Hobitka: Neočekávaná cesta ✔

4. Elrondův dům

Už se stmívá. Arwen právě sedí v jednom z pokojů. které jim Elrond přidělil. Slíbil jim, že mohou zůstat jak dlouho chtějí, což dívku více než nadchlo. Trpaslíci mají ale na elfy jiný názor a tak Thorin rozhodl, že odjedou co nejdřív. Arwen jen doufá, že to "co nejdřív" bude aspoň až tak za týden.

Právě teď se mají všichni nachystat na slavnostní večeři. Dívka popochází ve své komnatě tam a zpátky. Je trochu nervozní. Všude v domě jsou vznešení elfové, kteří se na ni vždy překvapeně podívají, když kolem nich projde. Asi se diví, že se připojila k výpravě a je ještě pořád naživu. Ostatní trpaslíci jsou v pokojích vedle ní. Jen ona má svou komnatu sama pro sebe. Je za to ráda, ale zrovna teď je jí trochu smutno. Už si zvykla, že všude kam se podívá někdo je. Někdo, kdo si s ní povídá o starých zvycích nebo od ní vyzvídá staré recepty její matky. Už si asi neumí užít ani chvíli o samotě. Její pohled neustále sjíždí ke dveřím. Hrozně doufá, že se v těch dveřích někdo objeví, kdokoli. Náhle nejspíš někdo vyslechne její prosbu a ve dveřích se objeví Fili a Kili.

„Ahoj Arwen," pozdraví ji Kili.

„Napadlo nás," začne Fili.

„Že se půjdeme podívat, co právě děláte," doplní ho bratr.

„A případně vás trochu rozveselit,"

„To je od vás moc hezké," řekne a zářivě se na oba usměje „Právě si vybírám, které šaty si mám vzít na tu večeři," oznámí jim a oba ve stejnou chvíli protočí oči.

„Tak s tím vám asi moc nepomůžeme," konstatuje Kili. Dívka se rozesměje. Chvíli se na ně jen tak dívá.

„Vy teda vypadáte nadšeně z té večeře," nadhodí a sleduje jejich reakce. Oba si povzdechnou. Je vidět, že jsou to bratři.

„Fili! Kili! Pojďte sem," zavolá někdo a oba se s omluvným úsměvem rozloučí. Tak zůstane Arwen zase sama. Přejde k posteli, kde jí Elrondovi služebníci nachystali dvoje šaty. Prý se nesluší, aby přišla na večeři v těch otrhaných hadrech, které má teď na sobě. Dívka se chtěla ihned bránit, ale když uviděla šaty, všechny slova jí odumřela na rtech.

První z nich jsou bílé jako čerstvě napadaný sníh. Mají dlouhé rukávy s volánky. Jsou protkané stříbrem a podle látky dívka ihned poznala, že se jedná o hedvábí. Za šaty se táhne dlouhá stříbrná vlečka. Druhé jsou modré jako temná obloha, protkané zlatem jako noční nebe hvězdami. Mají dlouhou tmavou vlečku. Jsou úžasné. Tak úžasné, že si dívka prostě nemůže vybrat. A tak se rozhodne požádat o pomoc trpaslíky. Když je zavolá, všichni mají zcela odlišné reakce. Někteří jsou rádi, že mohou konečně něco dělat, protože na tom byli asi tak jako Arwen. Někteří vypadají otráveně, protože narozdíl od ostatních asi právě dělali něco pro ně hodně důležitého. A pak je tu Thorin, který má jako vždy svou nicneříkající masku.

„Asi si říkáte, proč jsem vás sem zavolala," začne svůj proslov a na všechny se významně podívá „Pravda je taková, že mám jeden velký problém, který někomu z vás může přijít jako malichernost, ale je to opravdu důležité," Všichni se na ni vyčkávavě podívají.

„Jaké si mám vzít šaty?" vyřkne svou otázku. Někteří se na ni nechápavě podívají. Některým jako třeba Bomburovi to přijde nesmírně vtipné a tak se ze všech sil snaží zadržet smích tím, že mává rukama a vypadá u toho trochu jako retardovaný lachtan. Další část se tváří docela podrážděně možná ještě víc než předtím.

„Vezměte si ty modré, hodí se vám k očím," řekne trpaslík, od kterého by to čekala ze všeho nejméně. Odkdy Thorin ví, jak vypadají její oči? A vůbec odkdy ví, že Arwen existuje?