Magic Message (ff Ross Lynch)

19.

O tři dny později

Ross

Tři dny jsem zalezlý doma a myslím na Rees. Každý den ji navštěvuju v nemocnici s nadějí, že se probudí. Vzbudil jsem se uprostřed noci. Zdál se mi sen.

Byl jsem na v parku, na místě, kde jsme se s Rees poprvé políbili. Na středu stála Rees v krásných světle modrých šatech. Šel jsem k ní. Stála ke mě zády. Její tmavé vlnité vlasy zářily v měsíčním světle. Zezadu jsem ji chytl kolem pasu.
,,Chyběla si mi.'' pošeptal jsem jí a políbil ji na krk. Zaklonila hlavu, abych měl lepší přístup.
,,Rossi!'' vydechla a kousla se do spodního rtu. Otočil jsem se ji k sobě. Líbali jsme se. Pak se mi začala ztrácet. Rozplynula se jako mlha.
,,Rees! Rees!'' volal jsem.
,,Miluju tě, Rossi.'' zaslechl jsem její hlas.

Pak už jsem se vzbudil s křikem jejího jména. Proč mám z toho špatný pocit? Jako kdybych ji ztrácel, ale věděl, že se vrátí. Vylezl jsem z postele, oblékl si mikinu, popadl klíče od auta a jel co nejrychleji do nemocnice. Vběhl jsem dovnitř. Běžel jsem chodbou před její pokoj. Vešel jsem dovnitř. Pořád tam ležela a nehýbala se. Přístroje kolem ní pípali a měřili její tep. Sedl jsem si do křesla a chytl ji za ruku. Věděl jsem, že tam někde mě slyší a snaží se se probrat. Mluvil jsem na ni.
,,Lásko, nevzdávej se. Bojuj, prosím. Jsi moje jediná láska.'' šeptal jsem. Položil jsem si její ruku na moje srdce.
,,Cítíš to? Tohle srdce bije jen pro tebe. Jestli to vzdáš a vzdám to i já. Bez tebe nemá můj život smysl. Chci vidět tvoje zelené oči, tvůj úsměv, slyšet tvůj melodický hlas a smích a cítit tvoje rty na mých.'' políbil jsem jí hřbet ruky. Přístroje pořád pípali. Byl jsem ospalý, tak jsem si položil hlavu vedle ní a nepustil její ruku. Když už se pomalu usínal, najednou jsem uslyšel její hlas.
,,Rossi?'' zamumlala skoro neslyšitelně. Podíval jsem se na ni. Pomalu otevírala oči. Podívala se na mě svýma krásnýma zelenýma očima. Slzy se mi začaly hrnout do očí. Prosím, že to není jen sen.
,,Rees?'' vydechl jsem a nespouštěl z ní oči. Pustila mojí ruku a pohladila mě po tváři. Utřela mi jednu neposednou slzu.
,,Doufám, že se mi nezdáš.'' řekl jsem a usmál se. Taky se usmála. Neodolal jsem a musel ji políbit. Její rty byly jemné a sladké, přesně takové jaké si je pamatuji.
,,Půjdu říct doktorovi, že už jsi vzhůru.'' pošeptal jsem do polibku a šel ke dveřím. Ještě jednou jsem se podíval na Rees, jestli se mi to opravdu nezdá. A nezdálo. Vyšel jsem z pokoje a řekl sestřičce, že se Rees vzbudila. Vrátil jsem se do pokoje. Rees ležela a dívala se do stropu.
,,Vidíš něco zajímavého?'' zeptal jsem se jí. Koukla se na mě.
,,Teď už jo.'' pošeptal a usmála se. Políbil jsem ji na tvář. Do pokoje vešel doktor a sestřička.
,,Dobrý den, tak jak se cítíte?'' zeptal se doktor.
,,No...bolí mě hlava.'' odpověděla. Doktor mě poslal na chodbu. Políbil jsem Rees na čelo a šel na chodbu. Vytáhl jsem mobil a volal klukům. Začal jsem u Alexe.

Alex: Haló?

Já: Nazdar. Přijeďte do nemocnice, hned.

Alex: Stalo se něco?

Já: Rees je vzhůru.

Alex: Vážně!? Neděláš si ze mě srandu, že ne?

Já: O Rees bych si srandu nikdy nedělal. Opravdu se probrala. Teď je u ní doktor.

Alex: Já ti to nevěřím.

Z pokoje vyšel doktor a sestra. Vrátil jsem se za Rees a pořád volal Alexovi.

Já: Opravdu je vzhůru, poslouchej.

Zapnul jsem odposlech.

Rees: Čusák busák, jak se má můj velkej bratr?

Alex: Rees?

Rees: Ty vole ne. Adolf Hitler. Jasně, že jsem to já, brejloune.

Alex: Jo je to Rees. Už jedeme.

Řekl a zavěsil. Schoval jsem mobil do kapsy. Podíval jsem se na Rees.
,,Tři dny v komatu s setřeš svého bratra při rozhovoru.'' zasmáli jsme se.
,,To jsem celá já.'' pochválila se.
,,Co říkal doktor?'' zeptal jsem se.
,,Jestli se mi počet krvinek dostane do normy, tak už tenhle víkend by mě pustili.'' řekla s úsměvem.
,,Tak to ti přichystáme oslavu.''
,,A s dortem.'' rozplývala se.
,,Pokud budeš hodná.'' usmál jsem se. Rees měla ve tváři vážný výraz.
,,Neboj i s dortem.'' souhlasil jsem s políbil ji. Ještě jsme si povídali. Pak už přišla její rodina.
,,Rees!'' vykřikli Alex s Loganem a rozeběhli k ní. Vzdálil jsem se, abych nepřekážel v sourozeneckém objetí. Někdo mě poplácal na zádech.
,,Díky za pomoc.'' poděkoval pan Charles.
,,To nestojí za řeč, pane.'' podali jsem si ruce.
,,Pro tebe Mason.'' poplácal mě po zádech a šel k Rees. Páni, její otec je fakt pohodovej chlap. Rees a kluci něco řešili. Viděl jsem v očích Rees zase ty jiskřičky. Objala se se svým tátou a o něčem se bavili. Přizvali mě do jejich konverzace.