochu neumí, ale i přesto je odhodlaná porazit nepřítele nebo ho aspoň zadržet, dokud se Thorin zase nepostaví na nohy.

Narazí do skřeta plnou rychlostí a srazí ho tak na zem. Stáhne ji sebou, ale ona je za chvíli zase na nohou. Neví jestli je to adrenalinem nebo něčím jiným, ale takhle silná ještě nikdy v životě nebyla. Nikdy taky nebyla tam odhodlaná něco udělat. Možná jen jednou chtěla udělat dojem na jednoho hobita. Asi nemusí ani zmiňovat, že to nevyšlo.

Postaví se tak, aby měla Thorina za sebou a začne výhrůžné máchat mečem před sebou. Když se pořádně rozhlédne, zjistí, že skřetů je rozhodně víc než čekala. Proti něčemu takovému nemá vůbec žádnou šanci. Její pohled zaujme jeden ze skřetů, nejspíš jejich vůdce.

Jeho pokožka je sněhově bílá pokrytá hned několika jizvami, které se ještě nestačily zhojit. To, co ji na něm ale znepokojí nejvíc je jeho pohled. Oči, které Arwen probodávají jsou jako dvě ledové dýky. Jestli někdy tvrdila, že je něco nejodpornější, co kdy viděla, odvolává to. Tenhle skřet je ta nejodpornější věc, co kdy viděla.

Zdá se, že s ním měl trpaslík nějaké nedořešené záležitosti. Proto by Arwen nikdy nemohla být na jeho místě. Mít tolik nepřátel, kteří si přejí jeho smrt.

Skřet, který byl ještě do nedávna na zemi se s napřaženou zbraní rozběhne proti dívce. Ta se na scénu vyděšeně podívá a uhne. Ani neví, jak to udělala. Asi za to mohl reflex nebo aspoň pud sebezáchovy, který měla hobitka opravdu silný. Stvoření se ale nevzdává a jediným úderem srazí dívku na zem. Narazí tak silně, že jí to až vyrazí dech. Nebyla na něco takového připravená. Její meč jí vyklouzne z ruky a dopadne několik metrů od ní. Skřet se na Arwen jen usměje, když se ozve bojový pokřik. Nepatří však skřetům, je melodický a rozhodně lepší než jejich. V té chvíli dívka spatří ostatní trpaslíky, jak vyráží proti svým protivníkům. Ten, který se chystal zasadit Arwen poslední ránu se najednou zhroutí vedle ní. Dívka se zmateně rozhlédne a uvidí Kiliho, jak míří lukem směrem k nim. Šíp už mu chybí, nejspíš našel svůj cíl ve skřetí hrudi.

Arwen se rozběhne ke svému meči. Uchopí ho a pak zamíří k Thorinovi. Pořád leží nehybně beze známky jakéhokoli života.

"No tak, Thorine, vstávej," naléhá na něj a snaží s ním zatřást. Musí se probudit. Musí zase vstát na nohy. Jinak dívka zklamala.

"No tak, vzbuď se," řekne bezmocně. Jen ta myšlenka, že by mohl být mrtvý ji přivádí k šílenství. Musí se dostat k Osamělé hoře, osvobodit svou vlast. Musí toho ještě tolik udělat. Nemůže zemřít, prostě ne. Něco takového si Arwen prostě nehodlá připustit.

Náhle se ozve výkřik a ona opět věnuje svou pozornost bitvě, která se zrovna odehrává. Trpaslíků je moc málo, nepřátelů je značná přesila a zdá se, že je jich čím dál tím víc. Arwen se rozhodne zasáhnout. Přidá se k trpaslíkům a snaží se uplatnit to, co ji Thorin naučil. Žádného z nepřátel nezabije, většinou jim jen způsobí menší zranění. Ale i to se teď hodí.

Pak ale spatří jednoho skřeta. Není ničím zvláštní. Vypadá jako všichni ostatní. Horší je spíš to, co má v ruce. Černočerný luk se šípem stejné barvy. Arwen ani neví, kam chce střílet, dokud se tím směrem nepodívá.

Thorin. Míří na Thorina.

Jeho ruka se náhle uvolní. Vypustí šíp s viditelnou přesností. Arwen se vyděsí. Ví, jak to skončí. Všechno jako by se zpomalilo. Jako by neexistovalo nic než ona, Thorin a šíp, který na něj právě letí.

"Ne!" vykřikne dívka a udělá něco, co pokládá za jediné možné řešení.

Bolest, kterou ucítí ji doslova ochromí. Podívá se na šíp, který je nyní zabodnutý v její hrudi. Pak se podívá na Thorina.

Pořád tam leží, stejně jako ho viděla naposledy. Jeho oči se náhle otevřou a on opět vdechne vzduch do plic.

Zdravím, je tu další kapitola. Je trochu kratší, snad vám to moc nevadí. Po téhle části bude už jen epilog, který bude mít okolo 150 slov...

Doufám, že se část líbila, omlouvám se za veškeré chyby a nedokonalosti, ale přece jen, jsem jen člověk.

Pokračování příště...