Třetí den-Náhoda?Nemyslím si

2.7K 167 7
                                    


„Kyle" Nasucho jsem polkla a zatřepala mu s ramenem."Ano?" Otočil se na mě od Jacoba."Hannah" Zvedla jsem ruku a ukázala na Hannah která měla v ruce cigaretu.Nikdy nekouřila.Nenáviděla to,umřel jí kvůli tomu táta a zapřísáhla se že se toho v životě nedotkne.

Kyle se naštvaně rozešel směrem k Hannah a cigaretu jí vytrhnul z ruky."Klídek bráško" Zasmála se a z krabičky si vytáhla další."Tohle nemyslíš vážně?!" Vyjel po ní a i krabičku ji vytrhnul z ruky a vrazil ji Ryanovi."Zkus jí ublížit a ublížim já tobě ! Tohle si jí udělal ty." Zavrčel a pak se k partičce jedniček otočil zády.

Rozešla jsem se směrem k nim abych mohla projít do hotelu a na svůj pokoj."Ahoj Van!" Pronesl Ryan a dal mi ruku kolem ramen."Čau Ryane!" Řekla jsem ironicky vesele."Zajdem na večeři?"

„S tebou ani kdyby mi šlo o život"

„Ty víš že mě chceš"

„To radši políbim slepičí prdel"

„To bolelo" Zasmál se a zapálil si cigaretu kterou držel mezi rty.Otočila jsem se k odchodu a rovnou slítla k zemi."Dávej pozor krávo" Pronesla Sofie a elegantně si mě překročila."Já nemůžu za to že přes ty silikony nevidíš na cestu" Sofie se otočila zpátky ke mně.Davem se ozval smích."Co si to řekla?" Dala si ruku v bok a prohodila si vlasy."Slyšela si dobře Sofie" Řekla jsem nepříjemně a pokusila se vstát.Její podpatek přistál na mé hrudi."Zůstan' ležet krávo.Dno je to kam patříš" S těmito slovy odešla.

„Van" Řekl ustaraně Kyle a pomohl mi na nohy."Jsme všichni!Rozejděte se do svých pokojů a za půl hodiny je večeře.Řekla učitelka a přešla ke mně."Co se děje?" Koukla se mi na nohy,protože jsem stála jen na jedné noze a koleno mám odřené."Nemůžu došlápnout" Zakn'učela jsem a dala ruku Kylovi kolem ramen.

„Tak zajdeme k doktorovi.Počkejte tady dojdu pro tvoji zdravotní kartičku" Posadila jsem se na dřevěnou lavičku a Kyle hned vedle mě."Máš to oteklé" Pronesl a přiložil mi ke kolenu flašku s vodou,kterou přidržoval než přišla učitelka.Díkybohu je to učitelka na španělštinu takže mě její hlas tak neirituje.Jsou tu tři učitelé a dorazí ještě čtyři instruktoři.Učitelka na korejštinu,učitelka na španělštinu a učitel kterej je z korei ale učí matiku.Je takovej moc divnej.

Nasedly jsme do auta a učitelka se pomocí mapy orientovala.

Když jsme zastavili před velkou budovou učitelku to trklo."Sakra!Dneska už tam vlastně nemůžem.Myslíš že to do zítřka vydržíš?" Usmála jsem se a přikývla.Vlastně si nejsem ani moc jistá protože to hodně bolí.Ale tak co jí mám říct?Takže jsme sem jeli úplně zbytečně a mohli jsme se vrátit zpět na hotel.Už všichni byly v jídelně takže jsem si sedla ke stolu kde sedí Lilli,Jacob,Christie,Ash jeho mladší sestra Carly a měl by tu sedět i Kyle ale není tu."Kde je?" Zeptala jsem se Christie a ukázala na prázdné místo."Máme ti říct abys šla na pokoj" Zasmál se Ash a napil se svého pití.Takže jsem se zase zvedla a belhala se ke schodům."Děláte si prdel?!" Mám jít do dvacátého patra s tou nohou. Povzdychla jsem si a začala se belhat.Po deseti minutách jsem byla v patnáctém patře protože bolest byla horší a horší."Chceš pomoc?" Zeptal se ten neznámí tmavovlásek který scházel dolu."Od tebe ne" Odsekla jsem a vyšla poslední schod.Lehla jsem si na záda a podívala se na číslo,které naznačovalo že mi ještě čtyři patra chybí.


„Ale prosim tě" Zasmál se a popadl mě do náruče."Pust' mě!" Přecedila jsem skrz zuby když začal vycházet schody nahoru.Otočil ke mně hlavu čímž ode mě byl jen malý kousek."Jak je chceš vyjít když nemůžeš chodit?" Když se nedočkal mé odpovědi pokračoval v cestě."Nepoděkuješ?" Zeptal se když mě položil na zem a já se k němu otočila zády."Já tě neprosila" Odkulhala jsem ke svému pokoji kde byl Kyle."Vzal jsem ti večeři nahoru abys mohla odpočívat" Usmál se a ukázal směrem k mé posteli kde byl tác."Děkuju" Usmála jsem se a posadila se.

