Magic Message (ff Ross Lynch)

17.

Nahoře máte Logana

O týden později

Rees

Je pondělí. Jsem fakt unavená a bolí mě hlava. Podívala jsem se na hodinu v mobilu. Bylo 7:28. Mám vylézt nebo ne? Po dlouhém rozhodování jsem konečně vylezla z postele a šla do sprchy. Dneska máme tu prezentaci v biologii, takže v tom nesmím Rosse nechat samotného. Došla jsem ke skříni a vzala si modré tričko s dlouhým rukávem a nápisem New York, které mi odhalovalo ramena, černé legíny a vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Seběhla jsem schody dolů.
,,Dobrý ránko. Nestíhám.'' řekla jsem za ně a popadla svačinu, kterou nám táta chystal každé ráno. Rychle jsem se obula a běžela do auta.
,,Kde seš!? Už jsme chtěli jet bez tebe.'' nadával mi Logan. 
,,Klideček bro, jsem tady.'' ujistila jsem ho a připnula si pás. V půlce cesty mě popadl zase ten pocit, že tu něco nehraje. Pramen vlasů mi zbělal a začal mě pálit hřbet ruky. Podívala jsem se. Měla jsem tam vypálené číslo 109. Ne to....přece....Ne! Slzy se mi začali hrnout do očí. Tak šíleně to bolelo, ale ještě víc mě bolel ten pocit, že za 109 dní budu vyžádána temnotou nebo světlem.
,,Rees je vše v pohodě?'' zeptal se mě Alex. Nasadila jsem falešný úsměv a zakryla si ruku.
,,Jo všechno je...v pohodě.'' ujistila jsem ho. Proč mu lžu? Vždyť on mě pochopí a pomůže mi....

Dorazili jsme ke škole. Vylezla jsem z auta a šla ke svoji skříňce. Otevřela jsem ji a vytahovala si bižuli.
,,Rees!? Celou dobu na tebe řvu a ty mě ignoruješ.'' vynadala mi Jess. Zavřela jsem skříňku a dívala se na hřbet své ruky. Z mého přemýšlení, jestli to mám říct aspoň jí, mě vyrušil její hlas.
,,Země volá Rees. Halóóó.'' mávala mi před obličejem. Zaslechla jsem za uchechtnutí. Nemusela jsem se ani dívat, protože jsme moc dobře věděla, že to je Gina a její partička roztleskávaček. Podívala jsem se na Jess.
,,Ahoj.'' pozdravila jsem ji. Jess se na mě nechápavě podívala.
,,Jseš v pohodě?'' zeptala se mě.
,,Jo...jen jsem unavená.'' vymluvila jsem se.
,,Tak...jo.'' přikývla. Mlčeli jsme a šli do třídy. Tam jsem si sedla na svoje místo a čekala až zazvoní. Chybělo asi 10 minut do zvonění, když v tom do třídy vtrhl Ross. Jako vždycky mu to slušelo. Černá kožená bunda, bílé tričko a modré roztrhané jeany.
,,Ahoj miláčku. Podívej co o nás píšou ve školním časopise.'' řekl a podal mi časopis. Vzala jsem si ho a Ross mi ukázal odkud mám číst.

Určitě se všichni shodneme na tom, že mezi nejdokonalejší pár na škole patří Ross Lynch a Rees Charlesová. Původně na něho měla zálusk hlavní roztleskávačka Gina Flynnová, ale nakonec ho dostala Rees. S Rossem tvoří dokonalý pár pro krále a královnu jarního plesu. Držíme jim palce, aby jim ten vztah dlouho vydržel.

