Who are u?

Krutá realita part 1

"Budeš se mnou opět chodit?"

Překvapeně jsem na něj vykulila oči.Poskočilo mi srdce a ruce se začali malinko třepat."Co si řekl?"

Zeptala sem se  i přes to,že sem slyšela a on to vědět.Zvedla jsem se od stolu a odběhla na místní záchody.Na obličej jsem si hodila vodu a rukama jsem se zapřela o umyvadlo.Ozvalo se jemné zaklepání na dveře,které se následně otevřeli.


Ryan za sebou opět zavřel a podíval se na mě."Nechám tě...aby sis to mohla rozmyslet."
Jeho slova mě dost uklidnila.Rozhodla jsem se že se chci...rozmyslet.Protože se mi líbilo to co mezi náma bylo ale ne to co bylo potom.

Na rozchodu.

"Ahoj" S širokým úsměvem jsem pozdravila Jungkooka,se kterým jsem se sešla u rybníka.Pomalu se stmívalo a já už mám jen dvě hodiny ale stejně jsem šla tak daleko."To nemyslíš vážně!" Zasmála jsem si když jsem si všimla malé,dřevěné a svíčkami ozdobené lodičky."Tohle je rande" Zasmál se a pak mi nabídl ruku."Já se bojím.Je zima co když se převrátíme?" Opět mi věnoval už známí pohled,který mě má přesvědčit o důvěře.

Chytla sem se za jeho ruku,kterou mi pomohl na naklánějící se lodičku."Hlavně se moc nehejbej." Když jsme si sedli odstrčil nás od břehu a pádloval po úzkém potoku,který je osvícen měsícem a postranníma lampama.Je to tady určité pro lodičky a proto krásně zařízené.

"Víš jak si říkal že můžu mít jakoukoliv otázku?" Prsty jsem namočila do chladně vody,po které jsme pluly."Pořád to platí" Dodal a když jsem se mu podívala do očí přestal pádlovat,a nechal aby se lodička libovolně pohybovala po chladné vodě.

"Tak mám otázku.Proč tohle?" Rukama jsem naznačila že myslím to krásné okolí plné romantiky.
"Můžu ti to říct později?" Jeho otázka byla divná.Ale tu možnost jsem mu dala a pak si užívala rande za studeného večera a prošla ho přes smích a povídání.

"Příjdu pozdě!" Začala jsem panikařit kde jsme pomalu šli zpět."Rychle jsem se rozeběhla tak,že mi ani Jungkook nestačil.Stihla jsem to přesně naminutu ale učitel se netvářil nějak že je nadšenej.

Zašli jsme do hotelu akorát pár minut před prudkým rozpršením.
Ve společenské místnosti jsme si dali židle do kruhu a nastala dlouhá debata o tom co budeme hrát.

Nakonec zvítězila hra Městečko Palermo.

Já a Carly jsme chytali totální výtlemi,protože jsme to vždycky posrali a taky nás postihl trest. Umýt nádobí jáká hrůza!Když jsme splnili tak jsme odešli na svoje pokoje.Popadla jsem telefon a přečetla si zprávu od "Táta?" Rychle jsem ji otevřela a zapsala si kdy a kde se sejdeme.

Už jsem se chystala jít spát ale ozvalo se zaklepání."Vanesso potřebuji s tebou mluvit" Učitel  za sebou zavřel dveře a posadil se na  postel,která patřila Hannah."Jde o ty tvoje pozdní příchody.VAím že chodíš s ven s tím klukem,který nedávno odjel z hotelu.Ten večer když si nebyla na pokoji jsem to věděl.Nikomu sem to neřekl ale musíš si dávat větší pozor." Překvapilo mě že to držel v tajnosti a že na mně neřve."Neřeknu to paní učitelce ale měla by jsi chodit na čas" Odešel z pokoje a já mohla jít klidně spát.


Poslední dva dny do odjezdu.

"Proč si mi to neřekla dřív?!" Kyle vyšiloval když jsem mu vysvětlila jak se věci mají s Ryanem a tátou.Samozřejmě to s tím chozením jsem mu ale neřekla.Zabil by mě jenom kvůli tomu že jsem se rozhodla si to ještě promyslet."Fajn.Ale jestli příjdeš jenom o minutu pozdě,tak tě zabiju,protože učitelka by zabila mně kdyby zjistila že ses uvolnila z dvojice.A dělám to jenom protože,je to tvůj táta kterého si neviděla devět let." Ještě po stý mě obejmul a pak se vydal opačným směrem než já.


Došla jsem na smluvené místo,kterým byla luxusně zařízená restaurace."Ahoj Vanesko" Tata mě na přivítanou obejmul a pak jsme si společně sedli.

"Koupil jsem ti dárek.Měla si narozeniny a já jsem rád že jsem měl tu možnost tě potkat" Podal mi dárkovou tašku a naznačil at' se podívám."Ber to jako vynahrazení za těch devět let co jsi nic nedostala a hlavně jsou to osmnácté narozeniny." Usmál se když jsem vytáhla krabičku od telefonu.
Jako další tam byla čokoláda a zarámovaná fotka mně a táty.Byla to naše poslední fotka než odjel.

