Vůbec sem to nechtěla ale stalo se to.....
Přemýšlela sem o tom sice delší dobu ale nechtěla sem si připustit že bych to udělala,už sem ale dál nesnesla ten nátlak stačilo mi že na mě pořád tlačí Máma stále dokola mi opakuje že sem blbá a že sem k ničemu. A potom mě začal svírat i tenhle vztah pořád po mě chtěl abych se míň styděla ale když sem to chtěla po něm já tak né to měl plno výmluv. Prostě sem z toho potřebovala na chvíli útéct a tak sem se s ním rozešla..
hrozně moc ho miluju a teď pochybuju o tom že sem udělala dobře, pořád jen brečím úplně sem stratila chuť na jídlo,na sladké, a i na život. nedělám nic jiného než to že ležím v posteli s notebookem poslouchám smutné písničky do kola a přemýšlím jak z té hrozně veliké bolesti vybruslit ale řešení v nedohlednu moc chci UMŘÍT. Protože bez něj to pro mě není život.
Ale je pozdě naděje je sice pořád ale já sem to úplně zkazila jak sem vůbec mohla myslet na to že je mi v tom vztahu špatně přitom teď na to všechno mám jiný pohled bez něj je mi ještě hůř.
ten pitomej Amor mě trefil pořádně silným šípem rovnou do srdce, mám ho plnou hlavou vzpomínám na ty okamžiky s ním na to jak jsme se spolu smály on je tak úžasný a já tak hloupá že ani nedokážu zapnout na chvíli mozek. Máma má v jednom pravdu sem blbá a vůbec nepřemýšlím než něco udělám. A teď je pozdě a už to nemůžu vrátit neměla sem to dělat. ted myslím už jen na dvě možnosti : 1. něják to napravím.... 2. zabiju se abych už nemohla nic víc zkazit..
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
PS: TAHLE KAPITOLA JE ÚPLNĚ PRAVDIVÁ ANI JEDNO SLOVO SEM SI NEVYMYSLELA.
