Hobitka: Neočekávaná cesta ✔

9. Skřeti

Jeskyně byla pryč. Místo ní zbyla jen velká propast, která zapříčinila, že všichni trpaslíci skončili na úzké stezce, která byla plná bytostí tak příšerných, že se Arwen ani neodvažovala je pojmenovat. Spolu s Thorinem stála několik kroků před vstupem do jeskyně a nevěřícně se dívala na scénu před ní. Naštěstí byli všichni zaneprázdnění trpaslíky, takže si dvojice ani nevšimli.

"Skřeti," procedil Thorin mezi zuby.

"Musíme jim pomoct," řekla dívka a rozběhla se ke vstupu do jeskyně. Thorin ji ale zastoupil cestu.

"Nemůžete tam je tak přijít a všechny pobít. Jsou to síně krále skřetů. Je tam moc velká přesila," řekne vyčítavě, "Musíme mít nějaký plán,"

"Dobrá tedy," souhlasí dívka a zamyslí se, "Už to mám. Já odlákám pozornost a vy se dostanete k trpaslíkům,"

"Nebuďte blázen. Vždyť vy byste nedokázala zabít ani jednoho skřeta a to je jich tam víc než sto."

"To nevadí, aspoň byste se stihl dostat k trpaslíkům. Oni vám pomohou zpět. Nic jiného mě nenapadá," pokrčí rameny dívka.

"A co vy?" vysloví Thorin otázku, která dívku tíží ze všeho nejvíc.

"Odlákám pozornost. To stačí, nezáleží na tom, jaké to pro mě bude mít následky," objasní mu. Proto na výpravu přece šla. Aby poznala svět, ale také aby se mohla stát hrdinkou. I když třeba jen na malou chvíli.

"To vám nedovolím," oznámí jí trpaslík a ona se na něj jen smutně usměje.

"Ale já jsem vás nežádala o svolení," odvětí a vydá se k propasti. Po chvilce vedle sebe uslyší kroky. Thorin kráčí pomalu vedle ní. Jeho obličej vypadá odhodlaně. Je vidět, jak skřety nenávidí.

"Jestli někdo odláká pozornost, tak to budu já," řekne panovačně.

A tak jdou bok po boku k místu, kde aspoň Arwen čeká jistojistě smrt. Neovládá meč ani nože. Neovládá umění boje a tak opravdu neumí vysvětlit, proč tam jde. Jedno je ale jisté. Musí pomoct ostatním.

Přiblíží se co nejblíž k jeskyni a Thorin mírně pokyne rukou. Oba skočí, Arwen trochu později, protože přece jen i takové odvážné hobitce chvíli trvá, než skočí do propasti, kde na ni už čeká několik desítek možná i stovek skřetů.

V momentě kdy dopadnou se všichni skřeti otočí. Thorin ihned vyrazí za trpaslíky, Arwen se chvíli vzpamatovává, ale za chvíli Thorina doběhne. Přežila skok, to je dobrá zpráva. Bohužel teď přichází ta horší část plánu.

Thorin vepředu ladně zabíjí všechny skřety a ani na chvíli se nezastaví. Arwen má trochu problém uhýbat před mrtvými, ale za chvíli tomu dá se říct "přijde na kloub". Horší je, když je skřeti začnou pronásledovat. Dívka se trochu nemotorně ohání zbraní, která rozhodně nebyla ukována do její ruky. Spíš skřety drží dál, než aby jim nějak ublížila. Snaží se trochu napodobit výpady, co ji učil Thorin, ale přece jen je jiná situace, když výpady zkoušíte před klidným trpaslíkem, než když máte naučené věci uplatnit v souboji na život a na smrt.

