Assassíni zapomenutá minulost

Vzhůru do školy

Sebastian

Minulost

Ten muž, který mě vzal vrtulníkem od mámy pryč se mi představil jako Thomas a teď mě vedl nějakými chodbami uvnitř budovy, v které jsem byl poprvé. Když jsme nasedli do vrtulníku, odletěl s námi pryč a Thomas mi vysvětlil, že jsem žil na nějakém ostrově. Ničemu z toho co mi řekl jsem nechápal. Prý že jsem vyjímečný a seznámí mě s dětmi jako jsem já. Podle mě kecák.

Thomas mě odvedl do nějaké místnosti, kde byl muž oblečený v bílém plášti. Byla to laboratoř stejná jakou používala máma na ostrově a stejně jako tam tak ani tato se mi nelíbila.

„Sebastiane, tohle je doktor McCall. Doktore, tohle je Sebastian, syn Meredit," představil nás Thomas a popostrčil mě k doktorovi. Doktor se k nám otočil a vřele se usmál. Thomas přešel blíž k doktorovi. "Jak je na tom Alex?"

„Ještě odpočívá, ale zvládl to," odpověděl mu doktor. Tohle nechápu. Thomas si zhluboka oddechl a přikývl.

„A paměť?" zeptal se znovu.

„To zjistíme až se probere. Jaké jsou další rozkazy?" zeptal se doktor a zadíval se na mě.

„Jak jsi mi to vysvětloval? Někdo zapomene a někdo ne?" Doktor přikývl a Thomas si promnul prsty bradu. Nejspíš jim bylo úplně ukradené, že tu jsem a mě to ani nevadilo. "Dobře, takže teď půjde na řadu Sebastián, Jinny, Medison a Trevor. Pokud jeden z nich bude úspěšný na řadu půjdou další čtyři. Úspěchy začneme cvičit a najdeme někoho kdo je bude učit, aby nemusely navštěvovat školu."

„A co rebelové?" zeptal se znovu doktor.

„Ty už nech na mě. Dělej co máš a o zbytek se nestarej a abych nezapomněl. Meredit o tom už ví, ale řeknu to i tobě. Pověřil jsem ji, aby našla Annu Meisnovou. Pokud její výsledky budou stejné jako Alexe nebo mého bratra či jako tady Sebastiána, půjde na test a ty se postaráš, aby její pokus dopadl stejně jako Alexův. Seznam Sebastiána s ostatními dětmi." Thomas se bez rozloučení otočil a odešel z místnosti pryč. Vůbec jsem nechápal o čem se tu celou dobu bavili.

„Pojď se mnou. Najdeme Michaela a ten tě s ostatními seznámí," řekl doktor a položil mi ruku na rameno.

Nechal jsem se jím vést až do nějaké místnosti, kde byly děti různého věku. Některé děti seděli u stolů a povídali si a ty mladší si spolu hrály. Bylo jich tu tolik, že jsem tomu ani nemohl uvěřit. Jen jeden kluk seděl sám v rožku a pozoroval ostatní. Doktor mě popostrčil víc mezi děti.

„Michaeli, pojď sem!" zakřičel doktor a pohledy některých z dětí se na mě zaměřily. Ten kluk co seděl v koutě se líně zvedl a došel k nám. Nevypadal nijak šťastně ani nadšeně.

„Doktore," odpověděl kluk a vložil si ruce do kapes od mikiny.

„Sebastiáne tohle je Michael. Michaeli tohle je Sebastian a je tady nový, takže ho se vším seznam," rozkázal doktor a odešel. Slušné vychování tu asi nikdo nemá.

„Odkud jsi?" zeptal se mě Michael a zvědavě si mě prohlížel.

„Cože?" totálně jsme nechápal co tím myslí. Jak odkud jsem?

„Odkud tě sem přivedli. Každý z nás z někam pochází a většina z táborů na ostrově," vysvětlil mi. "Tak odkud jsi?"

„Z ostrova, ale ne z nějakého tábora, ale z města. A ty?"