Sedadlo číslo pět, tady to je, ale nikdo vedle mě nebyl.
Sakra, pohni tím zadkem Tori, jinak to nestihneš.
„Omlouvám se." Řekla a já jsem zvedl hlavu od zajímavého časopisu.
„Nic se neděje." Řekl mi. Pomohl mi dát krosnu nahoru.
„Tak jsem to nakonec stihla." Usmála se. Její tváře byly červené od běhu.
„Kam jedeme?" zeptal se mě.
„Myslím, že ti odpovím, když už jedeš?" uchechtla se. Připomněla mi mě a Tay. Povzdechl jsem si a dal hlavu do dlaní.
„Děje se něco?" zeptala se mě starostlivě.
„Jen mi to připomnělo jí." Odpověděl mi.
„Aha." Hlesla a dívala se do blba. Poznal jsem, že vzpomínala.
„V pořádku?" zeptal se mě teď on, jen jsem potřásla hlavou.
Chtěl jsem ji vzít za ruku, když jsem si všiml jizev, hned stáhla ruku zpátky.
„Ty sis ubližovala?" vykoktal ze sebe.
„Já... já jsem... nemohla jsem jinak." Dostala ze sebe.
„Už to nikdy nedělej." Řekl a podíval se na mě.
„Proč bych neměla, když tu ona není?" zeptala se nechápavě.
„Protože jsem tu já."
ČTEŠ
Osudem zklamáni (Kamarádova Sestra pokračování)
Short StoryPřemýšlím, proč dál žít, když jsem ztratil to nejlepší, co mi může život dát. Její kaštanové vlasy, její hebká tvář, její oči, které jsou jí k ničemu. Ztratil jsem ji a už ji nikdy nedostanu zpět... Pokračování Kamarádovy sestry Short story