Arwen už to chce skoro vzdát, když před sebou uvidí trpaslíky, kteří odporují rozzlobeným skřetům. Thorin výkřikne něco v jazyce, kterému dívka nerozumí. V tu chvíli na sebe přivolá pozornost všech trpaslíků, kteří se nesnaží skrýt svou radost, ale i skřetů, kteří vypadají jako by je chtěli na místě všechny stáhnout z kůže. Na jednu stranu je dívka štěstím bez sebe, že je dohnali, ale zároveň je trochu nervózní, protože s nimi je aspoň trojnásobek skřetů, které zatím potkali. Trpaslíci se ihned dají do bojového pokřiku a vrhnou se na skřety s takovou vervou, že se dívka bojí, aby náhodou někdo z nich nespadl z mostu, na kterém právě stojí. Vlastně si není jistá, jestli je to most v právem slova smyslu. Spíš je to úzká cesta, která vede bůhví kam a když se podíváte dolů, naskytne se vám krásný pohled na hlubokou propast, ve které by rozhodně nechtěl nikdo skončit. I když několik skřetů už to udělali, i když je pravda, že ne zrovna ze své vlastní vůle.

Naštěstí mají pomoc i ostatních trpaslíků, takže se nakonec zdá, že by ten souboj nemuseli prohrát. Dívka sice zatím nezabila žádného skřeta, ale několikrát k tomu tak trochu napomohla. Když už nedokázala zabíjet, rozhodla se podívat se na strategii a několikrát trpaslíky varovala před nebezpečím. Udivovalo ji, jak jsou trpaslíci silní. I takový Balin, o kterém si vždy myslela, že není na bojování vůbec stavěný, hlavně kvůli jeho milé povaze, byl v boji překvapivě dobrý.

Když už byli skoro všichni skřeti pobyti, dali se trpaslíci na ústup. Dívka uzavírala skupinu a neustále se ohlížela jestli za ní náhodou někdo není. Běžela rychleji než kdy doufala a každým krokem se divila, že ještě nezakopla.

Najednou, když se právě dívala na trpaslíky, se to stalo. Někdo ji prudce podkopl nohy. Dívka spadla na zem a vyrazila si dech. Podívala se na skřeta,  který už proti ní napřahoval meč. Dívka rychle zareagovala a odvalila se trochu stranou ze skřetova dosahu.

Vstala a postavila se proti svému nepříteli. Nevypadal až tak děsivě jako spíš žalostně. Opravdu by se sebou měl něco udělat, problesklo Arwen hlavou těsně před tím, než zaútočila. Sekla jej do ramene a on bolestně zamručel. Zdálo se, že bolest jen zvětšila jeho zuřivost. Vrhl se na Arwen s takovou silou, že se jen tak tak stihla zachytit okraje. Její protivník to ale nestihl a s bolestným zavitím zmizel v temnotě. Dívka se na vše vyděšeně dívala. Jedna ruka jí z okraje sklouzla a ona jen strachy vykřikla. Nedokážu ani popsat, jak moc se v té chvíli dívka bála. Nechtěla skončit stejně jako ten skřet. Snažila se na ruce co nejvíc přitáhnout, aby se mohla chytit i druhou rukou, ale nešlo to. Stěží o okraj zavadila. Naposledy se podívala na skupinku. Uviděla Thorina, jak k ní běží, ale už bylo moc pozdě. Nedokázala se udržet ani vteřinu. Naposledy se na Thorina podívala, do jeho tmavě modrých očí, v kterých se zračil strach. Pokusila se usmát. Nechtěla, aby byla jeho poslední vzpomínka na ni plná bezmoci.

"Sbohem," zašeptala těsně před tím, než její ruka sklouzla z okraje a ona se poddala volnému pádu. Vítr jí čechral vlasy a ona padala a padala do temnoty, která ji po chvíli úplně pohltila.

Ahoj, je tu další část :) Doufám, že mě za tento malý dějový zvrat hned neukamenujete. A také doufám, že vás občasné pravopisné chyby úplně neodradí od čtení. Snažím se to opravovat, ale tahle část už se mi vážně nechce číst podruhé. Každopádně taky doufám, že se vám příběh stále líbí. Každá hvězdička i komentář neskutečně potěší. A taky vám moc děkuji za víc než 100 hvězdiček. Opravdu mě to neuvěřitelně těší :). Z komentářů jsem se dozvěděla, že vám mé tzv. "básničky" nevadí, takže jestli se vám nelíbí, tak je prostě nečtěte, protože jsem se rozhodla je tu nechat. Toť vše.

Pokračování příště...