Přátelé??

16.část- Jak jsi mě to nazvala?!?

Pohled Alex:
Probudila jsem se až ráno. Kde to jsem. Tohle není u nás doma.

Byla to velká, bílá místnost s postelí. Naproti ní bylo velké okno. A když říkám velké tak myslím opravdu velké!!! Uproatřed místnosti byl malí prosklený stolek a na něm tác, dva talířky. EAT ME!! DRINK ME. Mám, nemám....no co radši ti sním.

„Prosím ať to je něco co mě zabije." prosila jsem sama sebe v domění že to zafunguje. Marně. Utlumilo to mou bolest hlavy. Znovu jsem se porozhlédla po pokoji a uviděla jsem velké dveře. Rozeběhla jsem se k nim. Zamčeno. To jsem si mohla myslet. Přešla jsem k oknu a sedla si na parapet. Schoulila jsem se do klubíčka. Kolena jsem si přitáhla co nejvíce k bradě a sledovala všechno to dění venku za okny. Pršelo. To mi moc nepomohlo. Cítila jsem horkou kapku na mé tváři. Slza se koulela tak jako kapky vody po oknech.Tolik jsem se bála.

„Co se mnou bude. Zabije mě ta osoba co mě sem dotáhla?? A co se mnou hodlá udělat když mě zabije?? Vyvěsí si mě někde jako svou trofej??" tolik myšlenek nakednou. Myslela jsem že mi z toho praskne hlava. Možná by to bylo i lepší!!!

........................................................................

Slyšela jsem kroky. Dveře se otevíraly...a mě se muselo zastavyt srdce. (Ne doslova...) Jen jsem tam tak seděla v rohu okna a čekala jsem co nebo spíš kdo se v nic oběvý....

Byl to muž nebo spíš kluk, byl docela vysoký, hubený, černovlasý, oči měl hnědé skoro až černé. Mohlo mu být tak 19-20. Byl docela pohledný....Počkat vážně jsem řekla že je pohledný??? Alex no tak vždyť tě unesl!! Uklidni se?!?

„Jakpak jsi se vyspala koťe??" řekl když byl uplně u mě.
„Ptal jsem se jak jsi se vyspala ty couro!?" zařval a vlepil mi facku. Bála jsem se jakkoliv odporovat.
„Do-d-dobře." vykoktala jsem ze sebe.
„Víš proč jsem si tě sem přivedl baby?"
„N-ne."
„Už dlouho jsem tě sledoval."
„Aha a proto jsi mě unesl?!?"
„No vlastně ANO!"
„Co je tohle kurva za logiku?!?" vyprskal jsem ze sebe.

„Šššš nemluv koťe. Nechceš aby tě neco bolelo. Nebo ano?" zašklebil se a já jsem se musela sakra držet abych mu neplivla do tváře.
„Zmrde!!!"
„Jak jsi mě to nazvala?!? Zmrdem?!?"
„Jo zmrdem!!! A víš proč?!? Protože normální lidi neunášejí holky!!!"
„Tak a dost!!!" ze zadní kapsy vyndal pouta. Sepnul mi jimy ruce a ahosil mě z okna na tvrdou zem. No kdybych tam apoň zustala. Ze země mě rychle zvedl a pohodil mě na poste.

„Co-c-co to děláš?!?" vykoktala jsem ze sebe a stím i hromadu slz.
„To co jsem měl udělat už u teve doma!!!" zaječel a začal ze mě strhávat oblečení. Vzpírala jsem se, ale marně. Nic nepomáhalo!!! Snažila jsem se kopat, všelijal sebou házet. Ale nic. Nic nepomáhalo. Byla jsem na pokraji svích sil. Když už jsem byla jen v kalhotkách, začal se svlékat taky. Proudy horkých slz za sebou zanechávaly mokré cestičky. Nedá se ubrečet k smrti třeba??? Boužel ne. Kdyby ano byla bych už určitě dávno mrtvá....

Jej je tu další část...těšily jste se aspoň trochu??