Magic Message (ff Ross Lynch)

18.

Vyšli jsme z knihovny na chodbu. Nikdo na chodbě nebyl kromě mě a Rosse. Chytla jsem Rosse pevně za ruku. Procházeli jsme prázdnými chodbami školy a doufali, že se tu někdo objeví. Nikoho jsme nenašli ani mé bratry. Pak jsem ale na druhé straně chodby uviděla lidskou siluetu. Pomalu se k nám přibližovala. Víc jsem natiskla k Rossovi. Vzal mě kolem pasu schoval si mě za na sebe. Ta postava se k nám čím dál víc a já poznala, že je to Shannon. Vylezla z Rossova úkrytu.
,,Nazdar sestřenko.'' vyprskla. Šla jsem k ní blíž. Pustila jsem se Rossovy ruky, ale on mě pořád držel. Otočila jsem se na něho a usmála se. Přitáhl si mě blíž.
,,Nedělej to...prosím...co když ti ublíží?'' mumlal. Pohladila jsem ho po tváři.
,,Budu v pořádku. Běž domů.'' řekla jsem mu.
,,Ty si snad zešílela!? Nenechám tě tu!'' protestoval. Chtěl ještě něco říct, ale já ho zastavila.
,,Běž domů!'' zdůraznila jsem. Chvíli se na mě jen nevěřícně koukal, ale pak opatrně přikývl. Políbili jsme se.
,,Miluju tě.'' pošeptal.
,,Já tebe taky.'' políbila jsem ho na nos. Nuceně pak odešel ke dveřím. Ještě se na mě podíval. V jeho očích byla bolest. Slzy se mi hrnuli do očí. Naposledy jsem mu zamávala a usmála se. I on mi zamával, ale neusmál se. Pak se ztratil za dveřmi. Utřela jsem si slzy a otočila se k Shannon. 
,,Co tady chceš!?'' vyprskla jsem na ni. Pohledem se zastavila u mojí ruky.
,,Vidím, že už se ti odečítají dny do tvých narozenin.'' posmívala se.
,,Nikdy se nepřidám k temnotě!'' zařvala jsem na ni.
,,Ani nevíš jak moc se podobáš svojí matce, Lillianě.''
,,Co to tady kecáš?''
,,Vážně se jí dost podobáš. Navenek plná radosti a lásky, ale uvnitř prahneš po moci.'' vysvětlovala mi.
,,Přidej se k nám. Můžeme spolu ovládnout svět, jak zaklínačů, tak i smrtelníků. Jen ty, já a tvá matka.'' přemlouvala mě. Stála jsem tam, jak opařená. Část mě se k ní chtěla přidat, ale ta druhá s tí nesouhlasila. V hlavě se mi míjeli myšlenky. Mám se přidat nebo ne?
,,A...co moje rodina a...Ross?''
,,Budou tě uctívat jako svoji bohyni a navíc my jsme tvá rodina. Já a tvá matka. Ten zbytek tě drží v kleci. Dělají z tebe, to co ve skutečnosti nejsi.'' řekla a hned mě popadla v hlavě zazněla Rossova věta ''Tak co myslíš? Budu král a ty má královna na školním plese?'' a to, co mi řekl v té knihovně ''Ale i přesto všechno, sedí přede mnou krásná usměvavá dívka, kterou z celého srdce miluju.''  Ross mě miluje, takovou jaké jsem. Chtěla bych ho mít teď u sebe. Nechat se od něho držet a líbat. Nechci ztratit.
,,Ne.'' zašeptala jsem.
,,Co?''
,,Ne!'' zvýšila jsem hlas.
,,Fajn, když to nepůjde po dobrým, tak po zlým.'' řekla a vyslala po mě jedno ze svých kouzel.

---------------------------------------------------------------------------------------------
Ross

Hned, co jsem vyšel ze školy, jsem rychle nastoupil do auta a jel k Rees domů. Nevím, kde jsou její bratři a teď je hledat nebudu, tak aspoň pojedu ro jejího táty. Jel jsem jak zběsilý a doufal, že za to nedostanu pokutu, ale co, dělám to kvůli své lásce, tak mi to může nýt jedno. Konečně jsem dorazil před jejich dům. Vystoupil jsem a rychle zazvonil. Když dlouho nepřicházel, začal jsem bušit na dveře a řvát. Najednou se otevřeli dveře.
,,Seš normální!? Jestli odtud teď hned nevypadneš, zavolám policii!'' řval na mě.
,,Promiňte pane, ale vaše dcera Rees je v nebezpečí.'' shrnul jsem to.
,,Co- Co se děje? Kde je Rees?''
,,Ve škole. Je tam s ní její sestřenice Shannon. Prosím, pane, musíme jet teď hned!'' naléhal jsem na něho. Popadl bundu vyběhl z domu.
,,Půjč mi klíče.'' řekl a já mu je hodil. Nastoupili jsme a jeli ke škole.

