Omlouvám se ti, že jsem tři dny nenapsala, ale byla jsem na výletě. Viděl jsi v televizi tu velkou bouři? Stála jsem na břehu a dívala se na to rozbouřené moře. Byla jsem promrzlá na kost a přitom jsem se usmívala jako blázen. Tohle je můj život, Brade. Přemýšlela jsem nad tebou, jestli se někdy střetneme nebo ne. Jestli oba opravdu nežijeme a jestli to můžeme změnit. Taky se někdy napiješ víc než máš? Taky tím zaháníš tu bolest? Dostala jsem angínu a nevydám ani hlásku, nepřipadám si nemocná, protože tohle není dlouhodobá nemoc, jako je láska, zklamání nebo smutek. Nechci to už cítit, nechci znát city, chci být volná a utíkat, daleko, kde budu moct žít bez myšlenek. Nechci znát plané naděje, které jsou jen mrháním časem, svět je tak komplikovaný. Láska, přátelství všechno je moc složité. Proč tohle ostatní mají a já ne?
Moc vám děkuji za komentáře.
ČTEŠ
Osudem zklamáni (Kamarádova Sestra pokračování)
Short StoryPřemýšlím, proč dál žít, když jsem ztratil to nejlepší, co mi může život dát. Její kaštanové vlasy, její hebká tvář, její oči, které jsou jí k ničemu. Ztratil jsem ji a už ji nikdy nedostanu zpět... Pokračování Kamarádovy sestry Short story
