𝐖𝐞𝐥𝐜𝐨𝐦𝐞 𝐭𝐨 𝐦𝐲 𝐡𝐞𝐚𝐝 | Mystery

Kapitola 5

Konečně je po vyučování. Celý den jsem se snažila přežít Honzovy otravné prupovídky a přemlouvala se, že ho opravdu zabít nemůžu. Ještě stačí přežít oběd, u kterého se ke mně určitě přidá, to by přeci nebyl on, a pak už budu mít svatý klid.

Hmm..zatím ho tu nikde nevidím rozhlížela jsem se po jídelně s tácem v ruce to se mi líbí.

,,Čau" vytrhl mě hned, jak jsem si sedla z usilovného přemýšlení nad tím, jestli jsem někdy jedla lepší rýži s masem než teď Karel

,,Ahoj" odpověděla jsem mu s úsměvem, konečně někdo jiný než Honza. Karel si ke mě přisedl a s chutí se taky pustil do jídla.

,,Jdeš dneska na pláž?" zeptal se mě po chvíli. 

Nechápavě jsem zvedla obočí ,,ono se jde někam na pláž? O tom nic nevím"

,,Jo dneska v pět" vysvětlil mi a zvedl se od stolu ,,Budu rád, když přijdeš, bude tam zábava" dodal s úsměvem a zmizel z jídelny dřív, než jsem stačila něco odpovědět.

Fajn takže na pláž, no možná bych se tam mohla jít podívat, sice nějak moc producírování se v plavkách nemusím a pláž to tak nějak vyžaduje, ale když tam podle něho bude zábava, tak bych tam neměla chybět.

...

Nemám žádné plavky, všechny vypadají hrozně! Rozčilovala jsem se, když jsem dorazila domů ze školy. Co budu dělat?.. Musím zachovat klid, žádnou paniku, mamka určitě nějaký mít bude.

,,Co tu hledáš?" vylekala mě mamka, když jsem se hrabala v jejím šatníku, ani jsem si nevšimla, že už přišla domů.

,,Potřebuju nutně plavky" vysvětlila jsem jí moje počínání.

,,Ty mám v šuplíku vedle" řekla a trochu se pousmála. No jasně, že mě nejdřív nenapadlo otevřít všechny šuplíky, má je hned navrchu. Popadla jsem dvoje a zmizela s nimi ve svém pokoji.

Prohlížela jsem se v jedněch před zrcadlem, když v tom přišla mamka do mého pokoje. ,,Kam se v nich chystáš?" začala se vyptávat.

,,Na pláž máme tam v pět sraz se třídou" vysvětlila jsem ji a přehodila si přes plavky, které mi podle mě nejvíce slušely lehké plážové šaty.

,,To je dobře aspoň konečně chytneš nějakou barvu, ale jestli to máte v pět, jak říkáš, tak by si měla pohnout, protože pět bude za deset minut"

Sakra! Hrklo ve mně, podívala jsem se na hodiny a opravdu, máma mluvila pravdu. Rychle jsem si do tašky hodila pár věcí a za běhu se rozloučila s mamkou. Ještě, že jsem si předem zjistila jakou tramvají mám jet. Teď ještě aby mi něco jelo. Naštěstí neuběhlo ani pět minut a já už se mačkala v přeplněné tramvaji. To se taky dalo čekat, když je takhle hezky, můžu být vůbec ráda, že jsem se do ní vmáčkla, takhle přijedu na pláž jen o pár minut později.

...

Musím říct, že je to tu vážně pěkné, na každém rohu stánky s drinkama, slunečníky a k tomu tu hraje příjemná hudba. Tady si to určitě oblíbím.

,,Koupím ti ho, chceš?" ozval se za mnou známý hlas, zrovna když jsem stála u stánku s mojitem. Byl to Honza jak jinak, ten mi tu vážně scházel.

..Ne, děkuju já alkohol nepiju" odpověděla jsem.

,,Jo? A proč tu teda stojíš?" smál se. Nenapadala mě na to žádná vtipná odpověď a tak jsem se k němu otočila mlčky zády a zadívala se na moře. Kouzelný pohled.

,,Dvakrát" uslyšela jsem za sebou. Tak jemu nestačí říct, že nechci.

,,Tu máš, ať se aspoň trochu odvážeš" podal mi po okraj plný kelímek s průhlednou tekutinou a ledem a mátou na dně. Protočila jsem na něho otráveně oči, ale drink si nakonec vzala.

,,Jak se ti tu líbí?" zeptal se mě po chvíli. Hmm..snaží se být kamarádský, ale má smůlu, štve mě celý den, takže se s ním odmítám normálně bavit.

,,Kde jsou kluci?" zeptala jsem se místo odpovědi. Nespokojeně si oddychl ,,Zavedu tě za nimi" řekl a rozešel se směrem k molu. Beze slova jsem ho následovala.

,,Tady se máme sejít" oznámil mi, když jsme se zastavili u dvou laviček, které stály u chodníčku vedoucímu k moři.

,,Fajn" odsekla jsem a posadila se na jednu z nich. Honza naštěstí nehodlal pokračovat ve svém snažení se o kamarádský pokec a tak jsem mohla jen potichu usrkávat z mojita a dál si užívat pohled na moře.

,,No konečně, už jsem si myslela, že nepřijdete" remcala jsem, když se kluci objevili na chodníčku.

,,Promiň, že jsme tě nechali čekat" odpověděl mi sladce Karel a nasadil tak roztomilý, omluvný pohled, že jsem se neubránila úsměvu. Posadil se na lavičku vedle mě a dali jsme se do řeči.

S ním se tak hezky povídá. Vydržela bych s ním takhle klábosit klidně celý den. Probrali jsme spolu všechno, můj starý domov, starou školu i kamarády. Ostatní se naštěstí bavili mezi sebou, takže nám do rozhovoru nezasahovali.

Povídat jsme si přestali, až když se začalo stmívat. Vadim a Martin už museli domů, takže jsme na pláži zbyli jenom já, Karel a Honza.

,,Tuhle písničku zbožňuju" prohlásila jsem, když začalo hrát Say something.

,,Jo ta je hezká" odpověděl Honza, na to jsem ale nedbala a jen jsem se zaposlouchala do příjemně pomalé melodie písničky. 

Karel se najednou zvedl a postavil se přede mě ,,pojď si zatancovat" natáhl ke mě dlaň. 

Mně se asi rozskočí srdce. Tohle jsem vážně nečekala. Samozřejmě, že jsem souhlasila, vložila svojí dlaň do jeho a nechala se odvést blíž k hudbě. Asi vám nemusím říkat, že to bylo naprosto úžasný, jak krásně voněl, držel mě u pasu a mě bušilo srdce o sto šest.Přála bych si, aby tu písničku hráli pořád dokola a my na ní pořád tancovali. To se ovšem nestalo. Takže jsem se od Karla musela zanedlouho odtrhnout. S blaženým úsměvem jsem se dobelhala zpět k lavičce a sedla si na ní.

,,Tak já už půjdu taky domů" řekl Karel. 

Trochu mě to zamrzelo. Nejradši bych si tu s ním ještě chvíli povídala, ale je pravda že je pozdě a už bych taky měla jít. A tak mi nezbývalo nic jiného než se zvednout a vydat se k tramvaji.
Zanedlouho už jsem, pořád vedle z toho tance, seděla v tramvaji a jela domů. Až když jsem odemykala dveře, jsem si vzpomněla, že na lavičkách někdo chyběl, když jsme se tam s Karlem vraceli po tanci, Honza už na nich neseděl.