Who are u?

Osudový déšt'

Zůstala jsem stát a čekala co z něj vypadne."ehm...no..víš" Zasmál se a rukou mi odhrnul pramínek vlasů,za kterým se schovávala vysačka,kterou máme kvůli inspektorům."No jasně" Zasmála jsem se a vlasy si zase nahrnula přes rameno."neměla by jsi takhle mrznou" Řekl mile a sundal si bundu kterou mi následně podal."Nemyslím si že se naskytne příležitost vrátit ti ji" odmítla jsem ale stejně se nedal a bez jakéhokoliv slova mi bundu hodil přes hlavu."já myslím že se ještě uvidíme Van." S těmito slovy nastoupil do auta."ani tě neznám" Zakuňkala jsem do prázdna a sledovala vzdalující se auto.A stejně mi ani nepomohl,nevím jak se mám dostat zpátky. Mobily nefungují a já neznám ani jméno hotelu.Jak vůbec ví že se mi říká Van?To na visačce nemám a i kdyby,tak byla schovaná pod vlasy a nemohl ji vidět.Že bych ho znala? Zavrtěla jsem hlavou a dál bloudila neznámýma cestama,které mě zavedli ke skromné kavárně která byla poměrně prázdná.Jediné drobné které jsem si s sebou vzala jsem utratila za sladkou horkou čokoládu. "Už mám dvacet minut zpoždění" povzdechla jsem si a obličej zabořila do dlaní.



"Slečna Vanessa?"Slyšela jsem hluboký hlas a nesprávný americký přízvuk."Ano" Zvedla jsem se když jsem spatřila chlapa v policejním obleku. Odjely jsme na stanici kde byla naše učitelka strachem bez sebe."Vanesso!" Její iritující hlas spustil přednášku o blabla a jak blábla. Odjely jsme zpět do hotelu kde se mezi všema nesl tichý šepot který se rozléhal po celé chodbě."Hannah je u jedniček na pokoji!" doneslo se mi a moje reakce byla následující.Nebyla žádná.Lehla jsem si na postel a čekala na ní.Nastal čas večeře což jsem poznala díky dupotu který se nesl chodbou.Vyšla jsem ze dveří a zapojila se do procházejícího davu.Po chvilce přehlížení jsem zaregistrovala tu hrůzu přede mnou.Hannah a Ryan se drží za ruce?! „Hele Vanesso" Ozvala se za mnou Sofie která mi následně podkopla nohy.Cestou ze schodů jsem smetla pár lidí a pak jsem se konečně zastavila na nepříjemné podlaze.Rozbolela mě hlava z tvrdého pádu takže jsem jen tak zůstala ležet."Je v bez vědomí?" To byly jediná slova která jsem slyšela než se někdo odhodlal mě zvednout."Jsi v pořádku?" Zeptal se Kyle když mě zvedal z podlahy.Než jsem odpověděla otočila jsem se na Hannah která se jen ohlédla a pokračovala v cestě."Ne" Klesla jsem hlasem a vyběhla schody zpět do svého pokoje.


„Van!" Slyšela jsem za sebou Kyla ale ignorovala jsem jeho poznámky jako „to bude v pohodě". Protože to nebude v pohodě.Moje dosud nejlepší kámoška se na mě vykašlala.Nebude mě poslouchat když jí řeknu že jí Ryan odkopne,ale jí nedochází že z dvojky se jednička nestane.A už vůbec ne tak lehce.

* * * Už je po večerce a Hannah pořád nikde.Já mám zítra „domácí vězení" protože jsem přišla pozdě,oddělila jsem se od dvojice a nedostavila se bez omluvy na večeři.Když jsem slyšela cvaknutí kliky dělala jsem že spím."Vaness už spíš?"Dveře se jemně zaklapli a Kyle se posadil na postel která se prohla."Jo" Odpověděla jsem a přikryla se dekou přes hlavu."Naše malinká Van nemotorně padá ze schodů"Zasmál se a lehl si ke mně.

Ruku mi hodil kolem pasu a pak už mi jen zašeptal  „dobrou noc".