Přátelé??

5část-Eell máš tu překvapení

Pohled Ellis:
Super dnes by mě měli pouštět z nemocnice. Konečně vypadnu z toho blázince. Už jsem asi tyden na pokoji s malou holčičkou která pořád jen brečí. Záchranou pro mě tedy jsou jen sluchátka, mobil a notebook. (Samozdřejmě od applu) Mno jo bez toho bych nikam nevyrazila ani do hrobu. Pousmála jsrm se a potom si uvědomila že to děcko zase ječí....jelikož mě jako každý den co jsem tu mě ptřesně bolí hlava.
„Sestři??!!" vešla jsem z pokoje neučesamá a neupravená prostě jako zombie.
„Ano copak by jsi potřebovala?" zeptala se laskavě a ja se jen chytla za hlavu a pousmála se.
„Počkej chvýly na pokoji, ano!!! Za chvýly jsem tam a dá ti něco proti bolesti."

Cestou na pokoj jsem potkala skupinku lidí kteří mi byly již známí.
„Ell počkej na mě..." volal za mnou známí dívčí hlas. Ano, ano byla to Alex.
„Neřvy....tady nejsi doma v jeskyni..." zasmála jsem se a šla ji obejmout...no a pak i Honzu....po chvíli mlčení cestou do pokoje jsem pořád přemíšlela nad "cizincem" co přivedli sebou. Znala jsem ho, znala jsem jeho tvář a i hlas, jehi smích.

Na pokoji jsem se konečně dozvěděla kodo onen "záhadný cizinec" je...
„Ell!!! Chtěl bych ti představyt tvůj odvoz domů" vytrhl mě z myšlenek Honzův pobavený hlas. „Ell tohle je Jirka. Jiřino tohle je Ell. Seznamte se děti moje." řekl v záchvatu Honza.

„Ahoj Ell. Těší mě."
„A-a-a-ahoj. Ellis. Taky mě těší." zírala jsem na Jirku Krále s otevřenou pusou a on se jen kulišácky pousmál.
„Ell jsi v pohodě??" rozesmála se Alex a drbla do mě. Nato jsem se provudila ze svého snění. Koukala jsem pořád na něj, ale tentokráte jsem u toho neslintala.
„Jojo v naprostím pořádku."
„Já věděla že to bude dobrej nápad" pošeptala Alex Honzovy a ja jen dělala že jsem to neslyšela...

Dnešní kradší díl....