I'm Watching You

Kapitola Šestnáctá - I love you ||The end

MOC SE OMLOUVÁM,  ALE UŽ JSEM DOST UNAVENÁ NA TO, ABYCH TO PO SOBĚ ČETLA. A MOC PROSÍM, ABYSTE SI PŘEČETLI OTÁZKU, KTEROU NA VÁS MÁM DOLE POD POVÍDKOU! DĚKUJI.

Yoongi překvapeně koukal na Jimina. Ani mu na ten polibek nedokázal odpovědět. Několikrát zmateně zamrkal a doufal, že se jeho srdce vzpamatuje a začne bušit normálně. 

"Promiň," šeptl Jimin, zklamaný, že mu starší neodpověděl. 

Věděl, že to s ním Yoongi nemyslí vážně. Teď, když to Yoongi potvrdil,bolelo to ještě víc, než když si to jen myslel. Tak nějak doufal, že mu Yoongi jeho lásku bude opětovat. No, jak je vidět, spletl se. 

"Proč se omlouváš?" zeptal se omámeně Yoongi. 

"No...za to," zamumlal Jimin.

"Byl bych radši, kdybys to zopakoval místo těch zbytečných omluv," řekl Yoongi a snažil se neznít jako jedna z těch zamilovaných puberťaček,která právě dostala svou první pusu a je z toho úplně udělaná.

Celý jeho vnitřek však skákal radostí několik metrů vysoko a nadšeně pištěl. Jako ta puberťačka.

"Seš si jistej?" ověřil si překvapeně Jimin.

Jeho srdce se silně rozbušilo. Je tady možnost, že by měl u Yoongiho šanci? Je možnost, že to s ním starší chlapec myslí vážně. 

"Naprosto," odpověděl Yoongi a přisál se na rty mladšího chlapce.

Tak sladké. Tak dokonalé. Celým jeho tělem létali splašení motýlci a jemné vibrace cítil až v konečkách prstů na noze. Jemně vsál Jiminův spodní ret a lehce ho kousl. Miloval ty sladké polštářky. Během chvíle cítil, že bez nich již nemůže být. Nemůže být bez Jimina. 

"Měli bychom už jít domů," oznámil mu Jimin, když se od Yoongiho odtáhl ve snaze se alespoň nadechnout.

Yoongi nevypadal, že chce ty jeho rty, byť jen na malý okamžik, opustit. Kolem nich se rozhostila tma. Yoongi nakonec přikývl na souhlas a postavil se na nohy. Podal Jiminovi ruku, aby se snáz zvedl, ale odmítal ho pustit. Ruku v ruce mířili k Jiminovi domů. 

"Potichu, rodiče už budou nejspíš spát,"upozornil Jimin Yoongiho, který jen přikývl na souhlas. 

Šli rovnou do Jiminova pokoje. Yoongi si vzal jedny svoje tepláky, co si Jimin přivezl, volné tričko a rychlostí blesku se převlékl. Vlezl Jiminovi do postele, odkud měl nádherný výhled na Jimina bez trička a teď již i bez kalhot. Nemohl od něj odtrhnout zrak. Mladší chlapec mu svým tělem, obličejem, chováním a rty, nikdy nepřestane vyrážet dech. 

"Yoongi? Přestaň slintat a radši mi podej věci na spaní. Jsou pod polštářem," řekl směrem k ležícímu chlapci.

"Takhle se mi líbíš víc," zazubil se na něj Yoongi.

"To je dost možný, ale není tu zrovna teplo," zabrblal Jimin.

"Tak pojď ke mně, já tě zaručeně zahřeju."

"Teplej seš na to dost," odvětil mu Jimin, načež se starší jen zasmál.

"Jak chceš...nevíš, o co přicházíš," zamumlal Yoongi naoko uraženě. 

"Ale hyung, snad se nebudeš urážet," zasmál se Jimin a vlezl si k staršímu chlapci do postele.

Sáhl pod polštář a vytáhl oblečení, které si následně oblékl.

"Teď už jsem uražený," nafoukl tváře Yoongi při pohledu na oblečení, které mu zakrývalo výhled. 

I tak v něm Jimin vypadal skvěle. No, kdyby ho neměl, byl by spokojenější. To nemohl popřít.

