Seděl jsem v obýváku, když někdo zazvonil. Otevřel jsem dveře a překvapeně se díval na Tori.
,,Jak víš, kde bydlím?" zeptal se mě.
,,Prostě to vím." neodpověděla mi na otázku.
,,Co chceš?" zeptal se mě, když přestal na mě zírat.
,,Proč neodepisuješ? Proč nechodíš do školy?" zeptala se mě.
,,Do toho ti nic není." odsekl.
,,Já tě nechápu." řekla potichu.
,,Tak běž, když mě nechápeš." řekl mi hnusně.
,,Ale ty jsi jediný, s kým se bavím." namítla.
,,Nemůžu za to, že jsi nula." řekl.
,,Nikdy jsem nebyl tvůj kamarád." nechápala jsem ho. Do očí se mi draly slzy, otočila jsem se a rychle utíkala pryč, vlastně jsem vůbec netušila, kam běžím, dokud jsem se nezastavila...
Ten pocit, když máte nápady, ale váš počítač s vámi nespolupracuji. Nevím, jak budou kapitoly, tohle se může stát jen mně a ještě, když budeme mít jarní prázdniny.
ČTEŠ
Osudem zklamáni (Kamarádova Sestra pokračování)
Short StoryPřemýšlím, proč dál žít, když jsem ztratil to nejlepší, co mi může život dát. Její kaštanové vlasy, její hebká tvář, její oči, které jsou jí k ničemu. Ztratil jsem ji a už ji nikdy nedostanu zpět... Pokračování Kamarádovy sestry Short story
