Magic Message (ff Ross Lynch)

24.

Probudila jsem se. Koukla jsem na Rosse. Pevně mě držel ve své náruči a spal. Políbila jsem ho na nos. Malinko se zavrtěl a na rtech se mu objevil úsměv. Nemohla jsem usnout, tak jsem opatrně ze sebe dostala Rossovi ruce. Kdybych použila přemisťovací kouzlo, určitě by si toho všiml. Vylezla z postele a šla dolů se nasnídat. V kuchyni byl už můj táta.

,,Dobré ráno.'' pozdravila jsem ho

,,Dobré ráno.'' pozdravil mě. Vzpomněla jsem si na dnešní noc.

,,Tati, co víš o Gisselle Dwightové?'' zeptala jsem se ho. Odložil noviny a smutně se na mě podíval. Povzdechl si. Sedla jsem si ke stolu. Táta spustil.

,,Gisselle Dwightová byla babička tvé matky a první temný zaklínač. Byla vyžádána světlem. Po nějakém čase se ale zamilovala do obyčejného smrtelníka Thomase Lynche,...''

,,Moment... to byl...''

,,Rossův pradědeček....Milovali se, ale pak byl Thomas poslán na frontu do války. Když se se vracel,...byl zastřelen před očima tvé prababičky. Pak Gisselle porušila ten nejvyšší zákon. Vrátila mu život...bohužel tím uvalila kletbu.''

,,Jakou kletbu?''

,,Dívčí potomci Gisselle Dwightové jsou vyžádány temnotou.'' zašeptal. Slzy se mi hrnuli do očí.

,,Co se stalo pak...''

,,Vrátila Thomasovi život, ale přišla o svoji podstatu. Pohltila ji temnota a zabila Thomase.''

,,Vždyť ho milovala...''

,,Ano, ale temnota dokáže vymazat i tu nekrásnější vzpomínku na lásku.'' tohle mě dorazilo. Co když s Rossem skončíme takhle?

,,Promiň, nechtěl jsem ti to říkat, ale...stejně teď nebo později by ses to dozvěděla.'' koukla jsem a něho. Nechci být vyžádána temnotou, prostě NECHCI!

,,Jak se dá ta kletba zlomit?'' zeptala jsem se s nadějí v hlase. Táta lehce zavrtěl hlavou. Pustila jsem slzy ven. Táta mě utěšoval.

,,Co bude se mnou a Rossem?'' vzlykla jsem.

,,Nevím, zlatíčko.'' pošeptal mi do ucha. Zaslechla jsem něčí kroky. Táta se podíval.

,,Půjdu vzbudit tvé bratry.'' řekl a odešel. Věděla jsem, že za mnou stojí Ross. Utřela jsem si slzy a chtěla odejít do mého pokoje, jen kdyby mě nezastavil.

,,Rees, proč pláčeš?'' zvedl mi bradu. Nechci mu to říkat.

,,Nic.'' vydechla jsem a malinko se usmála.

,,Zlato, mě to můžeš říct.'' pohladil mě po tváři. Dívali jsme si do očí. Chtělo se mi brečet ještě víc.

,,Musím ti něco říct...'' řekla jsem mezi slzami. Vzala jsem ho za ruku a táhla ke mě do pokoje. Vešli jsme do místnosti a zavřeli dveře.

,,Co se děje?'' propletl si se mnou prsty a hluboce se mi zadíval do očí.

,,Já...rozcházím se s tebou...'' zamumlala jsem a pustila Rossovy ruce. Dívala jsem se na podlahu a nemohla uvěřit, že jsem to řekla. Nejsem na to pyšná, ale je to jediný způsob, jak ochránit Rosse. Co když budu vyžádána temnotou a ublížím mu?  

,,Co?'' podíval se na mě.

,,Už se nemůžeme dál vídat.'' šeptala jsem a zkoumala koberec v mém pokoji.

,,Proč!? Co jsem udělal!?'' zahrnoval mě otázkami. Neměla jsem dost odvahy na to se mu podívat do očí. Měla jsem ruce překřížené na prsou. Ross mi zvedl bradu.

,,Mluv se mnou! Proč se se mnou rozcházíš? Vždyť se milujeme,...'' uhnula jsem pohledem. Jo milujeme se, tak proč se s ním rozcházím....protože ho miluju moc na to, abych mu ublížila.

,,Nechci ti ublížit.'' špitla jsem.

,,Ale to mi teď děláš!? Ubližuješ mi!'' zvýšil hlas. Takového jsem ho neznala.

,,Řekni mi, proč se se mnou rozcházíš a popravdě.'' zklidnil svůj hlas.

,,Nemůžu ti to říct.'' vzlykla jsem.

,,Nemůžeš nebo nechceš?'' konečně jsem se na něho podívala. V očích měl bolest a zaleskli se mu.

,,Fajn co chceš vědět!? Že moje prababička uvalila na mě a mojí matku kletbu, díky které budu vyžádána temnotou? Tohle si chtěl vědět!?'' křikla jsem na něho. Přiblížil se ke mě.

,,Proč si to neřekla hned!? Kvůli tomu se rozcházet nemusíme.'' snažil se usmát, ale mě do smíchu nebylo.

,,Prababička zabila svoji jedinou pravou lásku. Opravdu chceš tohle riskovat?'' zeptala jsem se ho. Věděl, že mám pravdu. Došla jsem ke dveřím a otevřela je.

,,Bude nejlepší, když odejdeš.'' zamumlala jsem.

,,Dneska je ten ples...chci tam jít s tebou s nikým jiným.'' podíval se na mě prosebně Ross.

,,Promiň, ale to není dobrý nápad.'' zašeptala jsem. Šel ke dveřím. Když už vypadal, že odejde, ucítila jsem jeho rty na mých. Polibek byl plný emocí...hlavně bolesti.

,,Miluju tě a ničí mě to.'' zašeptal a odešel. Zavřela jsem dveře a svezla se po nich na zem. Brečela jsem. Připadala jsem si jako bez duše, ale je to pro jeho dobro....Všechno mi ho tu připomíná. Cítím zde jeho vůni, zavřu oči a vidím jeho úsměv, jeho oči, jeho blonďaté rozcuchané vlasy, jeho všechno...

Z mého přemýšlení o něm mě vyrušilo bušení na dveře.

,,Rees! Co se stalo!?'' řvali na mě kluci za dveřmi.

,,Rees! Otevři!'' řvali dál a dál. Já se jen doplazila k posteli a brečela do polštáře...