„Brade, vstávej, budeme vystupovat." Budil mě jemný hlásek.
„Prosím ještě minutku." Zamumlal a já jsem se musela usmát.
„Jestli chceš jet dál, vystoupíš v jiném státě." Namítl hlásek.
„Co- že?" vykřikl trochu víc nahlas.
„Pššt, tady všichni spí. Prosím otevři ty oči." Řekl mi hlásek.
Pomalu konečně otevíral oči, oddechla jsem si, mohlo to být i horší.
Otevřel jsem oči a uviděl, jak se nade mnou sklání Tori, na tváři měla široký úsměv a i v šeru jsem poznal, že její oči svítí nadšením.
„Kde jsme?" zeptal se mě potichu.
„Daleko." Zašeptala.
„Řekneš mi to konečně?" zeptal se mě naštvaně.
„Uklidni se, za chvilku vysedneme a ubytujeme se v malém hotelu." Řekla mi plán.
„Ty jsi to už byla?" zeptal se mě.
„Kdysi." Odvětila.
Moc vám děkuji za komentáře, lepší fanoušci snad ani neexistují, jste úžasní, moc mě to pomáhá, abych psala dál.
ČTEŠ
Osudem zklamáni (Kamarádova Sestra pokračování)
ContoPřemýšlím, proč dál žít, když jsem ztratil to nejlepší, co mi může život dát. Její kaštanové vlasy, její hebká tvář, její oči, které jsou jí k ničemu. Ztratil jsem ji a už ji nikdy nedostanu zpět... Pokračování Kamarádovy sestry Short story
