„Můžu si sednout?" zeptal se mě.
„Ano." Odpověděla mi.
„Co čteš?" zeptal se mě a můj pohled spočinul na knížce vedle mého tácku s obědem.
„Nic zajímavého." Prohodila ke mně a začala se rýpat v jídle před sebou.
„Nečekal jsem, že se tady zrovna setkáme." Řekl mi a já se na něho podívala. V hlavě mi projela myšlenka: první dojem klame.
„Nemám to tady ráda." Řekla a rozhlédla se kolem dokola.
Ty jejich oči, které na nás čumí.
„Vadí ti?" zeptal se mě a já jsem se ušklíbla.
„Nic nového." Řekla otráveně.
„Taky to znám." Řekl a já jsem zahleděla do jeho očí.
„Brzy se uvidíme." Řekla a odešla. Díval jsem se na její prázdné místo a přemýšlel, jestli jsem ji neviděl naposledy.
ČTEŠ
Osudem zklamáni (Kamarádova Sestra pokračování)
Short StoryPřemýšlím, proč dál žít, když jsem ztratil to nejlepší, co mi může život dát. Její kaštanové vlasy, její hebká tvář, její oči, které jsou jí k ničemu. Ztratil jsem ji a už ji nikdy nedostanu zpět... Pokračování Kamarádovy sestry Short story
