,,Jsem doma!" Zakřičela jsem. ,,Nekřič, nebo náš soused bude mít infarkt." Usmál se na mě otec a dál četl noviny. ,,Z mého hlasu?!" Zakřičela jsem a zasmála se. ,,Jsi jako *Fren. Máš hrozný hlas." ,,Hey, yeah!" Zakřičela jsem. ,,Ne, prosím." Zakňučel otec. Zasmála jsem se a zpívala dál: ,,Hell i know, how it is sometimes.. You're holding on trying to forget them all night.." ,,Stop." Otec vstal a poplácal mě po rameni. ,,Zpíváš dobře a hádám že můj názor mění ta píseň." ,,Jo, přesně." ,,Máš úkoly?" ,,Jo, z matiky a chemie, toto mi dal pan Piper." Podala jsem mu papírek a šla si sednou za stůl, který byl v kuchyni. Otec si také sedl a začetl se do papírku. ,,Čti nahlas, já si to ani nepřečetla." Poprosila jsem ho. ,,Díky tomu, že vaše dcera Larrisa Bartlett je velmi nadaná žákyně, vezmeme ji, - pokud dáte svolení - na výlet do Seattlu. Na výlet se dostalo jen dvacet dětí z naší školy. Odjíždíme za tři dny, v osm hodin ráno před školou, vracíme se za týden v jednu hodinu odpoledne. Ředitelka Laurenová." Dočetl. ,,Chceš tam?" ,,Ne." Pokrčila jsem ramena a ušklíbla se: ,,Ale pojedu." Vstala jsem a vzala si svůj batoh. ,,Když nechceš, proč tedy jedeš?" ,,Protože jsem v Seattlu ještě nebyla?" Zeptám se. ,,Dobře, zaplatím cestu a dám ti peníze, můžeš si tam něco koupit. ,,To nemusíš, můžeš zaplatit cestu, jako správný rodič a já si něco vezmu ze svého." ,,Pokud chceš." Pokrčil rameny a začetl se do novin. ,,Mimochodem, co práce?" Zeptala jsem se a šla ke schodům. ,,Vyhodili mě." Pokrčil rameny. ,,Cože?!" Vykřikla jsem a šla rázným krokem k němu. ,,Otče, víš že to byla práce která tě baví, já vím, bylo toho hodně, ale kruci! Co ten brouk? Byl z poslední výplaty? Jestli to je tak jak si myslím, půjdu ho prodat, najdu si brigádu a pomůžu ti najít novou práci. Nebo víš co? Zkusím tvého šéfa přemluvit!" Vykřikla jsem a podívala se na něj. ,,Co se směješ? To je važné!" Vykřikla jsem a on se smál čím dál tím víc. ,,Víš, tady mám důkaz, že kdyby mě vyhodili, nemusím si dělat starosti. A zlato, byl to vtip." Narovnal noviny a ještě se na mě usmál. ,,Povýšili mě, budu soudcem." ,,Ty jsi- To je- Otče!" Vykřikla jsem a s batohem na zádech a záchvatem smíchu mého otce za mými zády, jsem šla do svého malého pokoje.
,,Nemám slov." Řekla ředitelka. ,,Já vím, ale neříkejte jí to." Můj otec ji poprosil. ,,Ale jistě, ona to neví, že ano?" ,,Ano, neví to." ,,A jak to- Laro!" Vykřikla a já potichu zaklela. ,,Víš, že se nemá poslouchat cizí rozhovor?" Zamračil se na mě otec. ,,Já vím, jen co mi tajíš?" Ukázala jsem prstem na svého otce. ,,Nic, ti netajím, jen jsme mluvili o..." ,,O Caroline!" Vykřikla ředitelka a postavila se. ,,Mluvili jsme o Caroline." ,,Proč?" ,,Jede také do Seattlu a tak jsme něco řešili." ,,S mým otcem?" ,,Oh, on mi šel dát papírek o Seattlu a tak jsme se dostali k panu Piperovi a Caroline." ,,Jo, tak já půjdu a omlouvám se." Krok jsem ustoupila a otevřela dveře. ,,Nic se nestalo, jen to už nikdy nedělej." Poučil mě otec. ,,Ano, tak já půjdu." Přikývli a já zavřela dveře. ,,Kdo je Caroline?" Zeptal se otec a já se uchechtla.
*Fren, je postava ze seriálu Chůva k pohledání. Fren, má hrozný hlas a křičí.
Ahoj, omlouvám se za krátkou kapitolu, v příští se jede do Seattlu!
Copak asi tají Laře otec? Kdo je Cole?
Kluk. Blbej kluk, ostatně.. jako každej jinej.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
