I'm Watching You

Kapitola Devátá - Stomachache (Vhope Part)

"Seokie ~!" zaúpěl Taehyung a rukou objal své břicho.
"Ano?" zamumlal Hoseok od notebooku, na kterém psal text k nové písničce.
"Hrozně moc mě bolí břicho," zaskuhral Taehyung.
"Máš krámy?"
V Hoseokově hlasu byl znát menší nezájem. Stejně si z něj mladší chlapec zase dělal legraci, jako minule.
"Haha, teď už ale bez prdele," odvětil Taehyung a sykl bolestí.
To Hoseoka dokonale probralo. Otočil se na židli a zadíval se na mladšího. Taehyung seděl na své židli, rukama si držel břicho a tvář měl staženou bolestí. Hoseok se zvedl ze židle a přešel k němu.
"Kde tě to bolí?" zeptal se a sklonil se k němu.
Taehyung chvíli neodpovídal, jako kdyby pomalu vstřebával otázku, kterou mu Hoseok položil. Hoseok si prsty začal hrát s listy mangy, kterou Taehyung před několika málo okamžiky odložil na stůl. Ještě nebyl ani v půlce, ale křeče v břiše mu nedovolovaly pokračovat ve čtení.
"Tady," ukázal si na oblast břicha, kde se nacházel žaludek.
Z očí mu pomalu začaly téct slzy. Hoseok ho bez jediného slova vzal a odnesl na postel.
"Zkus to tu vydržet, jdu ti uvařit nějaký čaj na žaludek, dobře? Máš to na sto procent z těch sladkostí."
S tím Hoseok odběhl do kuchyně, aby mohl připravit již zmíněný čaj. Nečekal na Taehyungovu odpověď. Věděl, že by se jí stejně nedočkal.
Do konvice dal vařit vodu a ze skříňky vytáhl několik krabiček s čaji.
"Co tu děláš? Vždyť je půlnoc," zeptal se ospale Seokjin.
Zřejmě už spal, stejně jako ostatní, ale hluk v kuchyni ho probudil.
"Taehyunga bolí břicho. Ukazoval si na žaludek. Myslím, že to má z toho, jak plácal pátý přes devátý," odpověděl mu Hoseok a na linku postavil krabičku, kterou našel.
Vytáhl hrníček a z krabičky vyndal sáček.
"Dej mu spíš tenhle a chvíli vydrž, najdu nějaké prášky," ukázal na jeden z čajů a z šuplíku vytáhl krabičku s léky.
"Dobře, díky."
Hoseok mu věnoval vděčný pohled a připravil čaj.
"Půjdu spát, kdyby se cokoliv dělo, vzbuď mě, dobře?"
Hoseok přikývl na souhlas.
Hoseok do čaje dal lžičku medu a spolu s čajem a prášky zmizel do pokoje, kde na něj už čekal uplakaný Taehyung.
"Mám nějaké prášky a ten čaj," věnoval mu úsměv a v duchu se snažil uklidnit.
Taehyung mu neodpověděl. Hoseok se posadil na postel, hned vedle mladšího chlapce a čaj položil na noční stolek.
Sáhl mu na čelo. Teplotu neměl.
"Donesu ti ještě vodu, abys měl čím zapít ten prášek. Ten čaj je ještě horký."
Opět se zvedl a došel do kuchyně. Snažil se být potichu, aby už nikoho nevbudil. Vytáhl skleničku, do které následně natočil vodu a donesl ji Taehyungovi.
"Hyung,... Bolí to," řekl tiše Taehyung.
"Já vím, Tae. Neboj se, přejde to," povzbudivě se na něj usmál.
Sám se bál. Hoseok ještě nikdy neviděl Taehyunga tahle zřízeného. Doufal, že mu ten prášek zabere a nebudou muset jet do nemocnice.
To poslední, o co stál, byli otravní novináři.
"Nejdřív si vezmi ten prášek, pak bude lépe," znovu se na něj usmál.
Pomohl mu, aby se posadil a do ruky mu dal skleničku. Vzal prášek a dal mu ho do úst. Taehyung ho zapil a podal staršímu chlapci prázdnou skleničku.
"Teď si zase lehni, dobře?" usmál se Hoseok a pohladil ho po tváři.
Taehyung si poslušně lehl a zavřel oči.
"Seokie?" zašeptal.
"Ano?"
"Budeš dneska spát se mnou?"
"To je samozřejmost."
Hoseok si lehl k mladšímu chlapci a vtáhl si ho do objetí. Jemně vdechoval vůni Taehyungova šampónu. Uspávalo ho to. Za normálních okolností by už dávno spal, ale dneska prostě nemohl.
Nebylo to poprvé, co spolu s Taehyungem takhle spali. Vždycky to však bylo pouhé přespávání. Nikdy nic víc nebylo.
  ***
"Taehyungie?"
"Uhmmm?"
"Pojď si vypít ten čaj," promluvil Hoseok a zvedl se do sedu.
Taehyung udělal to samé a ospale na něj hleděl.
Břicho ho ještě trochu bolelo, ale už to nebylo tak strašné. Vypil čaj, udělal několik ksichtů a podal hrníček zpátky Hoseokovi.
Ten čaj byl tak hnusný! I když v něm byl trochu cítit med, byl hořký. Ble.
"Je ti líp?" zeptal se starostlivě Hoseok.
"Jo, už to tolik nebolí," usmál se Taehyung a zase si lehl.
Hoseok ho napodobil. Byl šťastný. Šťastný, že je mladšímu chlapci dobře. Ráno už bude v pořádku, ale asi bude lepší, když zítra nebudou mít žádný trénink. Ráno to bude muset domluvit s Namjoonem.
S těmito myšlenkami si přitáhl Taehyunga do objetí, zavřel oči a během chvíle se mu povedlo usnout.

A/n: Zdravím vás! Co říkáte na dnešní díl? Mě osobně přijde tak nějak o ničem, ale já si to Vhope nemohla odpustit :D další díl už bude Yoonmin, nebojte!:3
Kvůli tomuhle dílu jsem dostala od učitelky kázání, že si nemám kreslit, když ona zkouší. Prý mi to zkoušení slouží k opakování. Jen by mě zajímalo, co si opakuji, když ona dá otázku, spolužák, který je zkoušený neumí vůbec nic, takže neodpoví, a já, která tam nebyla, nevím odpověď a upřímně, mě ani nezajímá :D test z literatury jsem dala, vím jen o jedné chybě, takže gratulujeme Karis!! :'D
Jinak, chtěla bych popřát Hobimu všechno nejlepší (i když opožděně), potom mojí milované Terezce, protože měla včera taky narozeniny ❤ dál Denisce, aby ta moje žena nežárlila :D
Taktéž, dneska mám s Bibi a Alickou výročí našeho setkání. Woow, neřekla bych, že už to jsou dva roky!! O_o ten čas tak rychle letí :D
PS: pokusím se další díl napsat  co nejdřív, teď mám prázdniny, tak snad bude čas... XD
Přeji hezký zbytek večera, já jdu nejspíš spát. Dnešek byl opravdu unavující. Bye bye ~!