Who are u?

Kdo vlastně jsi? Part 1

Ráno mě probudil živý budíček kterým byl dnes Kyle.Během noci odešel a ted' do pokoje vtrhnul jako blázen. Hannah už v posteli vyspávala kocovinu což bych přála aby to zjistila učitelka."Princezno vstávej.Snídaně volá" Zasmál se Kyle, který mi skočil do postele a totálně ignoroval Hannah co se odhodlala vstát."Už jdu" Řekla jsem rozespale a začala se šourat z postele.V jídelně už na mě čekala snídaně kterou mi udělal Kyle,protože ví co mám ráda."Děkuju" Zasmála jsem se a s chutí se do toho pustila.Učitelka dávala instrukce dnešního programu a nezapomněla mě upozornit že se mě netýká.
Zavýtala jsem do pokoje s tím že nesmím opustit hotel.Hannah si přišla pro plavky a pak beze slova odešla.

Rozhodla jsem se být „rebel" a oblíkla jsem si skinny s bílím svetrem.Ano bacha na to z Van se stává rebelka.Vyšla jsem z pokoje a kráčela dlouhou chodbou.Nelíbí se mi že jsme v posledním patře a já s Hannah tu máme jediný pokoj protože jiný byly zabraný.Do cesty se mi vesral vysokej hubenej kluk se světlejma vlasama."Promin" Řekl hlubokých hlasem a věnoval mi úsměv.Když se mi podíval do očí ztuhl."Ehm..jsi v pohodě?" Nadzvedla jsem jedno obočí a položila mu ruku na rameno."Jasně." Zasmál se a pak byl sražen k zemi."Jéj ty jsi měl holčičí společnost" Zasmál se kluk vyšší postavy s černými brýlemi bez sklíček.Zůstal na mě koukat a pak zareagoval a začal mluvit anglicky."Ahoj,jsem Jin" Podal mi ruku kterou mi potřásl.Pozdravila jsem bez představení a pak se přidala třetí soba."Ahoj" Věnoval mi svůj roztomilí úsměv a zvedl ruku na zamávanou."Vy se znáte?" Zeptal se mě ten blond kluk anglicky.Přikývla jsem a pak zaběhla do pokoje.

„Tady máš tu bundu" Řekla jsem když jsem se vrátila a bundu mu podala."Já říkal že se ještě uvidíme."Koukl se na kluky pohledem /já vám to říkal/ a pak se otočil zpět ke mně."Jinak nechceš se jít projít?" Nejistě jsem se na něj podívala a pak zapřemýšlela nad odpovědí."Nemůžu,mám tady domácí vězení" Zasmála jsem se a on si mě od shora až dolů prohlédl."A kam jsi teda šla?" Zasmál se a ted' mě dostal."Stejně tě ani neznám" Zavrtěla jsem hlavou a kousek odstoupila."Takže se mě bojíš?" Naklonil hlavu a přišel ke mně blíž."Tebe?Ne" Řekla jsem klidně ale stejně o kousek odstupovala."Tak pojd'já tě nekousnu" Olízl si spodní ret do kterého se následně kousnul."Nemůžu.Za chvíli se vrátí táta" Zalhala jsem a začala si prohrabávat pramínek vlasů.Dělám to vždycky když lžu."Lžeš.Nejsi tu s tátou" Zasmál se a zandal ruce do kapes.A tohle ví jako jak? „Prosím.Jen na chvíli" Po chvilce přemlouvání jsme teda šli dolů do jídelny kde jsme si dali kafe.

* * * o dvě honiny později.


