Who are u?

Osudový déšt'

Tákže Wan :D tohle je to moje tajuplné překvapení pro tebe xD Celá tahle story je pro tebe protože nebýt tebe tak s ní nezačnu.Některým z vás tenhle díl bude povědomí protože jsem tuhle story už jednou psala na jiný wattpad ale ted' jí napíšu líp./I PROMISE/ Wan a ty nepiš dokud' nedočteš xD

A další informace.Nebudu značit kdy se mluví Anglicky nebo Korejsky protože myslím že asi víte že s kookiem by asi moc pokec v angličtině nebyl xDD
Už nezdržuju a čtěte xD ->->->

Dlouhohodinová cesta z LA až do Incheonu v Korei . Celá třída,která je úplně vypatlaná a skládá se z pouhých patnácti lidí,kteří se učí korejsky a dalších dvacet co jednou jen jako doplněk-nikoli krásy-nastoupila do autobusu.Chodím v LA na jednu z nejlepších škol vůbec.Je to americká škola takže nemůžete čekat nic jinýho než že když nepatříte mezi jedničky tak jste nula.Ale sice jenom na naší škole je to trochu jinak.

Jedničky jsou ti lidi co totálně propadaj ze všech předmětů,protože jsou zaneprázdněny tréninkem fotbalu nebo roztleskávání.Školní dvojky-mezi které patřím i já sama a moje nejlepší kamarádka Hannah-jsou ti co jsou chytří a dá se říct že i „oblíbení" samozdřejmně jen do nějaké míry.A pak Je tu vyloženě zařazení NULA.Na naší škole není možný aby jste se dostali na vyšší úroven'.Do jaké se zařadíte na začátku prváku,v takové můžete už jen spadnou na nižší úroven' jen proto.že se třeba bavíte s někým nižší úrovně,teda když ho zrovna neponižujete.Ale NULA není poslední zařazení.Když nemáte tu možnost patřit mezi školní jedničky nebo dvojky je zlepší patřit mezi ty který nikdo nezná.Ti kteří s vámi chodí do školy celých šest let na střední ale jsou prostě neviditelní.

Takže tohle je asi něco jako madhouse.

A já jsem na svým místě se svými přáteli spokojená. Jmenuji se Vaness ale často mi někdo říká Van.
Moje jméno se mi líbí a se svým životem jsem prozatím spokojená.Jsem taková školní vyjímka protože jsem měla tu čest chodit s kapitánem fotbalového týmu.Ale nevím jestli se tomu dá říkat čest.Rozchod nepřišel,odcizili jsme se kvůli tomu že jsem spadla ze školní jedničky na dvojku protože jsem pomohla Hannah která spadla ze schodů a ošklivě se zranila,a Ryan je ten arogantní vůl co se mi začal vyhýbat.Díky bohu jsem jedináček,rodiče rozvedený,ale v dobrém! Teda pokud' vím já. Tátu jsem naposledy viděla když mi bylo devět ale pak se mezi těma dvouma něco stalo. Moje rodina pochází z Korei ale nikoliv z jižní ale severní.Odstěhovali jsme se do korei ještě když jsem nebyla na světě.Bylo to štěstí protože si nedokážu představit život v tak kruté zemi.Ale korejsky jsem neuměla než jsem přešla na tuhle školu.Máma mě posadila na korejštinu jenom protože...no protože prostě chtěla.

„Takže! Za necelých deset minut budeme vystupovat u našeho hotelu v Soulu.Všichni se seřadíte před hlavním vchodem!" Zavelela učitelka svým chraplavým hlasem, z kterého se mi chce doslova zvracet,protože když mluví zní to jako by jí v krku vrzalo kolo pro křečka který tam brutálně umírá z jejího dechu."Nechápu k čemu nám to je sem jet když se učíme jen ten jazyk a k tomu tu rozhodně být nemusíme." Opřela jsem si hlavu o Hannah která seděla hned vedle mě s umírala nad nějakýma fotkama."Na co to pořád koukáš?" Zeptala jsem se jí ale bylo mi to jasný. Hannah je na korejštině jen z toho důvodu,protože ujíždí na tý korejsky skupině bigbang nebo jak to je.Jeden z důvodů proč je ona zařazená mezi školní dvojky."Kdyby na mě TOP nebyl tak starej ojela bych ho jako nic." Ze sedadla za náma se vynořil Kyle a mobil jí vytrhnul z ruky."Ah bože Tope já tě chci taky strašně ojet" Chytil výtlem a následně mu Hannah mobil vyrvala.Kyle...přesná kopie naší hannah.Je to sice kluk ale oni mají stejnou barva i kvalita vlasu která spadá pod zrzavé a obličej je stejný tak že kdyby si Hannah ostříhala vlasy a Kyle si vzal paruku nikdo by nepoznal že se prohodili.Hannah je hodně hezká a kdyby neposlouchala ty kluky a byla roztleskávačka je to nejvyšší jednička kterou má ted' momentálně Sofie.Další namyšlená barbie která si myslí že je nejvíc zlatá když máchá pomponama tak je bůh ví co.Hannah a Kyle jsou si vážně podobní což způsobuje že Kyle vypadá maličko jako holka ale to už je maličkost. Až na vyjímečné popichování jsou si tak blízcí že by člověk vyvodil že mezi nimi je incest.Dvojčata jak se patří