"Aléééé," smál se Jimin a zatahal staršího chlapce za tvářičky. 

"Sereš mě,"zakňučel Yoongi.

"Ty mě taky," odpověděl mu Jimin a lípnul mu malou pusu.

Zvedl se a chtěl dojít zhasnout. Zastavilo ho Yoongiho nespokojené zamručení.

"Co?" otázal se s nechápavým pohledem.

"Kam zase jdeš?" zakňoural starší.

"Jak zase? Ještě jsem nikam neodešel. Chci jen zhasnout, protože odmítám spát s rozsvíceným světlem," ušklíbl se Jimin a došel na druhou stranu pokoje, kde stiskl vypínač. 

Došel zpátky do postele a lehl si. Přikryl sebe i Yoongiho dekou a přitulil se k němu do objetí.

"Ach bože Jimine, přestaň být tak sladký, nebo to nejsem schopnej rozdejchat," zamumlal Yoongi a vdechoval Jiminovu příjemnou vůni.

Jeho tělo tak příjemně hřálo a on tak krásně voněl. Věděl, že tohle tělíčko za hřích stojí, ale odmítal znovu poslouchat, že ho chce znásilnit,  ať už dělali cokoliv. Dnešek mu bohatě stačil!

Co vlastně s Jiminem jsou? Jsou kamarádi s výhodami a nebo něco víc? Líbali se, to ano. Objímali se, dokonce spolu i spali a Yoongi mohl s klidem říct, že to byl ten nejlepší sex jeho života. Ale co Jimin? Jak se k tomu všemu stavěl? Co si myslel? Jak je dva bere? Je taky jen tak zmatený, nebo to Yoongi zase moc přehání? Starší chlapec byl zmatený.

"Hyung?"

Jiminův hlas prolomil ticho.

"Ano?" 

Yoongi k němu nechápavě sklonil svůj pohled.

"Nad čím přemýšlíš?"

Svou otázkou Yoongiho trochu překvapil. Jak mu má asi říct, že právě přemýšlí nad pěknými nechutnostmi?!

"Nad ničím," zalhal a usmál se.

"Nelži mi. Poznám na tobě, když tě něco žere."

"Jen prostě... ne, nic." 

"Řekni mi to," prosil Jimin.

"Co vlastně jsme?" 

"Pár?"

"Takže spolu chodíme?"

"No...já myslel, že jo."

"To je dobře. Miluju tě Jiminnie."

"Ne tak moc, jako já tebe," usmál se Jimin a spojil jejich rty v procítěný polibek.

A/n: Ahojte...Tak je tady POSLEDNÍ DÍL! Chtěla jsem, aby byl nějak extra dlouhý a chtěla jsem tam ještě nějaký smut, ale nakonec by se mi tam ani nehodil...Tak jsem to vymyslela takhle. Okej, teď kecám. Já nad tím nepřemýšlela, ono se to tak nějak napsalo samo...hehe xD

Taktéž na vás mám otázku...

Chtěli byste nějaký pokračování této povídky toho, co se dělo v dormu, mezitím, co tam kluci nebyli? o.o Chtěli byste Vhope? *-* hmm? Jen se nebojte si o to napsat a nutit mě do psaní! Protože, když si o to nikdo neřekne, tak já to nenapíšu... :D

Jsem moc ráda, že jsem nyní dokončila svou první povídku tady na wattpadu a nevím, jestli sem budu házet i nějaké další, protože přeci jen- mám ještě blog. Ale pokud by byl zájem, něco vám sem můžu naházet! Třeba tu novou YoonMin, Stroj času, Memories atd atd xD 

Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří tuhle povídku četli, dávali votes a hlavně komentovali. Jste fakt zlatí! Mám chuť vás umuchlovat v náručí!!! *okej, zase se klidni Karis*. Fakt moc děkuji. Nedokážu se moc vyjádřit, protože se mi z toho chce zase brečet xD Ach, jsem hroznej cíťa. Miluju vás dětičky moje <3

Tak užívejte večera! Já si jdu ještě hrát s protokolem z chemie! Bye bye!
Ps: omlouvám se za tak trapné zakončení, ale já vážně už nevím, jak v tom pokračovat, protože už nevím, co u Yoonmin dál psát a když to prostě ukončím, spadne ze mě jedno z mnoha břemen...