✔Sářin vílí život ✔

Na týden dravcem

30. března

Většina lidí si myslí, že sirény jsou zlé mořské panny. Jsou dva druhy sirén. Vodní a vzdušné. Já se proměnila do těch vzdušných, ve vodní se měnit nebudeme. Jinak vzdušným se někdy říká harpyje, což ale někteří, jak jsem si všimla, berou jako nadávku. Jsou to velcí dravci (např. orel) s lidskou hlavou, ale i tu mohou proměnit v dravčí.

Jakmile jsem přišla od vlků ke kamarádce Báře, začalo mě bolet celé tělo. Zaklepala jsem na dveře jejich domu a otevřela mi Báry mamka.

,,Dobrý den," pozdravila jsem.
,,Ahoj Sáro. Bára už na tebe čeká v pokoji," kývla hlavou její máma a pustila mě dál. Vydala jsem se za Bárou. Pozdravily jsme se a hned jsem poprosila o čaj na proměnu, protože mi třeštila hlava a nemohla jsem ani stát, takže jsem si lehla.

Bára mi během chvilky donesla čaj, který jsem vypila jak nejrychleji to šlo, i když byl horký. Když jsem ho vypila, začala jsem se potit jako při horečce. Začalo mi tuhnout celé tělo a začal se okolo mě tvořit blanitý obal.

Když jsem se vzbudila, bylo mi strašné vedro. Trochu jsem se otočila a obal se úplně rozdrtil. Nebyla jsem u Báry v pokoji, ale někde venku. Všimla jsem si, že jsem v obřím ptačím hnízdě. Na obloze létaly sirény a jedna právě mířila za mnou. Byla to Bára.

,,Ahoj Sári. Už jsem myslela, že se nevzbudíš," pozdravila mě. Sletěla do domu, tam se proměnila a vrátila se zpět v lidské podobě. Pomohla mi stoupnout si na ty dravčí nohy. Všimla jsem si, že jsem v orlím těle.
,,Zkusíme nejdřív létání. Pokud se nenaučíš ovládat své tělo, nepodaří se ti proměna v člověka," poučila mě na začátek a začala vysvětlovat, jak pohnout křídly, abych se vznesla. Křídla mi přišla hrozně těžká, mávat nimi bylo jako pod vodou rukama mávat nahoru a dolů.

Asi po hodině a půl jsem se naučila docela dobře létat. Bára mě vyprovodila ke škole a sama pak odešla, protože právě měli jít k nám.

Ve třídě už bylo několik spolužáků a profesorka na proměny. Učili jsme se, jak si lidskou hlavu proměnit v dravčí a dosáhnout tak konečné proměny. Byl to divný pocit mít zobák, ale celkem jsem se s ním naučila. Učili jsem se různě útočit na kořist, bránit se před ostatními dravci a nakonec jsme se učili proměnit se. Zase nám profesorka pomohla do pytle a zase jsme se sobě smáli. V lidském těle to byl ze začátku dost zvláštní pocit, měla jsem zatuhlé prsty na rukou, ale po chvíli to přešlo.

Spát v hnízdě není nic pohodlného, když vás všude tlačí kdejaká větev, ale dalo se to vydržet. Usnu asi celkem rychle, protože od vedle je slyšet krásný zpěv siréní mámy, která má malé a zpívá jim ukolébavku. Už se těším na hodiny zpěvu. Prý i ti, kteří moc zpívat neumějí, zpívají dobře, tak jsem zvědavá jak mi to půjde.

-----

Ahoj! Další kapitola je na světě! Možná trochu kratší, ale aspoň něco. Jak jsem se vás ptala na ten druhý díl, tak nakonec jsem se rozhodla, že ho napíšu. A začne to tak, že si Sára po roce vzpomene na deník a rozhodne se do něj opět psát, takže bude v tercii (Tess a Lily mi poradily, že mohu přeskočit sekudnu (2. ročník) pokud bych chtěla psát jakoby osmou třídu, což mi půjde snáz) No uvidíte sami :) Taky mám v plánu trochu změnit obálky knih a možná změním název a Sářin vílí život (přeci jen je to kratší) a u této knihy nebude žádné číslo a u druhé knihy bude číslo 2 (jak logické :D)

Na obrázku je siréna (jelikož mi Google hledal mořské panny, musela jsem zadat harpyje a trochu pátrat, ale našla jsem to).

Tak zatím! :)