Assassíni zapomenutá minulost

Prolog

Dva vnější oblouky se začínaly točit každý v jiném směru kolem výstupku, na kterém stála Anna připevněná ke kovovému podstavci ve tvaru kříže. Jejich rychlost rotace se postupně zvyšovala až okolo Anny vytvořily neprůhlednou bariéru. Bolest, která Anně projížděla tělem a končila v hlavě, se navyšovala a z úst se jí linuly bolestné výkřiky. Ta bolest pro ni byla nesnesitelná a občas i nevědomky zařvala Jackovo jméno jakoby jí jeho mrtvola mohla nějak pomoct.

„Jak to s ní vypadá?" zeptal se doktor, který to všechno pozoroval za tlustým sklem, kde neslyšel Annin křik.

„Stále má obvyklé hodnoty," odpověděl mu muž, který na skleněných obrazovkách sledoval fyzický stav Anny.

„A průběh pokusu?" věnoval doktor další otázku tentokrát ženě u počítače.

„Zbývá čtyřicet procent k dokončení," odpověděla mu žena a nespouštěla oči z obrazovky monitoru.

„Zatím to je na dobré cestě. Ještě chvíli to vydrž děvče," zašeptal si pro sebe doktor. Čím víc se blížil pokus ke konci tím větší byly Anniny šance na přežití.

„Začíná jí kolísat tlak," ozval se muž od obrazovek a nadále sledoval měnící se tlak dívky v přístroji.

„Kolik zbývá?" zeptal se rychle doktor a přešel k obrazovkám, aby sám viděl měnící se fyzický stav Anny.

„Dvacet procent k dokončení procesu," odpověděla okamžitě žena.

„Měli by jsme ji odpojit. Ty hodnoty se mi přestávají líbit," navrhl doktor. Nechtěl, aby jeho první pokus po opravě stroje skončil neúspěchem.

„Ne! Pokračujte!"nařídil přísně Thomas a jeho oči se stále upíraly k dívce v přístroji. Vypadalo to, že je tím uchvácen.

„Thomasi, opravdu chceš riskovat její život? Když se to povede, tak můžeš mít dalšího na své straně," řekl podrážděně doktor. Jeho společníkovi bylo očividně jedno zda to jeho neteř přežije.

„Řekl jsem, že máte pokračovat. Ale pro uklidnění řekněte zdravotnímu personálu, ať se připraví. Jakmile bude pokus dokončen a Anna bude stále v ohrožení života, chci aby přežila," odpověděl klidně Thomas, ale na poslední slova kladl velký důraz. Doktor okamžitě přistoupil k mikrofonu a vyzval skrz něj zdravotní přípravě, aby se připravil na pacienta hned po skončení pokusu.

Doktor netrpělivě pochodoval po místnosti a poslouchal průběžné hlášení kolik procent zbývá k ukončení procesu. Několikrát se i podíval na skleněné obrazovky, ale hodnoty se mu stále nelíbily.

„Zvládne to," zašeptal Thomas v domnění, že ho nikdo neslyší, ale doktor ho slyšel velmi zřetelně.

„Riskuješ její život, Thomasi. Jestli to přežije tak ne díky tobě," vytknul mu doktor a zastavil se u počítače, aby se podíval kolik procent zbývá k ukončení pokusu.

„Začíná krvácet," řekl muž od obrazovek. "Žíly u jejích zranění nejsou schopné ten nápor vydržet a trhají se, což způsobuje vnitřní krvácení."

„Thomasi zastav to a zachraň jí život. Nemíním o ní přijít, když si nejsem stoprocentně jistý zda je ten stroj spravený a ona to může zvládnout," řekl naštvaně doktor, ale Thomas stále stál na svém místě bez jakéhokoliv náznaku emocí či souhlasu.

„Tři procenta," nahlásila opět žena.

„Brzy nám začne kolabovat," přidal se do toho muž u obrazovek. Doktor se opřel rukama o stůl, na kterém byl počítač a silně jeho desku stiskl v rukách. Bylo jasné, že nemůže jít proti Thomasovi a zastavit experiment a zároveň neexistoval způsob, jak Anně pomoct přežít. Jediné co mu zbývalo bylo čekat buď, že pokus dopadne úspěšně a Anna přežije, pokud poté nezkolabuje na zdravotním, nebo že umře přímo v přístroji. Její šance na přežití byly nízké a doktor se přistihl, jak se v duchu modlí, aby to tentokrát dopadlo úspěšně.