Přečetla jsem si to. Bylo mi jasný, že to napsal Ryan Mathews. Řídí redakci školního časopisu a sleduje mě a Rosse, jako kdyby neměl v redakci dost práce. Ale nenapsal o nás nic špatného a to je jedině dobře.
,,Tak co myslíš? Budu král a ty má královna na školním plese?'' zeptal se mě.
,,Nevím...ještě si mě totiž nepozval.'' podívala jsem se na něho.
,,Myslel jsem, že...'' vím kam tím míří ''Myslel jsem, že když jsme spolu, tak tam půjdeme spolu.'' ale to se plete.
,,Ale Rossi, každá holka si přeje, aby ji pozval její vysněný kluk na ples. Ať už spolu chodí nebo ne.'' vysvětlila jsem mu. Poslouchal mě. Přikývl a políbil mě na tvář.
,,Dobře. Nejbližší době čekej to nejúžasnější pozvání na ples.'' řekl a políbil mě na rty.
,,Nemusí být nejúžasnější, stačí mi, když mě pozveš.'' řekla jsem do polibku.

----------------------------------------------------------------------------------------------------
Ross

,,Pro tebe musí být všechno úžasné.'' zašeptal jsem po polibku a políbil ji na čelo. Chytl jsem ji za ruku, ale ona sykla. Podíval jsem se na ni. Vyhrnul jsem ji rukáv ze hřbetu ruky. Měla tam vypálené číslo 109.
,,Co to je? Kdo ti to udělal!?'' ptal jsem se jí a držel její ruku. Zadržovala slzy a to byl signál pro mě, ať její ruku pustím. Když chtěla něco říct, zazvonilo na hodinu a profesor přišel do třídy.
,,Tak třído, jelikož nestíháme, vyberu si vaše práce a oznámkuju je.'' sdělil nám. Rees mi podala referát, na kterém jsme se oba podíleli a odevzdal jsem ho. Celou hodinu jsem přemýšlel o tom čísle na její ruce.

Konečně zazvonilo. Neváhal jsem ani vteřinu a chytl jsem Rees za druhou ruku a táhl někam do soukromí. Vím, že to znamení nějak souvisí s jejím tajemstvím. Táhl jsem ji do knihovny. Sem skoro nikdo nechodí, maximálně, když se chceme schovat před učiteli. Když jsme byli na druhé straně knihovny, pustil jsem její ruku. Přitiskl jsem ji na zeď a líbal ji.

-----------------------------------------------------------------------------
Rees

Ross mě přitiskl na zeď a líbal mě. Jeho ruce sklouzli z mých boků na můj zadek. Hladil mi a mačkal. Z mých rtů se přesunul na můj krk. Jemně ho skousával a sál. Rukou jsem mu zajelo do jeho blonďatých vlasů. Vrátil se zpátky k mým rtům. Po chvíli líbání se odtáhl.
,,Řekneš mi, co je to za číslo?'' pošeptal. Hluboko jsem se zadívala do jeho kaštanové hnědých očí. Opatrně jsem přikývla. Sjela jsem po zdi na zem. Ross si sedl vedle mě.
,,To číslo...to je počet dnů do mých narozenin...Objevuje se ve chvíli, kdy to nejmíň čekáš a...''
,,Co?'' vydechl.
,,A...bolí to...bojím se, že budu vyžádaná temnotou a ztratím tě.'' podívala jsem se na něho. Měl ve tváři ustaraný výraz.
,,A na čem závisí tvoje vyžádání?'' zeptal se. Je neuvěřitelný, kolik toho chápe. Pak musím kluky pochválit, že to skvěle vysvětlili.
,,Na mé podstatě.'' odpověděla jsem.
,,Tak to se nemáš čeho bát, ne?'' podíval se na mě. Vrátila jsem pohled na zem.
,,Matka mě týrala...a...bojím se, že se to na mě podepsalo.''
,,Mohla by si mi říct, jak to bylo s tvojí mámou? Možná by si se uklidnila.'' chytl mě za ruku a políbil mi hřbet ruky. Usmála jsem se na něho. I on se na mě usmál. Začala jsem mu to všechno vyprávět. Poslouchal mě a měl pravdu, trochu se mu ulevilo. Dokončila jsem svoje vypravování.
,,Ale i přesto všechno, sedí přede mnou krásná usměvavá dívka, kterou z celého srdce miluju.'' vyznal se mi. Zahřálo mě to u srdce. Políbili jsme se. Krásný procítěný polibek. Po chvilce jsme usoudili, že by bylo nejlepší se vrátit do třídy.