Magic Message (ff Ross Lynch)

7.

Ross

Hledal jsem ji všude. Na pláži, v centru města, v obchoďáku, na kraji města, prostě všude a ten déšť tomu taky moc nepomáhal. Byl jsem promoklý na kost, ale mě to nevadilo. Chtěl jsem najít Rees za každou cenu. Šel jsem do parku, tam jsem ještě nehledal. Nikde jsem ji nenašel. Déšť pomalu ustával a já seděl na mokré lavičce a přemýšlel. V hlavě se mi promítala dnešní hádka mezi ní, jejími bratry a to holkou. Hlavu jsem si položil do dlaní. Doufám, že neudělá nějakou blbost, jako skočit ze skály, před vlak nebo něco horšího. Najednou jsem v dálce uviděl záblesk. Neváhal jsem ani minutu a běžel k tomu místu.

Dorazil jsem na druhou stranu parku. Nevěděl jsem, že se sem může chodit. Byla to malá louka. Stromy ji lemovali do kruhu a na středu stála dívka. Byla to Rees. Ty její vlasy bych poznal všude. Nikde je nemá tak nádherné jako ona. Šel jsem k ní.
,,Rees?'' zavolal jsem její jméno. Otočila se na mě. Její pramen vlasů byl bílý jako ve škole. Každým krokem jsem se k ní blížil a ona naopak vzdalovala.
,,Nepřibližuj se ke mě.'' varovala mě. Její oči zesvětlili. Vlasy, které mění barvu podle její nálady a oči které mění odstín zelené? Ta holka je kouzelná. Šel jsem k ní pomalu. Byl jsem od ní jenom pár metrů, když zrovna narazila do kmene stromu.
,,Nech mě být.'' zakňučela. Stál jsem těsně u ní. Odvrátila ode mě pohled. Rukou jsem se opřel o kmen stromu. Chytl jsem ji za bradu a natočil si ji tak, aby se mi dívala do očí. Bohužel je měla zavřené.
,,Podívej se mi do očí, prosím.'' požádal jsem ji. Lehce zavrtěla hlavou.
,,Rees, prosím.'' znova jsem ji poprosil. Víc jsem se k ní naklonil. Loktem jsem se opřel o strom a duhou rukou ji chytl za pas. Oči měla stále zavřené. Naše rty byli od sebe jenom pár centimetrů, když se najednou spojili.

--------------------------------------------------------------------------------------------------
Rees

Ross spojil naše rty. Nejdříve jsem se lekla, ale pak jsem spolupracovala. Cítila jsem, že se usmál. Rukama jsem se opírala o jeho hruď. Byl promoklej. Ruka mi sklouzla na jeho vypracovaný břicho. Musela jsem si skousnout spodní ret. Když nám došel dech, opřeli jsem se o čela. Otevřela jsem oči. Hluboko jsem se zadívala do jeho kaštanově hnědých očí.
,,Máš nádherné oči.'' vydechl Ross a odhrnul mi pramínek vlasů, který mi padal do obličeje. Já z něho šílím. Jak jsem ho mohla ty tři roky nenávidět. Pohled mi skončil u jeho rtů. Byli neodolatelně plné a růžové. Pak jsem se znova podívala do jeho očí.
,,Nevěděl jsem, že se ti vlasy mění i na růžovou.'' usmál se. Rychle jsem je schovala, ale on mě zastavil.
,,Neschovávej je. Jsou nádherné.'' pošeptal mi do ucha.
,,P-proč s-si za mnou šel?'' zeptala jsem se ho koktavě. No jak by bylo asi vám, kdyby vás kluka, kterého tajně milujete, líbal v parku a pochválil vám vlasy a oči. Hmm...
,,Chtěl jsem tě najít.'' odpověděl mi.
,,Proč?'' nechápavě jsem se na něho podívala. Odtáhl se.
,,P-pr-protože...'' začal a já čekala, až dokončí větu.
,,Protože co?''
,,...protože tě miluju.'' dořekl to, ve tváři měl vážný výraz. To jako myslí vážně!? Tři roky mě ignoroval a teď mi řekne, že mě miluje!? Tohle už je na mě moc.
,,Promiň....'' chtěla jsem běžet domů a tam brečet do polštáře, pokud by mě Ross nezastavil.
,,Nenechám tě znova utéct.'' řekl s vážným výrazem a pevně mě držel za zápěstí. Chtěla jsem se nějak vymluvit, když v tom....