Konečně jsem dorazili před budovu. Vběhli jsme dovnitř zrovna ve chvíli, kdy jsem viděl Rees ležet u skříněk. Běžel jsem za ní a pan Charles za Shannon. Seděl jsem u Rees a všiml si, že jí krvácí z hlavy. Vzal jsem si ji do klína.
,,Rees! Miláčku!'' volal jsem na ni, ale nic, žádná odezva. Díval jsem se do její krásné tváře a nevšiml si, že Shannon zmizela. Přišel za mnou pan Charles, její bratři a nějaká holka. Měla stejné vlasy jako Rees, jen blonďaté a místo barevného pramene vlasů, měla barevné konečky. Pan Charles si ji vzal a nesl ji do auta. Seděl jsem tam a díval se do prázdna. Jak jsem to mohl nechat dopustit? Proč jsem odešel, když mě nejvíc potřebovala, ale nechtěla si to přiznat? Tyhle otázky mi zněli v hlavě dokola a dokola.
,,Rossi?'' zaslechl jsem svoje jméno. Podíval jsem se nahoru. Logan tam stál s nataženou rukou. Přijal jsem ji a zvedl se na nohy
,,Jedeme do nemocnice, jedeš taky?'' zeptal se mě. Přikývl jsem a šel k autu. Moje auto tam stálo a vedle něho ta blondýna. Podala mi klíčky a já ji dal Loganovi.
,,Řídíš ty.'' zamumlal jsem a sedli si dozadu. Taky si nastoupili a vyjeli jsme k nemocnici. Panovalo mezi námi ticho, které pak přerušila ta holka.
,,Asi bych se měla představit. Jsem Jenna Reesinina sestřenice, ta dobrá...jen...pro info.'' otočila se ke mě a usmála se. Jen jsem se na ni podíval
,,Já Ross.'' řekl jsem a dál se díval z okýnka. Logan s Jennou se o něčem bavili a já myslel na Rees.

Logan zaparkoval před nemocnicí a my vtrhli dovnitř. Jedna ze zdravotních sester nás poslala do třetího patra. Na chodbě stáli Alex a jeho otec. Přišli jsme k nim.
,,Tak co?'' zeptala se Jenna
,,Je teď na sále.'' odpověděl pan Charles. Sedl jsem si na židli k Alexovi a položil si hlavu do dlaní. Nezbývalo nám nic jiného než jen čekat.

Po dvou hodinách za námi přišel doktor.
,,V jste rodina Rees Charlesové?'' zeptal se.
,,Ano, jsem její otec. Jak na tom je?'' zeptal se s nadějí v hlase.
,,Slečna Charlesová ztratila moc krve. Zastavili jsme to, ale jak říkám ztratila opravdu moc krve. Teď leží na pokoji v komatu a můžeme jen doufat, že se z toho dostane.'' obeznámil nás doktor.
,,Děkuji a...můžeme se jít za ní podívat?'' zeptal se pan Charles.
,,Jistě, ale běžte po dvojicích.'' řekl a odešel. První šli Alex a pan Charles, pak Jenna a Logan a nakonec já. Logan a Jenna vyšli z pokoje a na řadu jsem byl já. Když jsem ji viděl ležet nehybně na lůžku, chtělo se mi brečet. Kolem ní byli přístroje a hadičky a já nevím co všechno. Sedl jsem si na křeslo vedle lůžka a chytl Rees za ruku. Bral jsem si to všechno za vinu. Kdybych neodešel, Rees by teď neležela v nemocnici a nešlo by jí o život.
,,Prosím, prober se. Nenechávej mě tu samotného, prosím.'' pustil jsem slzy ven a políbil ji na ruku. Brečel jsem jak malá holka, ale mě to bylo jedno. Z celého srdce jsem si přál, aby se probrala. Najednou jsem ucítil něčí ruku na mém rameni. Podíval jsem se za sebe. Stál tam Alex.
,,Už musíme jít.'' řekl. Podíval jsem se na Rees. Naklonil jsem se k jejímu uchu
,,Miluju tě, krásko.'' pošeptal jsem jí a políbil ji na rty. Odešli jsme z pokoje. Kluci mě odvezli domů. Odemkl jsem si, vyběhl schody a zamkl se v pokoji. Lehl jsem si na postel a brečel do polštáře. Ignoroval jsem ty hlasy za dveřmi. Pak už jsem usnul s myšlenou na Rees.