„Zbývá poslední procento," řekla žena u počítače a doktor se rychle přesunul ke dveřím.

„Uvědomte zdravotníky a hned jak dojde ke spárování vypněte přístroj a připravte výsledky," rozkázal doktor a položil ruku na kliku od dveří. Byl připravený okamžitě z místnosti odejít a vyndat Annu z přístroje, aby si ji vzali do péče zdravotníci. Při čekání si doktor vzpomněl na svůj první pokus, který prováděl na mladším chlapci než byla Anna. I u něj se před experimentem objevili jisté případy anomálie a tak byl mezi prvními, kteří přístroj vyzkoušeli. Bylo jich deset a on jediný zkouškou prošel, i když poté zůstal nejmíň měsíc v péči zdravotníků a poté ho následoval těžký výcvik, dokud se nedostal tam, kde je teď.

„Pokus byl úspěšný," řekla vyrovnaně žena od počítače a okamžitě vypínala přístroj, aby se doktor a zdravotníci dostali přes oblouky k Anně.

„Nechte mi zavolat Sebastiána a nachystejte mi ty výsledky!" křikl doktor na své společníky. Rychle otevřel dveře a rozeběhl se dívce, která zřejmě byla v bezvědomí tak jako všichni, kteří úspěšně podstoupili pokus. Protáhl se mezerou mezi oblouky, které stále zpomalovali a sundal Annu z přístroje. Její bezvládné tělo se mu svalilo přímo do náručí. Doktor ji vynesl ven z přístroje ke zdravotníkům, kteří se rychle vřítili do místnosti s přenosným lehátkem a položili ji na něj. Zdravotníci se okamžitě ujali své role a odváželi bezvládné tělo dívky na ošetřovnu.

Doktor si přejel prsty po bradě, kde měl slabé našedivělé vousy. Nakonec Thomas i jeho tvrdohlavost bude mít to co chce.

„Doktore, jak to dopadlo?" zeptal se Thomas, který to všechno pozoroval stále schovaný ve vedlejší místnosti. Doktor měl na jazyku hned několik nadávek, které tomu tvrdohlavci chtěl říct, ale všechny je spolknul a vydal se zpátky do místnosti, odkud jak blesk vystřelil. Vzal si od ženy papíry s výsledky z experimentu a hned si je pozorně začal pročítat. U posledních slov se pozastavil a pro jistotu si je přečetl dvakrát. Nejen, že se jim povedl úspěšný experiment, ale Thomas se konečně dočkal schopnosti, které po telekinézi tolik toužil.

Thomas netrpělivě pozoroval doktora, který si stále pročítal papíry a listoval s nimi. Chtěl znát výsledky a vrátit se zpátky ke své práci. Musel o Anně smazat všechny záznamy a připravit si historku, kterou jí dostane na svou stranu.

„Doktore?" zeptal se netrpělivě Thomas, když si všiml malé vrásky, která doktorovi přibila už na tak dost vrásčitém čele. Doktor si sundal brýle, složil papíry na stůl a protřel si své unavené staré oči.

„Gratuluji Thomasi, konečně ses dočkal. Pokud to přežije, máš na své straně telepata, takže se musí Sebastián i ostatní co nejdřív naučit vytvořit si bariéru, aby se jim Anna nedostala do hlavy, stejně jako většina personálu." Thomasovi se na tváři objevil nepatrný radostný úsměv, který byl však rychle chován zpátky pod neutrální výraz.

„Skvěle, pak tedy o všechno se připravte doktore a co nejdřív začněte. Chci, aby Anna byla do tří měsíců po propuštění z ošetřovny připravená pro nás pracovat a bydlet společně s ostatními," odpověděl mu Thomas a bez jakéhokoliv dalšího slova se otočil na patě a odešel z místnosti pryč zpátky do svojí kanceláře. Doktor se jen unaveně sesunul na polstrovanou židli u počítače a protřel si svoje oči. Opět ho čeká hodně práce.

Tak tady je slibované pokračování Assassínů a nahoře v médiích je Thomas, jak jste již zjistili, Annin strýc. Docela by mě zajímaly vaše názory, zda není zbytečné psát pokračování, takže komentáře a zprávy jsou pro vás otevřené. :)