„Kde má Hannah věci?" Zeptal se a podíval se na prázdnou postel."Přestěhovala se na pokoj kde jsou holky z jedniček"Posmutněla jsem a podívala se na ustlanou postel."A nechceš tady třeba Christie?Je na pokoji s Carly a Lilli myslím že by jí to nevadilo" Zeptal se mile a přisedl si ke mně."To ne,jsem takhle spokojená a věřím že se Hannah ještě vrátí."

Když Kyle odešel dalajsem tác stranou protože hlad není to co mě trápí.Položila jsem pomalu nohu na postel a lehla jsem si."Proč mi pomáhá?" Řekla jsem do ticha a před očima si představila toho kluka.

Po dlouhém přemýšlení a dopisování s mamkou jsem si všimla že je už hodinu po večerce.23:00.
Přepadla mě nálada rebelství.Pracně jsem se dokulhala ke skříni a oblíkla jsem si černé legíny s bílou mikinou která má jako potisk kostru hlavy.Vysoké tenisky černou čepici a kolem krku jsem si dala sluchátka.Popadla jsem telefon a potichu jsem vyšla z pokoje. Když jsem došla do přízemí rychle jsem proběhla kolem jídelny kde učitelé hráli karty. Venku jsem se vydala tmavou uličkou až jsem došla do místního baru. "Rebelka jo?" Objevil se vedle mě u baru ten NEZNÁMÍ kluk. "Co tady děláš?" Koukla jsem na něj udiveně. "Máme na sebe štěstí.Že by osud? A jestli si myslíš že se napiješ tak ne.Kontrolujou věk." Zasmál se a ukázal na upozorn'ující ceduli."A jak víš že nejsem plnoletá?!" Práskla jsem do stolu."Řekni mi jak se jmenuješ." Podívala jsem se na něj vyděšeně a promnula si ruce."Možná jindy" Zasmál se a napil se drinku. Prošla jsem davem ke dveřím baru."Počkej" Slyšela jsem za sebou a ucítila sevření zápěstí.

Odtáhl mě na holčičí záchody,které byly prázdně."Co to děláš?" Řekla jsem vyděšeně když zavřel dveře."Bojíš se mě" Zasmál se a přešel blíž."Jistě že se tě bojím!Vždyt' jseš jak stalker!" Dupla jsem nohou a zvýšila hlas."Pšt!" Přiložil mi ruku na rty a vtáhl mě do kabinky kterou zamkl.Zabije mě?Znásilní?Okrade? „Zkontrolujte jestli jsou všichni na pokojích a že spí" Slyšela jsem ten křeččí hlas učitelky."Usmál se na důkaz toho že mu mám věřit" Chrání mě?Proč?Když jsem slyšela že odešla začala jsem panikařit."Panebože já jsem mrtvá!" Vyšla jsem z kabinky a opláchla si obličej."Drž se u mě" Řekl a hodil na mě svoji velkou mikinu žluté barvy s koblihami. Nasadil mi kapuci a za loket se mnou vyšel do davu.Naproti mě se objevila učitelka korejštiny.Poskočilo mi srdce a rychle jsem sklopila hlavu k zemi.Když jsme se protáhli davem rozeběhli jsme se směrem k hotelu.Stále mě držel za ruku a běžel se mnou už tou nejbližší uličkou.Když jsme doběhli do hotelu už jsem opravdu nemohla.

Bolest toho kolena jsem se snažila překonat ale ted' to už bolelo moc a schody bych nezvládla."Počkej už nemůžu.To koleno" Zastavila jsem ho a chytla se za bolavé místo."Už je to jenom chvilka" Řekl a vzal si mě do náruče.Čile vyběhl do dvacátého patra.Byl ale udýchaný.Trhl sebou když zahlídl učitele matiky."Já umřu" Zakn'učela jsem a praštila se do hlavy.Když zašel do pokoje,po kterém následuje můj rozešel se jeho směrem.Vešel dovnitř a položil mě na postel.Byly slyšet kroky.Spanikařila jsem a srdce mi opět poskočilo.Skrčil se a zalezl pod postel.Otevřeli se dveře a já rychle zavřela oči.Učitel mě přikryl dekou a opět odešel.

Když se zavřeli dveře posadila jsem se."Děkuju" Vydechla jsem úlevou a podívala se na tmavovláska,který vylezl s pod postele."To je dobrý." Usmál se a přešel ke dveřím."A...měla by si víc jíst jsi lehká jako pírko" S těmito slovy opustil můj pokoj.

Co bych bez něj dělala?Kdyby si mě nevšimla učitelka což by se určitě stalo,tak bych netrefila zpět a byla bych v prdeli.

Ola ! <3 Já doufám že se díl líbil protože jsem za něj DOCELA spokojená.

Na obrázku Van <3 

Votes a nějákej ten koment potěší :

Who are u?Kde žijí příběhy. Začni objevovat