✔Sářin vílí život ✔

Noční dobrodružství (2. část)

Asi po půl hodině cesty jsme došli na konec vílího světa a vydali se do světa nág. Po cestě jsme potkali Verču s Tommasem, kteří se zrovna vraceli na internát. Chvilku jsme si povídali, ale museli jsme jít.

Ve fauním světě jsem šla na menší návštěvu k bráchovi a tátovi. Brácha hrál jednu hru na počítači, jak jinak, a když mě uviděl, vrhl se na mě a povalil mě (jako vždy, je to hroznej bratr). Řekla bych, že by kluky viděl radši, než svou starší sestru.

Když jsme prohledali fauní svět, bylo asi 23:30 (protože každý svět jsme prohledávali necelé 3 hodiny, a všude mají jiný čas). Před kentauřím světem jsme si sedli na jeden kámen a najedli se.

,,Tak mě napadá," ozvala se Karolína, ,,že my můžeme hledat Tóňu třeba u víl a ona mezitím bloudí někde u faunů a když jsme u faunů my, tak ona už může být u mořských panen." Divila jsem se, že ji napadlo tohle.
,,Taky si myslím," řekla Janča, ,,ale to bychom museli se rozdělit ale já se přiznám, že se bojím. Klidně mě berte za strašpytla, ale je to tak."

Ještě jsme si tam chvíli povídali a jelikož jsme byli všichni strašně unavení, připravili jsme si stany a šli spát.

Vzbudili jsme se se svítáním. Po tom, co jsme prohledali kentauří svět, jsme šli i do světa vlků. Proměnili jsme se ve vlky a rychle prohledali jejich svět.
Když jsme chtěli odejít, najednou se ozval vřískot asi čtyřleté holky. Rychle jsme běželi na místo, odkud byl slyšet ten vřískot. To, co jsme viděli, bylo hrozné.

Na malou holku šlo asi 10 vlků naráz. Holčička se dostala ke stromu a byla v pasti. Rychle jsem před ni skočila a začala na ty vlky štěkat a vrčet. Přede mě skočil Jack a pokynul mně a ostatním, abychom vzali tu malou za hranice. On pak se tam s nimi rval a pak při proměně zpět do člověka měl trochu škrábance a modřiny.

,,Ahoj, já jsem Sarah a to jsou mí spolužáci a kamarádi," představila jsem nás. ,,A ty jsi kdo?"
,,Tóňa, jsem vnučka ředitelky na vílí škole," řekla trochu nesměle. Takže jsme ji našli.

,,Kdo ti to udělal?" zeptal se Jack a ukázal na Tóni velký šrám na ruce. Z pohledu Tóňy jsem poznala, že se jí Jack a já zamlouváme.
,,Šla jsem tímto světem vlků a jeden se na mě vrhl a škrábl mě," řekla Tóňa. ,,A mám hlad," udělala smutný oči, když uviděla naše batohy. Vytáhla jsem sušenku a jablečný džus a dala jí to.

,,Půjdeš s námi za tvou babičkou a ošetříme ti ten šrám," rozhodl Marco.

K intru jsme došli kolem páté hodiny odpoledne, protože jsme se loudali, jak jsme byli ospalí. Tóňa dokonce usnula a Marco ji vzal na svá vlčí záda.

Ředitelka byla ráda, že jsme ji našli. Řekla, že se můžeme prospat a že rodiče přijdou po obědě.

Dneska jsem zjistila, že Tóňa je má sestřenice a tím pádem jsem příbuzná s ředitelkou (no to mám ale štěstí). S Tóňou je větší zábava, než s bráchou. Oblíbila si Jacka a je ráda, že jsem si ho našla. Dokonce mi jednou ze srandy pohrozila, ať se opovážím najít si jiného, než je skvělý Jack.