𝐖𝐞𝐥𝐜𝐨𝐦𝐞 𝐭𝐨 𝐦𝐲 𝐡𝐞𝐚𝐝 | Mystery

Úvod

Nesnáším stěhování! Obzvlášť, když se stěhuju já! Všude jenom krabice. Támhle igelitový pytel a kousek lepenky uchycené na mé strapaté ponožce...sakra! Nejde to odlepit, samozřejmě by to šlo líp, kdybych se ohla a strhla tu zlou lepenku rukou, ale to né..raději s ní budu bojovat druhou nohou, která se mi zdá být spíš na straně lepenky než na té mé.

Musím se smířit s tím, že takhle tento boj nevyhraju. No co nechám lepenku lepenkou a jdu se podívat co jsem si zapomněla sbalit.

Konečně jsem došla k závěru, že v mém pokoji není nic co nechci aby tam zůstalo..Hurá! Stejně jak se znám to zanedlouho ještě aspoň jednou překontroluju. Ale počkat! Tahle krabice tu nebyla! Uvědomím si s pohledem na malou zažloutlou krabici v rohu zarovnanou ostatníma krabicemi, ve kterých má věci máma.

Určitě tu před chvílí nebyla! Tím jsem si jistá! Připadá mi jakoby se tu z ničeho nic záhadně objevila. Ale to jsou zase jenom ty mé blbé dětinské představy: zjevení krabice, o kterých máma tvrdí, že něco znamenaj.

To by mě teda zajímalo co znamená tohle?! Že máme chodící krabice? To sotva! Ale musím přiznat, že i přes to mě k té krabici něco táhne. Snad má zdravá zvědavost, nebo nějaká vyšší moc?

No dobrá. Teď už to trochu přeháním! Civím tu na malou krabici, na ponožce lepenka a myšlenkami u krabice s nohama vyzařující přitahující moc.

Zase vypadám jako idiot. Ostatně kdy tak nevypadám? Už leckdy mi učitelka řekla ,,A nekoukej na mě jakoby si spadla z višně!" Což mě ještě více znepokojuje, protože nikdy nemůžu přijít na to, proč bych měla padat zrovna z višně a né třeba z jabloně, což je o dost vyšší strom, na rozdíl od višně, tudíž..

A už zase! Vždycky na něco narazím a jsem schopná o tom hodiny uvažovat. Což mi připomíná, že jsem ještě nenapsala úvahu na hodinu slohu, sice jdu zítra do školy naposledy, ale s nálepkou lajdáka taky není moc dobré odcházet.

Před chvílí jsem vesele uvažovala nad krabicí, lepenkou a višní, ale o úvaze čím chci být ani ťuk!

Možná kuchařkou? No i když vaření zrovna není moje silná stránka jednou jsem vařila pro mamku večeři, protože byla pozdě do noci v práci, měli tam nějakou důležitou schůzi kvůli..no..to jsem zase někde úplně jinde.

Tak umělkyní? Nebo třeba herečkou? Hrát ve slavných filmech se slavnýma hercema třeba takový Leonardo s tím bych si klidně něco zahrála. Jediný problém je ten, že neumím hrát.

Co mi tak nejlépe jde? Blbnout? Spát? Uvažovat?..uvažovat?..počkat! Už to mám! No jasně. Ze mě bude jasný psychiatr nebo tak něco.

Ranní světlo, zpěv ptáků..

Sakra! Já zaspala! Přes všechno to přemýšlení okolo té úvahy jsem si zapomněla nařídit budík. Pitomá úvaha!