*Louis*
S Harrym jsme blbnuli jako malé děti,běhali jsme, skákali s házeli po sobě listí. Bylo mi s ním dobře, měl jsem nejlepšího kamaráda a přítele v jedné osobě. Na chatě jsme si užívali týden, dokud jsme neuznali že by bylo dobré vrátit se do školy. "Vlastně Lou ještě by jsme tu mohli zůstat" pousmál se Hazz "Harry, notak dohodli jsme se že už pojedeme" zasmál jsem se a vzal jeho tašku, "Nedomluvili, využil jsi toho že po sexu s tebou odsouhlasím cokoliv" zakňučel ale přece jen se mnou šel. Nasedli jsme do auta a jeli směr město, cesta byla celkem dlouhá. Pamatuji si že už jsme byli jen kousek od Londýna, ale pak do nás něco narazilo a od té doby mám jen temno a tmu.
*Po týdnu v nemocnici *
Pomalu jsem začal vnímat nepříjemné pípání "Louisi!!" prudce jsme se zvedl a vykřikl, začal jsem se rozhlížet kolem sebe, fuj nemocnice, když už jsem se pomalu vydýchával přišla sestra "Dobrý den pane Stylesi, jak se cítíte?" klasické otravné otázky. Popsal jsem jí svůj stav "A kde je můj přítel Louis, Louis Tomlinson" koukal jsme jí do očí ve kterých se zjevila lítost a soucit "Je mi to to líto pane Stylesi, ale pan Tomlinson zemřel již při bouračce, byl na místě mrtvý a ani vy jste k tomu neměl daleko "zakončila monolog a hladila mě po zádech. Začaly se mi samovolně zpouštět slzy" Ne, ne, ne, ne to není možné, Louis není mrtvý je to jen jeho žert že ano, teď vyjde ze dveří, usměje se a řekne že jde jen o srandu "upřeně jsem pozoroval dveře, ale nikdo do nich stále nevstupoval" To není vtipný Louisi "vznikl jsem a doufal že vstoupí, marně. Začal jsem brečet ještě víc a sestra pochopila že se jí nepodaří mě utišit" Moc mě to mrzí pane Stylesi, ale je jedna věc co vám pan Tomlinson chtěl dát" začal jsem jí věnovat pozornost, hned jak se zmínila o Louisovi, ze své uniformy vyndala malou krabičku, kterou mi podala. Zmateně jsem na krabičku koukal, když jsem jí otevřel, byl tam krásný prsten s našimi jmény a malý znak nekonečna, brečel jsem jsem ještě víc. Týden od doby co mi řekli že Louis zemřel jsem se uzavřel dosebe, nejedl jsem,nepil, jen tak koukal před sebe a nebo brečel. Můj zdravotní stav se prý rapidně zhoršoval, neměl jsem žádnou sílu ani energii, přes den jsem jen koukal a celé noci vždy probrečel. Jednou už na mě ale padla únava a usnul jsem, viděl jsem sebe a Louise, pak už jen Louise, zářil, zářil jako ten nejhezčí anděl, kterým vždy byl"Harry, ne, nechoď ke mě, když ke mě přijdeš zemřeš" varoval mě Louis, ale já ho neposlouchal, nechtěl jsem. Šel jsem blíž a blíž. Stál jsem předním a koukal jsem mu do očí "Harry zemřeš, nedělej...." nestihl to doříct a naše rty se spojily, najednou zmizela všechna tma, temnota a smutek,všude bylo světlo a já pociťoval obrovské štěstí. Louis se odtáhl a užasle si mě prohlížel "Jsi krásnější než když jsi byl v nemocnici" poznamenal a pohladil mě po tváři "Ty, ty jsi mě tam viděl? Proč jsi mi nějak neukázal že jsi se mnou", Louis mě jen pevně objal "Harry nemohl jsem, každý den od mé smrti jsem seděl u tebe v pokoji, ležel s tebou v posteli, držel tě za ruku a promlouval ti do duše aby jsi se probudil, byla chyba chodit ti do snu, kvůli mě jsi zemřel" zakňučel Louis "Louisi jsem rád že můžu být zase s tebou a už navždy " usmál jsem se a políbil svého milovaného "Navždy" zašeptal Louis.
*Pohřeb *
Lidé stáli na hřbitově u dvou čerstvě vykopaných hrobů, jen s jedním náhrobním kamenem,na kterém byl text:Zde věčně odpočívají dva zamilovaní lidé, poznali se jako děti, byli nejlepšími přáteli a poslední dva týdny života prožili spolu jako pár. Louis William Tomlinson a Harold Edward Styles.
Odpočívejte v pokoji......