Hodně jsme se zasmáli.I když totálním kravinám tak hodně."Už bych se měla vrátit na pokoj." Zvedli jsme se a společně došli do dvacátého patra."Je náhoda že máme pokoj naproti sobě" Zasmála jsem se a zašla s pouhým „ahoj" do dveří svého pokoje.Po asi dvaceti minutách se otevřeli dveře."Ahoj" Pozdravila mě Hannah ale já jí jen ignorovala a věnovala se česání mých vlasů."Budeš mě ignorovat?" Uchechtla se."Nemáš právo být naštvaná Vanesso" Práskla jsem hřebenem a otočila se na ní."Nechala jsi mě ležet" Zavrčela jsem a čekala na její odpověd."Když jsi byla jednička ty taky sis mě nikdy nevšímala,ted' víš jak mi bylo.Jenom mi závidíš" Hodila vlasy za rameno a ruce skřížila na prsou."Jenomže já tě nenechala ležet když jsi spadla ze schodů.A tehdy jsme nebyly kámošky,ty jsi mě zradila po dvou letech nepřetržitého přátelství.A nezávidím ti vůbec nic,protože Ryan tě nechá." S těmito slovy jsem odešla do jídelny kde seděl i ten kluk se svými šesti kamarády.Pořád jsme si prohazovali pohledy a úsměvy.

„Jaká byla samotka?" Vyrušil mě Kyle z našich pohledů."UTRPENÍ" Řekla jsem výrazně a dala si do pusy další sousto."Půstí tě dneska na rozchod?" Koukl se směrem k učitelce která nás zabíjela pohledem."Pochybuju" Začala jsem se smát a pak se zvedla k odchodu.Kyle mě následoval do pokoje kde jsme hráli online sračky."Měl bych jít.Chceš něco koupit když máš zaracha?" Zavrtěla jsem hlavou a pak na rozloučenou objala.

* * *

„Happy B-day Van!" Tahle slova mě probudila a dorazil mě sluneční svit který přistál přímo na očích.
„Kyle prosím,oslavenkyně má právo spát" Hodila jsem po něm polštář ale stejně se nenechal."Vstávej ty líná noho a pojd' na snídani.Na talířku na mě čekal maličký marcipánový dort.Dobře možná mu nedošlo že ho nemám ráda ale je to od něj cute."Děkujuuuu" Padla jsem mu kolem krku a sfoukla tu jednu svíčku.

„Za deset minut se sejdeme tady.Dnes jdeme na NamSan Tower." Vyběhla jsem čile do 20. patra a do batohu jsem naházela nezbytné věci jako fotoaparát od Canonu,brýle,mobil,peněženku a pití.
Slyšela jsem zaklepání na dveře které jsem otevřela a do očí mi jako první přišli moje oblíbené modré růže."Všechno nejlepší" Usmíval se na mě ten tmavovlásek který má pokoj naproti."Jak víš že mám narozeniny?" To byla moje jediná reakce.Jeho úsměv zmizel."No...." Odmlčel se a růže položil na botník který byl vedle mě."A jak víš že mám ráda modré růže?Od kud' si věděl moje jméno když moje vysačka nebyla vidět?Jak tvůj kamarád věděl že na mě může mluvit anglicky když jsem asiatka.A vůbec,kdo vlastně jsi?




Ahoj <3 Takže.....tohle byl poslední díl ! Opravdu poslední díl a slibuju že už žádnej nebude takovejhle.Byl to  tedy poslední díl tak příšerně napsaný <3 Wan chtěla jsem napsat dva díly ale nakonec jsem je spojila aby to bylp long takže můj slib je splněn xD Opravdu se omlouvám za t tři děsný díly a /IPROMISE/ <3 

A mám tu pro vás takovej nápad xD Byla bych ráda kdyby jste mi do komentu (uplně kdokoliv jen Wan   ne xD) Kdyby jste mi tam napsali nějákej nápad. Třeba co by se vám líbilo do týhle story xD A nebo taky jestli tam někdo chce být zapojenej tak se ozvěte <3 A taky budu odpovídat na otázky.Napíšete otázku k jedné z postav (např. Ryan-proč je s Hannah) A takový sračky a já odpovím XD 

jinak vote x komet potěší <3