Přátelé??

3.část-Nebreč

Předem vás chci upozornit že tato část bude trochu smutnější, ale i přesto doufám že se vám bude líbit.

Pohled Alex:
Je to už týden co Ellis nepřišla do školy.
„No tak copak se děje??" naléhal na mě Honza...
„Ellis...mám o ni strach...neodepisuje mi na zprávy, nezvedá mobil a nechodí do školy. Nevím co se to s ní děje od toho dne co jsme byly venku se neozvala." když jsem to dořekla Honza mě pevně obejmul a já se trochu uklidnila, ale ne nadlouho. Přišla mi zpráva od mámi Ellis.

„Ahoj Alex neříká se mi to lehce, ale bude lepší když se to dozvíš ode mě než od někoho jiného. Ellis je v nemocnici." nad tímto jsem se sesunula k zemi. Obličej jsem schovala do dlaní a začala zběsile brečet. Upustila jsem svůj mobil a brečela jsem dál.

Honza se přiřítil z kuchině jako blesk a ptal co se stalo asi slyšel můj pláč který jsem se snažila tlumit svímy dlaněmi a jen jsem ukázala na pohozený mobil kousek odemě. Ihned si ho vzal, nevěřícně koukal jak btečím.

„Notak nebreč řeknu mámě ať nás za ní hodí. Hlavně přestaň plakat víš že ti to tak nesluší. A hlavně se to nelíbí mě" pošeptal mi do ucha když mě tisknul na svou hruď. Poíbil mě a já se cítila v bezpečí. Vlepil mi ještě jednu pusu do vlasů a já se poumála.

„Dobře děkuji ti. Miluji tě....a nikdy tě nikdo nebude milovat víc než já." řekla jsem mu se slzamy v očích.

Po 5min.
„Alex, máma je tu pojedeme za Ellis. Ano?" volal na mě Honza ode dveří a já ho políbila na tvář.
„Děkuji" pošeptala jsem mu při otevírání dveří.

V nemocnici na pokoji:
„A-aa-ahoj Ell" vyhrkla jsem ze sebe a s nimi i hromada slz. Při pihledu na Ellis se mi sevřel žaludek.
„Ahoj Alex, nebrec tak hrozný to není. Jsem jen trochu pohmožděná a jen pár zlomenin." zasmála se ale ne moc.

„Co se ti vůbec stalo?" zeptal se Honza trochu tiše.
„Víte jak sme byly v to uterý venku."
„No jo jasně a dál?"
„Šla jsem v pohodě domů, sluchátka jsem měla v uších a slunce mě pálilo do očí. Přecjázela jsem přes přechod měla jsem zelenou a najednou se ze zatáčky vyřítilo auto. Pak už si jen pamatuji hlouček lidí kolem mě a houkaní sanytky. Nic víc, nic míň." dořekla Ellis.

Bylo už 18:30 a na pokoj přišla sestřička dát Ell nějaké léky proti bolesti. Nenápadně nám ukázala náznak že už je po návštěvních hodinách a že by jsme měly vypadnout.

Jej je tu další část a já zní mám velikou radost. Doufám že i vy. Je to trochu delší část.
Zatím páčko.
Vaše Gábi.