Assassíni zapomenutá minulost

Komplikace

Sebastian

Před čtyřmi hodinami

Měl jsem na posteli otevřenou tašku a dával do ní potřebné oblečení a ostatní věci. Samozřejmě jsem si úplně dolů již sbalil i zbraně, které se určitě budou hodit, pokud narazíme na rebeli, ale v hloubi duše jsem doufal, že to se nestane.

„Takže co se děje? Thomas vás posílá na misi, z které má naše Myšlenka radost, ale ty vypadáš, že tě něco žere," řekl Michael. Zavřel za sebou dveře a posadil se vedle mojí tašky na posteli. Přihodil jsem tam tričko a přešel do koupelny.

„Nechci o tom mluvit," odpověděl jsem mu nevrle a sebral si kartáček na zuby. Přešel jsem zpátky k posteli a hodil ho do tašky. Vůbec jsem neřešil, co všechno tam mám či jak to tam mám, protože jsem si jen potřeboval při balení uvolnit hlavu.

„Jedete na ostrov, že?" Moje smůla byla, že mě Michael zná až příliš dlouho a ví o mě prakticky všechno. Opřel jsem se o stěnu a zaklonil hlavu.

„Chce, abych ji zabil, pokud si tam na něco vzpomene či se přidá k rebelům," řekl jsem mu popravdě. Oba jsme Thomase znali a věděli, že je to děsná svině.

„Využívá k tomu zase Jacka, co." Sklonil jsem hlavu a podíval se na něj.

„Jo," vydechl jsem bezmocně. Christian ani nevěděl, že mám nějakého bratra a navíc s to byl prakticky nováček jako Anna. A aby toho nebylo málo, tak jemu taky vymazali paměť a nesměl vědět většinu věcí.

„Nechtěl bych být v tvojí kůži, ale musíš uznat, že to má promyšlené. Buď si vás oba pojistí nebo přijde o jednoho z vás a ještě k tomu vyzkouší vaši loajalitu vůči společnosti. Na to, jak ho nesnáším, musím uznat, že to má promyšlené."

„Tos mi teda pomohl," řekl jsem mu naštvaně. Jeho proslov o tom co jsem už i věděl mi vůbec nepomohl.

„To nebyl účel. Rozhodovat se mezi bratrem a holkou, která se ti dostala pod kůži není lehký."

„Ona se mi nedostala pod kůži." Michael zvedl jedno obočí a překřížil si ruce na prsou.

„Vážně? Tak čím to je, že už od doby jejího tréninku se na ni díváš jinak než na nějakého jiného assassína pracujícího pro společnost." Už jsem se zmínil, jak mě dokáže naštvat.

„Je prostě jiná," odpověděl jsem mu a zapnul tašku.

„Sebe, bud to v pohodě. Dopadne to dobře," odpověděl mi Michael. O tom dost pochybuji. I kdybychom tu misi zvládli aniž by si na něco vzpomněla, stále tu byli lidé, které musím zabít a útok svést na rebeli.

Současnost

Seděl jsem v helikoptéře, které s námi letěla na ostrov a přemýšlel o mém rozhovoru s Michaelem. Opravdu je možnost, že se mi Myšlenka dostala pod kůži? To musel být omyl. Tady šlo o slib, který jsem jí dal, když jsem ji odtud odvážel. Helikoptéra zase získala jemnou turbulenci. Náš pilot musel být určitě jeden z těch méně zkušených.

Podíval jsem se naproti, kde ležela naše malá Myšlenka a spala. Hned po vzlétnutí usnula. Vypadala tak nevinně, když byla ve světě snů. Netušila, pravý důvod naší mise ani to, že žije ve lži. Vždycky se projevovala jako silná žena, ale teď vypadala tak bezbranně stejně jako před lety. Společnost ji změnila, ale nyní vypadala opět nevině, jakoby se nikdy nezměnila. Byla to příjemná změna vidět ji i z tohohle pohledu.