* * * 

Vyprávění bylo dlouhé.O škole,o mamce,o domku u jezera,ze kterého jsme se přestěhovali.A  o mém životu,který jsem dosud žila."A co ty?Jak se daří tobě?" Byla jsem tak ráda že mám tu možnost tu s ním sedět."Já vedu společnost.Daří se mi.Bydlím sám a jezdím na kole.Nemám ti co říct.Jenom to že sem se věnoval práci a litoval celých devět let toho že jsem odešel a toho co se tehdy stalo." Rychle jsem se odprostila od vzpomínání a rychle přešla téma."A jakou vedeš společnost?" Ukázal mi  na telefonu fotku budovy."Tu znám!Jednou jsem se tam ztratila a schovala před deštěm.Doufala sem že mi někdo pomůže ale jedinej kdo tam byl byl jeden kluk Jungkook a ten mi cestu neporadil" Zasmála jsem se a vzpoměla si na ten den."Mokneš?" Ten jeho úsměv a pohled,který se mi tak líbí."Ne moknu v dešti" V mysli jsem si tu chvíli odehrála a pak věnovala pozornost další fotce na telefonu."Tenhle Jungkook?" Překvapeně jsem se na něj podívala a přikývla."To je Jeon Jungkook.Pracujeme spolu je to.." Přerušila jsem ho a ještě jednou jsem si prohlédla fotku na jeho telefonu."Vy spolu pracujete?!" Táta nechápavě přikývl a pak odpovídal na další otázky."Mluvil si o mně někdy?"

"Skoro pořád"
"Máš v kanceláři moji fotku?"
"Všude kam se podíváš" Zasmál se a pak vstal když jsem vyskočila na nohy."Už musím jít.Tvoje číslo si určitě uložím a napíšu ti až se vrátíme do LA" S těmito slovy jsem vyběhla z restaurace a běžela na místo kde jsem se měla sejít s Jungkookem dnes naposled.

Padl mi do oka jako první,protože okolo nikdo jiný než on nebyl.Je to u lesa nad horní loukou našeho hotelu.U úsměvem se na mně otočil ale když jsem na něj vyhrkla první otázku úsměv klesl.

"Proč si mi neřekl pravé jméno." Do oči se mi hnuli slzy z toho jak moc jsem zklamaná.
"Jak to..." Odmlčel se a přešel ke mně blíž.
"Lhal si mi!Víš že nenávidím lhaní!Víš o mě všechno a já mám pocit že všechno co já vím o tobě je lež!Proč si mi neřekl že mě znáš přes tátu?Devět let jsem ho neviděla a ty jsi to věděl!Ten den kdy jsme se potkali poprvé si mě poznal a nic si neřekl.Já neměla páru že by jsi mě mohl znát.Proč si mi lhal?!" Slzy se valili a byly k nezastavení.

"Proč si tohle všechno dělal?Bylo mi tě líto protože nemám tátu?Mohl si mi to říct!Zítra odlétám a ty si mě během tak krátké doby donutil se do tebe zamilovat a ted' odjíždím s tím že sem se zamilovala do někoho kdo neexistuje?!"

Zalapala sem po dechu a pak si setřela slzy.
"Byla vůbec pravda že máš rád astronomii?" Když záporně zavrtěl hlavou rozeběhla jsem se k hotelu,kde jsem se s brekem sesunula po dveří k zemi."Jak sem se mohla zamilovat?"

* * *


"Budíček!" Učitelka klepala na všechny dveře a donutila nás aby jsme do dvaceti minut byly sbalený dole v přízemí.Kufr jsem dala do výtahu a pak ještě odešla ustlat postel.

Popadla jsem poslední maličkosti jako je nabíječka,sluchátka a ta mastička,kterou jsem používala na to koleno.Vybavil se mi ten večer kdy mě zachránil a schoval se pod tu postel.Opustila sem pokoj a pomalu kráčela chodbou.Na schodech se mi vybavilo jak mě Sofie strčila a ten den kdy mě i přes moje odmítání vzal do náruče a odvedl nahoru..DVAKRÁT.Ale nejhorší bylo to bodnutí u srdce když jsem se podívala do jídelny,k tomu stolu,kde jsme se políbili.Jako bych byladuch co to sleduje.Jako by tam fakt byl.

* * * 

Ale ted' už jsou to jen vzpomínky,nad kterýma budu dumat v letadle,ve kterém už letím zpět domů."Tak sbohem Koreo" Zašeptala jsem a zatáhla okénko.



Zdravíííím xD Moc se omlouvám za to opoždění ale já mám tak divnou náladu xDD

Tohle není poslední díl!! Ještě bude dlouhé pokračování.Je jenom na vás jestli chcete pokračovat nebo jestli už mám jít ke konci :)) PS-sorka za překlepky