Who are u?

4.den-řekni sbohem

Ráno jsem se probudila sama od sebe.Nechtělo se mi vstávat,chodit,jíst.Nejradši bych ležela na té nepohodlné posteli.Je tu teplo a ticho.Teda byl ještě před setinou."Vanessssss!!!!!!!!!" Otravné bouchání na dveře znamená jen jedna otravná osoba."Padej Kyle!" Jako poslušný pes přestal a odešel."Berle?" Nechápavě jsem se podívala na černé berle,které byly opřené o stolek na kterém byla mastička.

Jelikož mé hodinky ukazovali 9:35 bude to za pozdní příchod a blablabla. Popadla jsem jenom berle a vydala jsem se ke schodům."Dobré ráno" Usmál se na mě ten blond kluk z pokoje na kterém by měl být i ten tmavovlásek."Ehm,Dobré" Úsměv jsem mu opětovala a pokračovala jsem v cestě.

Když jsem se dosoukala do přízemí všichni už byly u stolů.Omluvně jsem se podívala na učitele a sedla jsem si opět ke stolu jako vždy.Tmavovlásek mi věnoval úsměv a pak se věnoval rozhovoru."Kde si vzala ty berle?" Koukl se na mně udiveně Kyle."Nedal jsi mi je na pokoj ty?" Vykulila jsem na něj oči a konečně jsem do sebe začala cpát jídlo.Kyle záporně zavrtěl hlavou.

Trhla jsem sebou a otočila se na...no prostě mu budu říkat tmavovlásek.Usmál se čímž mi potvrdil že to tam dal on.Děkovně jsem se usmála a pak pokračovala v tom ládování.Po snídani učitelka vyhlásila dnešní program který se mě určitě netýká.Díky bohu za to zranění protože na túru nemám náladu.

Odešla jsem na svůj pokoj a lehla si do postele.Vezmu si tu mastičku?Nevezmu?Proč pro mě tohle dělá?Neznám ho ale on očividně ví něco co já ne.Něco mě nutí pořád na něj myslet a i když ho nechci potkávat tak hluboko v mysli doufám že vyjdeme ze dveří zrovna v jednu a samou chvíli.

Třída už odešla a učitel mě upozornil že bude na svém pokoji,který je přes uličku.Ozvalo se klepání na dveře."Ano?" Odložila jsem svůj telefon a napřímila se."Ahoj" Usmál se na mě tmavovlásek.Ignorovala jsem ho a podívala se z okna."Můžu dál?" Opět se nedočkal odpovědi tak prostě vešel a zavřel dveře."Hej!" Zakřičela jsem a uraženě zkřížila ruce na prsou."Nebudu s tebou mluvit. Neznám tvé jméno a nevím o tobě vlastně vůbec nic." Sedl si na postel vedle mých nohou.Vykulila jsem oči a hodila po něm polštář."Nestačí ti že víš že mi můžeš věřit?" Usmál se a podíval se na berle,které mi sem dal."Ne protože vypadáš jako stalker." Zamračila jsem se a tmavovlásek se začal smát."Přišel jsem se rozloučit.Už se vracíme domů." Zvedl se k odchodu.Bez mého rozloučení odešel.Vlastně....proč byl na hotelu s klukama? Nežije s rodičema?

* * * Během 10 dnů jsem umírala nudou. Koleno se zahojilo ale jen tak z řídka. Ta mastička mi pomohla.Jeho jsem už neviděla.Nevím jestli jsem št'astná a nebo ne.Každopádně ted' když už můžu hodit mě čekají ty pochůzky a podobně.Poslední dva týdny v Korei.

Ano ano vím,bylo to krátké a o ničem ale to je jen spojka.Prozradím vám že v příštím díle se už Vanessa něco dozví <3 Bude delší a tak podobně :D Dám ho asi zítra nebo nevím :/ Každopádně se ještě jednou omlouvám za tenhle trapnej díl ale opravdu mám strašně blbou náladu na to aby jsem se snažila ale zítra se budu snažit :)) Love you

Vaše trapná Adel <3