Magic Message (ff Ross Lynch)

27.

Rees

,,Je mi to líto...'' začal a já se zhroutila na zem. Kluci mě včas chytli, ale to nic nezměnilo na to, že je Ross...
Doktor pokračoval ,,...Operace se nezdařila...Pan Jones zemřel...Je mi to opravdu líto.'' dořekl a já nestačila koukat.

,,Tady není Ross Lynch?'' zeptal se za mě Logan. Přišel za námi další doktor.

,,Vy musíte být doprovod pana Lynche.'' řekl a všichni jsme přikývl.

,,Jak na tom je?'' vyhrkla jsem otázku.

,,Nemohu říct, že je na tom zrovna dobře, ale naštěstí jste ho přivezli na poslední chvíli. Jen tak tak jsme zastavili krvácení, jen má zlomená žebra. Teď je v komatu a. Můžete ho jít navštívit, ale běžte po dvojicích.'' oznámil nám a odešel. Ulevilo se mi, že neumřel, ale i tak nejsem zrovna dvakrát nadšená.

,,Mám jít s tebou?'' zeptal se mě Alex. Zavrtěla jsem hlavou. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do pokoje. Ross ležel na druhé straně pokoje. Kolem něho pípali přístroje. Došla jsem k posteli, kde ležel. Slzy mi jako vodopády stékaly po tváři. Pohladila jsem ho po tváři.

,,Co jsem ti to provedla...'' zašeptala jsem.

,,Nebýt mě, byl by si v pořádku.'' řekla jsem mezi vzlyky. Pohladila jsem ho po tváři. Neměla jsem ho nechat postavit se mé matce...Položila jsem si ruku na jeho hruď. Cítila jsem, jak slabě mu tluče srdce. Z hrudě jsem mu sjela na ruce. Byly chladné jako kus ledu. Propletla jsem si s ním prsty. Sedla jsem si na křeslo a modlila se, aby se rychle probral...

------------------------------------------------------------------------------------------
Ross

Byl jsem na louce... Rozhlédl jsem se kolem sebe...Nebyla to obyčejná louka. Byl jsem na místě mého prvního polibku s Rees.

,,Rees, prosím.'' zaslechl jsem za sebou svůj hlas. Otočil jsem se. Viděl jsem sebe, jak se nakláním k Rees a líbal ji... Musel jsem se usmát. Tenhle okamžik jen tak nezapomenu.

,,Odkdy se vyznáš ve hvězdách?'' znova jsem se otočila a viděl sebe a Rees, jak spolu sedíme v křesle a díváme se na hvězdy. Pak jsem zaslechla za sebou pomalou hudbu. A jak jsem správně tušil, byla to vzpomínka na jarní ples. Tancovali jsme s Rees a toho druhého ani na malý moment nepouštěli. Pak jsem ale zaslechl vzlyky. Najednou se okolí změnila na nemocniční pokoj. Na lůžku leželo moje tělo a Rees seděla vedle na křesle a plakala. Chtěl jsem ji obejmout, utřít jí slzy a utěšovat, ale nešlo to.

,,Dokázal si to! Zlomil si kletbu!'' řekl ženský hlas za mnou. Za mnou stála žena podobná Rees a její matce. Měla na sobě dlouhé bílé nadýchané šaty.

,,Jak?'' vydechl jsem.

,,Postavil si za vás oba život. Kletba je zlomená.'' usmívala se ta žena.

,,Jak život? Co Rees?'' vyhrkl jsem otázky.

,,Obětoval si se. Tvůj čas na zemi skončil.'' řekla. Podíval jsem se na Rees. Nemůžu ji takhle nechat.

,,Já ale nechci umřít! Chci být s Rees!'' naléhal jsem. Žena si povzdechla.

,,Nemůžu ji nechat samotnou. Já ji miluju!!!'' dál jsem naléhal. Dáma v bílých šatech se rozmýšlela. Nadechla se

,,Smíš se vrátit do světa smrtelných, pod jednou podmínkou,...nebudeš si pamatovat na Rees, její rodinu ani na její tajemství.'' řekla pevným hlasem. Vlasy ji vlály v pomyslném větru a to stejné šaty.

,,Máš na výběr: Zemřít a ponechat si vzpomínky na chvíle se svojí láskou nebo se vrátit a zapomenout na vše, na čem ti, kdy záleželo...Rozhodnutí je jen na tobě.'' řekla. Díval jsem se na Rees. Měl jsem rozhodnuto. Došel jsem k ní a naklonil se k jejímu uchu.

,,Promiň lásko. Vždycky tě budu milovat.'' pošeptal jsem jí do ucha a políbil na tvář. Rees se dotkla tváře a rozhlédla se. Znova se rozbrečela. Taky se mi chtělo brečet. Podíval jsem se na tu ženu.

,,Mám rozhodnuto!''