Who are u?

KOOKIE SE VRACÍ

Zhluboka jsem se na dechla a otočila se na něj s kamenným výrazem,který jen zkrýval to co jsem doopravdy cítila.Na chodbě bylo ne jenom dusno,ale taky prázdno a ticho.

"Co po mně chceš?" Řekla jsem nedostupně a ruce si zkřížila na prsou."Vaneso!Jdeš pozdě" Zařval na mně trenér a naznačil ať hejbnu.On se pořád nevyžvejknul a tak jsem ho prostě jen obešla a šla na dvorek kde byly i ostatní.

"Dneska  se bude běhat"Když jsem slyšela tuhle větu okamžitě jsem na trenéra hodila vražednej pohled."Jacksone!Běhat ne" Zakňučela jsem a chytla ho za nohu."Za koho mě máš?" Zasmál se a ukázal na hřiště kde byl připravenej BrandBall."Jo a tohle se jako od běhání liší?" Znechuceněě jsem se zvedla a přidala se do týmu Ryana,který si mě vybral."Nestěžuj si" Zasmál se a hodil mi míček."Jdi do prdele Jacksone!" Houkla jsem na něj a do zad mu silou hodila tenisák."Nezapomínej že jsem tvůj učitel." Nadřazeně se na mně podíval a rukou zavelel aby jsme šli na svá místa."Je divný mít jako učitele bratrance" Zavrčela jsem a spolu se Suzie  jsem došla k první metě.

Tak jo Vanes.Představ si že je to Jungkookova hlava.Vždyť ti lhal.Ani nepřemýšlej nad tím že ho miluješ.To prostě nejde! Říkala jsem se v hlavě a míček vši silou odpálila.

"Panebože!" Rychle jsem odhodila pálku a rozeběhla se ke klukovi,kterého jsem sejmula.
"Omlouvám se" Začala jsem korejsky,když mi došlo že je to ten z toho astro či co.

"Vaneso vem ho na ošetřovnu" Zařval přes celé hřiště Jackson."Počkej na." Podala jsem mu kapesníček s omluvným úsměvem a pak se s ním vydala k ošetřovně.Zasedla jsem venku na židle a čekala až vyjde.

"Tohle je jak naschvál" Zavrčela jsem potichu,když se z pravé strany vynořila Jungkook a ta modrá hlava suga.Rukou jsem si zakryla obličej a tiše se modlila aby si mě nevšiml."Já tě vidím" Zasmál se a sedl vedle mně.Ten šmoula někam odešel takže tu už bylo místo jen pro nás dva.

"Už musím jít" Rychle jsem se zvedla,ale jeho tělo mi zaterasilo cestu."Nemusíš" Roztomile se usmál a mnou projel chůadný pocit.Ten úsměv je tak nakažlivý až mě to štve."Fajn.Tak m iteda řekni proč si mi lhal hm?Proč si mi neřekl že znáš mého tátu a proč si mi neřekl že jsi v tý skupině.

"Nechtěl jsem aby jsi na to přišla,protože jsem chtěl aby jsi mě poznala jako kluka a ne slavnou osobnost." Nadzvedla jsem jedno obočí a odvrátila jsem pohled."Jo takže si chtěl abych tě poznala jako obyčejnýho kluka,ale ve všem co jsem o tobě věděla jsi mi lhal.Vždyť jsi mi řekl i falešný jméno!"

Poškrábal se na zátylku a přemýšlel co řekne.Ale to už se vedlejší dveře otevřely a z nich vešel ten...no prostě tamten."Z jedný strany tě ale chápu"

S těmi to slovy jsem se o něj otřela ramenem a odešla zpět na hříště.Hra proběhla už bez dalších zranění.Ale jeho pohled,který směřoval od tribun našeho hřiště.

"Konec!" Konečně jsme se odebrali do sprch a smyli jsme ze sebe pot.


"Čau lidi!"  Houkla jsem na holky a nastoupila do busu,kde jsem si sedla vedla Jacka.Opřela jsem si hlavu a jeho rameno a vyčerpaně jsem vydechla."Dneska je u nás party příjdeš?" Když jsem zaregistrovala ten hlas hlavo jsem vystřelila a nenávistně se na něj podívala."Blik cvak" Zasmál se Ryan a spokojeně se usmál."Jasně že příjdu.Je to nápad mojí střeštěný matky"

Přesedla jhsem si na jiné sedadlo a dál přemýšlela nad dnešní oslavou.Ryan nemá rád narozeniny ale jeho máma je jediná,koho má skutečně rád.Tátu doslova nesnáší a Jack je jeho totální opak stejné podoby.Kvůli výletu do Korei jsme neměly tu možnost slavit 18. narozeniny s rodino,a  tak naše mamky vymysleli společnou oslavu.Pořád by chtěli aby jsme se k sobě vrátili.Jenom netuší jak to ve skutečnosti je.

Když bus zastavil kousek od jezera vyběhla jsem tak aby mi Ryan nebyl v patách.
U jezera stálo malé černé a docela drahé auto.Přešla jsem k vodě a přijemnou chladnou vodou jsem si ruce opláchla."Jsem doma!" Volala jsem směrem k terase,kde většinou mamka tráví odpoledne s knížkou.Vyběhla jsem do druhého patra.

"Tati?!" Vykulila jsem na něj oči,když po devíti letech seděl s mámou u jednoho stolu.


Helou xD (It's me) 
Tak  je tu další díl ^^ Neříkám že je dokonalej ale lepší než ten předchozí :D Mám prázdiny (nechtěla bych chodit do školy <3) což znamená že budu přidávat častěji ^^ Tahle povídka se pomalu blíží ke  konci a já to vidím asi tak ještě na max.7 dílů pod 1000 slov.

Takže dejme tomu že  ve středu už by mohl být konec :DD