I'm Watching You

Kapitola První - Sleeping Hyung

"Yah, Taehyung! Co jsem říkal o zmrzlině před večeří?!" zavrčel Seokjin a hodil po mladším chlapci nebezpečný pohled.
"Jen trochu," zaprosil Taehyung a udělal na staršího psí oči.
"Jen proto, že máš ten sladkej kukuč."
Seokjin odvrátil hlavu a tiše si povzdechl. Nesnášel, když na něj dělali tyhle obličeje! Nikdy jim nedokázal odolat. Byli jako jeho děti. Malí parchanti!! Těžký to život matky.
"Děkuju!" zavýskal Taehyung a odhopsal do svého a Hoseokova pokoje.
"Co jsem říkal o braní jídla na pokoj?!" zakřičel za ním ještě, ale marně.
Taehyung už byl ve své posteli s celým kelímkem jahodové zmrzliny.
"Byl lov úspěšný?" zazubil se na něj jeho starší hyung.
"Jako vždycky. Mému štěněčímu pohledu nejde odolat!" odpověděl Taehyung a lžičkou bojoval se zmrzlinou.
"Věř mi, že jde," začal se smát starší.
"Yah! Jung Hoseok! Zapomeň na to, že se s tebou budu dělit!" objal kelímek zmrzliny a otočil se k staršímu chlapci zády, hlavou ke zdi.
"Taeeee," zaúpěl Hoseok.
"Už si to nevyžehlíš!" trucoval Taehyung a pustil se do zmrzliny. "Bude ti špatně, když to sníš celé sám," zkusil to Hoseok.
"Tak ať!" Taehyung na něj vyplázl jazyk a poté ho už ignoroval.

***

Yoongi šel, kam ho nohy nesly. Sám neměl určitý cíl. Ani nevěděl, co ho to popadlo. Proč, ho to tak naštvalo. Povzdechl si a posadil se na zábradlí u jednoho rybníčku. Máchal nohama ve vzduchu a sledoval vlnky na rybníku.
Foukal studený vítr. I když už byl únor a letošní zima byla opravdu slabá, pořád foukal studený vítr.
Tiše si povzdychl a litoval toho, že si nevzal alespoň mikinu. V černém tričku s krátkým rukávem, které ještě více zvýrazňovalo jeho bílou pokožku, mu začala být brzy zima. Modré džíny plné děr ho taky moc nezahřály.
Seskočil na zem a pak se vydal do studia, kde trávil většinu času. Posadil se na židli a zapnul počítač. Pustil si nějaké beaty a začal psát další text k písničce. Měl už tolik variant a nebyl si jistý, který se mu líbí nejvíce. Proto zkoušel psát další a další, pak to dá Namjoonovi a uvidí, co se jemu bude líbit nejvíc. Jak se znal, už teď věděl, že ten, který se bude líbit Joonovi, se nebude líbit jemu.
Slova z něho létala, jako by nikdy neměla dojít. Popsal celý papír a pak zvedl hlavu. Vypnul beat a na kolečkové židli odjel k automatu na kafe. Hodil do něj minci a nechal si udělat Americano. Pak se i s horkou kávou vrátil zpět k textu. Celý si ho přečetl, upravil nesmyslné věty a nějak rozumně zakončil.
Z kapsy u kalhot vytáhl svůj mobil. Byla jedna hodina ráno. Ani si neuvědomil, že je tady tak dlouho. Čas ve studiu utekl vždycky tak rychle!
Měl několik zmeškaných hovorů od kluků, několik esemesek, ale nijak na to nereagoval. Odložil mobil vedle sebe a lehl si na stůl. Nebude to poprvé, co bude spát ve studiu.

***

"Vidíte? Říkal jsem vám, že tady bude," zazubil se vítězně Taehyung.
"Vždycky tady je," dodal Jimin tiše a sledoval tvář spícího chlapce.
"Vypadá tak mírumilovně," zašeptal ještě tišeji, ale nepochyboval, že ho někdo slyšel. "Yoongi-hyung vypadá mírumilovně pořád, až na ty jeho občasné... Velmi časné vražedné pohledy, kterými nás dost často sleduje," řekl tiše Jungkook.
"Měli bychom ho vzbudit a-!"
"Hyung! Ať tě to ani nenapadne! Já bych ještě hrozně rád žil!" přerušil Seokjina Jimin se strachem v očích.
"Fajn, tak mi řekni, jak ho chceš dostat domů..."
"Něco vymyslím," odpověděl mu Jimin a sledoval spícího chlapce.
"Chceš vzít autem?" zeptal se ho Namjoon.
"Ne. Jeďte domů, my pak nějak dorazíme," zazubil se na ně Jimin.
V hlavě se mu začínal tvořit plán. Plán na to, jak dostat Yoongiho do jeho pokoje v dormu, aniž by ho vzbudil. Jet autem by bylo moc riskantní. Yoongimu se v autě špatně spalo.
Ostatní odjeli a Jimin ještě chvíli přecházel po místnosti. Chtělo se mu spát. Možná by si mohl vzít židli a lehnout si k němu...
Zaklepal hlavou a ten nápad okamžitě zahnal. Podebral Yoongiho a vzal ho do náruče. Yoongi jen nespokojeně zamručel a svou hlavu si opřel o Jiminovo rameno. Jimin si úlevně oddechl, když se Yoongi neprobral a pomalu s ním vyšel ven. V chodbě ho položil do křesla a sundal si mikinu. Opatrně do ní Yoongiho oblékl, nechtěl, aby jeho milovaný hyung onemocněl. Bylo to hrozné, jak na něm ta mikina visela! Vytáhl si kalhoty, pořádně utáhl pásek a zavázal boty. Znovu vzal Yoongiho do náruče a i s ním se vydal na tří kilometrovou cestu k dormu.
Už byli skoro v dormu, když si Jimin uvědomil, že na stole nechal Yoongiho mobil. Pospíšil si a Yoongiho odnesl rovnou do jeho pokoje. Ostatní kluci už spali.
Yoongi byl v pokoji sám a ostatní tam měli přísný zákaz, pokud majitel pokoje nerozhodl jinak.
Jimin položil stále spícího chlapce do postele a přikryl ho peřinou. Pak se otočil a vyrazil zpátky do studia pro telefon. Bylo půl čtvrté ráno. Naštěstí měli vstávat až v devět. Rozběhl se, chtěl být doma dřív. V chodbě vydýchaval běh a snažil se uklidnit svůj dech. Byl fakt unavený. Zul se a opět se vplížil k Yoongimu do pokoje. Mobil mu dal stůl a stejně tiše jak přišel, tak i odešel. Netušil však, že ho sleduje pár unavených očí.
"Už jsi zpátky? Myslel jsem, že tam nakonec budeš spát," ozval se unaveně Jungkook, když Jimin vstoupil do jejich pokoje.
"Ne, nesl jsem Yoongiho a pak jsem se musel vracet, zapomněl jsem tam jeho mobil. Vzbudil jsem tě?"
"Ne, před chvílí jsem se byl napít," odvětil Jungkook a zachumlal se do peřiny.
"Dobrou."
Jimin se natáhl do postele. Už se mu do sprchy nechtělo. Bude to muset počkat na zítra.
"Dobrou."
Během chvíle už byl slyšet jen Jungkookův pravidelný dech.

A/n: Zdravím ~! Tak jak se vám líbila první část? :D Mám docela strach, aby tam nakonec nebylo víc Vhope než Yoonmin, ale uvidíme. Budu se snažit, aby to tak nebylo, když hlavní pár je tady Yoonmin :D