Stál jsem před jejím domem a přemýšlel, co tu vlastně dělám. Měla pravdu, nejsem šťastný. Zazvonil jsem a doufal, že nejdu pozdě. Dveře se pomalu otevřely a já jsem spatřil chodbičku domu, kde jsem ji poprvé poznal. Připomínalo mi to první setkání a přitom za dveřmi stála Tori.
„Co potřebuješ?" zeptala se mě a prohlédla si mě.
„Chtěl bych vidět tvůj obraz." Řekl jsem a ona mě pustila dovnitř. Rozhlédl jsem se po domě, kde žila, skoro všechno bylo na svém místě, šel jsem za Tori, která už byla navrchu. Nahlédl jsem do pokoje, kde spíš spala a spatřil jsem jen na zemi sbalené kufry a postel. Tori vklouzla do Connorova pokoje, kde stál stojan a kolem dokola bylo plno obrazů. Tori vytáhla jeden z obrazů, které měla naskládané u dveří a podala mi ho. Díval jsem se do tváře mladíkovi, které byl zoufalý, smutný a nešťastný, nepodobal se mladíkovi, co se směje se svými kamarády.
„Nádherně maluješ." Řekl jsem a ona na mě zkoumavě pohlédla. Chvíli se na mě dívala, ale pak přešla k oknu a podívala se z něj.
„Budu muset jít." Řekla, jen jsem přikývl.
„Sbohem Brade." Řekla mi poslední slova a zavřela dveře. Nechala mě o samotě, jen s jejími obrazy, které mi nechala.
Předposlední kapitola je tady. Nevím, kdy bude poslední, počítač mám na opravě.
ČTEŠ
Osudem zklamáni (Kamarádova Sestra pokračování)
Short StoryPřemýšlím, proč dál žít, když jsem ztratil to nejlepší, co mi může život dát. Její kaštanové vlasy, její hebká tvář, její oči, které jsou jí k ničemu. Ztratil jsem ji a už ji nikdy nedostanu zpět... Pokračování Kamarádovy sestry Short story