Autobus zastavil a všichni se začali hrnout ven,protahovat rozlámáné kosti z cesty a vytahovat zavazadla.Bylo jich hodně protože je nás tu 45 a na jeden měsíc."Každej jste dostali čísla se svým pokojem.Odneste si zavazadla a za patnáct minut se sejdeme tady.Půjdeme na oběd a pak budete mít na tři hodiny rozchod." Tentokrát její hlas zněl jako by jste o sebe brousily nože.Popadla jsem s hannah svoje zavazadla a tahaly jsme je bez výtahu až do !!!dvacátého patra!!Jistě že nám pomohli i pracovníci hotelu."Výtah není v provozu.blablabla! Jim tu ceduli narvu do prdele!" Stežovala jsem si když jsem vyšlapávala poslední schod."Páni" Žasla Hannah údivem když viděla ten luxus jednoho pokoje. A opravdu to luxus je.Velká plazmová televize,dvě širší postele s bledě zeleným povlakem,okno přes celou jednu zed' s výhledem na nádherné okolí.Ale to je opravdu dokonalé!
Připlácla jsem se na okno a zadívala se na vyšší budovu takového zvláštního tvaru.Na auta projíždějící kolem a všechno co je v dohledu.Po patnácti minutách kochání jsem popadla peněžen'ku která byla pod tíhou dvaceti tisíc (ne v korejských to by bylo málo xD) a ještě dvou kreditních karet.Pochopitelně sem jeli jen ti co na to mají.

I s Hannah jsme odešli do hlavní místnosti v přízemí kde už byly i ostatní."Ty nebudeš jíst?" Koukla jsem se na Hannah která si nevzala peněžen'ku."Není mi z tý cesty dobře" Chytla se za břicho a odhrnula si svoje dlouhé zrzavé vlasy za rameno.

Odešli jsme do jídelny kde jsme měli cosi jako Kimchi (?) Moc mi to nejelo ale hlad vládnul.
„Vaness já jdu s učitelkou na ošetřovnu.Je mi fakt špatně" Oznámila mi Hannah a pak tedy odešla i s učitelkou,která mi později oznámila že Hannah zůstává ležet.Rozdali jsme si mapky a pak jsme se vydali po dvojících do okolí.Já se teda od Kyla a jeho kámoše Jacoba oddělila s tím že to sama zvládnu.

Bloudila jsem se sluchátkama v uších a nevnímala rušné okolí.Došla jsem kamsi do neznáma kam jsem doběhla když se brutálně rozpršelo a silný vítr mi odfoukl jedinou cestu nazpět tudíž moji mapku.Schovala jsem se pod přístřešek jedné budovy která byla v ústraní a vyčkávala než to přejde.
„Nepovoleným vstup zakázán" To si děláte prdel? Odešla jsem teda mimo přístřešek a chvilku se rozhodovala jestli půjdu doprava nebo doleva. Když jsem se plně rozhodla ucítila jsem něčí ruku na mém rameni. Vylekaně jsem se otočila na neznámou osobu.Byl to kluk vyšší než já s černými vlasy a slušivým úsměvem."Mokneš?" Zeptal se mě a nabídl mi svůj deštník který držel nad hlavou,na které měl ještě kapuci. Deštník jsem odmítla a pak ironicky odpověděla."Ne,sprchuju se v dešti" Nadzvedla jsem jedno obočí a pak se podívala na jeho obličej který byl trochu zmatený."Ty nejsi nějak nadšená z toho že mě vidíš" Nasadila jsem si kapuci a vzhlédla k němu blíž."A měla bych?Známe se snad?" Když mi viděl do obličeje víc překvapeně se na mě podíval."Ani netušíš Vaness" Zůstala jsem na něj zírat jak přibitá k zemi.Jak sakra ví kdo jsem?

Bude to lepší slibuju xDD

ps-na obrázku je Hannah xD