Hobitka: Neočekávaná cesta ✔

12. Hádanka

"Ne, ne, ne, ne, ne," rozčiluje se a začne poskakovat a chytat se za hlavu. Po chvilce nejspíš překoná prvotní pocit bůhví čeho a pokračuje: "Ale můžeme mít tři pokusy."

"Dobře," souhlasí dívka a čeká na odpověď.

"Ručičku," výkřikem po chvíli přemýšlení Glum a podívá se s očima plných očekávání na Arwen. Dívka zvedne obě ruce nad hlavou, aby je stvoření viděli a zavrtí hlavou.

"Už víme, co má hobitka v kapšičce, viď milášku, nemá tam nič!" řekne vítězoslavně Glum.

"To... není správná odpověď," oznámí mu a on zakleje. V Glumově tváří se vystřídá hned několik výrazů. Jako by prožíval nějaký vnitřní boj. I Awen musí uznat, že její otázka není úplně fér, protože možností je tolik, že to prostě nejde uhodnout. Kdyby takovou otázku položil on jí, taky by protestovala.

"Poslední pokus," informuje Arwen opatrně Gluma. Jen doufá, že stvoření dodrží své slovo. Nechce nikoho soudit podle vzhledu, ale právě on nevypadá jako někdo čestný, který vždy dodrží své dohody.

"Potřebujeme čaš, milášku. Je to moc těžká hádanka, moc těžká otážka," stěžuje si tiše a neustále kroutí hlavou na znamení nesouhlasu. Teď už začne Arwen opravdu pochybovat o tom, že Glum dodrží své slovo. Jedna část jí chce utéct, dokud to ještě jde, ale ta druhá stále doufá, že v sobě  má to stvoření alespoň trochu cti. Arwen začne v duchu počítat. Nechce na stvoření nějak tlačit, ale Thorin a trpaslíci už budou rozhodně dost daleko a jestli je chce dívka ještě někdy vidět, měla by se odsud co nejrychleji dostat.

"Čas vypršel," řekne pevně a Glum se na ni vyděšeně podívá.

"Tak hodinky nebo kapešníček!" vykřikne na poslední chvíli.

"To jsou dvě věci a ani jedna z nich není správně," zklame jej, "Teď dodrž své slovo a ukaž mi, jak se odtud mám dostat,"

"Ano, dodržíme švé šlovo, že milášku," Zase ten jeho 'milášek', vážně by mě zajimalo, s kým to pořád mluví, pomyslela si Arwen a nedůvěřivě si Gluma měřila. Už jen ten tón, kterým to řekl dívce naznačuje, že rozhodně své slovo dodržet nechce. Problém je, že opravdu nedokáže odhadnout jeho další krok. Většinou se v lidech nebo elfech a ostatních národech vyzná, ale on je tak nepředvídatelný. Rozhodně není úplně psychicky v pořádku.

Glum se najednou vydá pryč od Arwen směrem k jezeru, kterého si dívka do té doby příliš nevšímala. Naskočí do malé nenápadné loďky a začne rychle pádlovat rukama. A to si Arwen myslela, že ona je tady ta, která uteče. Nakonec se v Glumovi možná přece jen spletla. Možná se opravdu svým způsobem smířil s prohrou. Sice ji neukázal východ z tohoto bludiště, ale ani ji nevykuchal.

Už se Arwen otáčí k odchodu, když uslyší nelidské skřeky plné zoufalství.

"Kde je? Kde je?!" křičí hlas pořád dokola. "Žtratili jšme to, žtratili!" Dívka pozná Glumův hlas. Ví, že by měla ihned zmizet, když je Glum v takové náladě, ale to by prostě nebyla ona, kdyby nezůstala na místě a neposlouchala.

Za necelou minutu plnou Glumových skřeků uslyší jak něco proráží vodu a pluje to směrem k ní.

"Co má hobitka v kapse?" zeptá se Glum tichým výhružným hlasem.

"Do toho ti nic není," odpoví klidně.

"Ukradla to, ukradla TO!" vykřikne stvoření a dívka se na něj jen nechápavě podívá.

"Počkat, cože? Já nic neukradla," brání se Arwen.

"Tak co má hobitka v kapse, ať nám to ukáže!" vykřikne Glum pořád rozčileným hlasem.

"Semínko z té nejkrásnější jabloně. Vzala jsem si ji na památku, když jsem byla v Roklince," snaží se Glumovi vysvětlit, že ji obvinil naprosto neprávem a vytáhne jej jako důkaz.

"Až se jednou vrátím domů," pokračuje s úsměvem, "tak si ho zasadím a vždy mi bude připomínat vše, co jsem na téhle výpravě prožila," Usměje se na něj, ale on její dobrou náladu vůbec nesdílí. Pořád má oči zúžené do tenkých linek a hned na první pohled jde vidět, že ho zuřivost ani trochu nepřešla.

"Ale kde je, když ho hobitka nevžala, milášku, kde?" V tu chvíli Arwen pochopí, že Glum rozhodně nemá v plánu jí pomoct a tak se pomalu vydá pryč od jezera. Vodní plochy bývají většinou uprostřed jeskyní, takže musí jít dívka přesně na opačnou stranu. Jen doufá, že v těchto síních už nečeká žádné překvapení a že se bezpečně dostane ven.

Cestou její pohled upoutá něco třpytivého. Opatrně předmět uchopí do rukou a pořádně si jej prohlédne.

Je to prsten.

Jeho zlatavá barva je tak jasná, že s ní až přecházejí oči. Arwen může s klidem říct, že něco tak nádherného ještě nikdy v životě neviděla a to si zrovna moc na šperky nepotrpí.

Naposledy se na prsten podívá a nemůže se rozhodnout. Má si ho nasadit nebo ne? Je moc krásný na to, abych ho jen tak nosila na prstě, řekne si nakonec a prsten schová do kapsy, ve které uchovává i semínko z Imladris.

Dál pokračuje cestou, která zatím nemá tolik odboček, aby se ještě víc zamotala. Když konečně dojde na konec uvidí krásné denní světlo a... skřety. Proč by to taky bylo tak snadné, zamumlá dívka a rozhodne se najít jiný východ. Každý její pokus skončí neúspěšně. Až konečně uvidí malinkou prasklinu, kterou se sice stěží, ale protáhne. Na hlídce žádní skřeti nejsou. Asi si praskliny nevšimli nebo jim prostě nepřišla nijak důležitá. Tím líp pro Arwen.

Na její pokožku dopadli tolik žádané paprsky světla a ona hleděla na krajinu, která se před ní rozkládala. Věděla, že tam někde venku jsou trpaslíci a byla odhodlaná je najít

Zdravím všechny, je tu další část :). Sice se zpožděním, ale je tu... Omlovám se, že je to už tak dlouho od vydání minulé kapitoly, ale vážně jsem neměla čas ani náladu na psaní. Však to znáte, čtvrtletky, opravy známek atd.

Každopádně mám pro vás informaci, která vás (doufám) bude zajímat. Rozhodla jsem se hobitku rozdělit na tři díly, stejně jako to bylo u filmů. To znamená, že do konce prvního dílu zbývají dvě až tři části, které bych chtěla dopsat do konce školního roku. S druhým dílem to bude trochu složitější, protože o prázdninách budu skoro pořád pryč, takže zatím nevím, jak to bude s vydáváním...

Na konec bych poděkovat všem, kteří hlasovali o novém coveru. Doufám, že je aspoň větší část z vás s novým coverem spokojená.

Pokračování příště...