Boj o Valerii

#11.- Thea, Pattie a klíče do nového bytu

Dnes mě propouští z nemocnice.. Těším se domů? Kde je můj domov? Co se za tu dobu změnilo? Z přemýšlení mě vytrhlo klepání.. 

"Dobrý den slečno," Sestřička se podívala do hrstky papírů a zamračila se. "O'conely." Dodala. 

"Dobrý. Děje se něco?" 

"Ne!" Vykřikla a z podpostele vytáhla kufr. Můj kufr. "Můžete se začínat balit. Po sbalení dojděte na recepci." Usmála se na mě a odešla. Vstala jsem z postele a šla k menší skříňce, kde jsem měla pár kousků oblečení, ze země jsem si vzala černý kufr a otevřela ho. 

Po asi deseti minutách jsem se porozhlédla po pokoji a ujistila se že mám všechno. Otevřela jsem dveře a když jsem udělala asi dva kroky do někoho jsem narazila, ale nebyla to velká a silná postava muže, abych spadla na zem, byla to maličkatá, hubená ženská postava, která nesla jméno Theodora. Moje sestřenice. 

"Rosí!" Objala mě, silně. 

"Ahoj, Theo, co tu děláš?" Odtáhla jsem se od ní.

"Tvoje máma, Helen, se přece vdává! Dnes!" Vzala mi kufr a šla k recepci. 

"Oh, aha." Došly jsem k recepci a popovídali si s doktorem, dostala jsem léky a 'pravidla nebo zákazy' co nemůžu dělat. Vše jsem odkývala a s Thhou po boku šla k jejímu autu. Nasedly jsme a jely rovnou, domů? Ke Carlosovi? Né, domů, jely jsme domů. Vystoupila jsem a vzala kufr z kufru (:DD) auta. Pomalými kroky jsem se vloupila do domů, samosebou, tma.

"Překvapení!" Vykřikli všichni, tedy nebyl tu Carlos,máma a Chris. Ti se chystají na svatbu. Páni a chlapci byli oblečení do smokingu a dámy a děvčata byli oblečené do krémových šatů. 

,,Všechno nejlepší zlato!" Prodrala se z davu Andy. 

,,Andy!" Vrhla jsem se ji kolem krku. 

,,Moc mě to mrzí, zlato, nevěděla jsem to.. Nic z toho bych neřekla do Petera." Šeptala mi do ucha. 

,,To mě to mrzí, kvůli mě jsi přišla o bratra." 

,,Nikdy to nebyl můj bratr." Odtrhla se ode mě a podala mi krabičku. Úplně jsem zapomněla na své narozeniny. Promeškala jsem je.. 

,,Nic nechci." Dala jsem ji její ruku zpět. 

,,Na nic jsem se neptala." Dala mi před nos znovu krabičku. S povzdechem jsem si ji vzala. Otevřela jsem ji zůstala zírat do krabičky, ve které se kutálel malý klíček. 

,,To je..?"

,,Tvoje klíče od tvého bytu!" Vykřikla a přitom pohodila rukama. 

,,Cože?" 

,,No, pokud ti to vadí tak.."

,,Nevadí! Jsi zlatá! Děkuji!" Objala jsem ji. 

,,Tak, teď se jdi obléct," Ukázala na schody. ,,A dávej pozor." 

,,Na co?" Vykřikla jsem. Odešla. Nechala mě tam s nechápavým výrazem. Podívala jsme se znovu na krabičku, měla ještě malé místečko dole, bylo tam totiž duté místo. Vytáhla jsem klíč a pomocí svého nehtu jsem vydlabala dno, vevnitř, byl malý papírek, a na něm jméno. Pattie. Pokrčila jsem rameny, a vydala se do svého pokoje, kde na mě čekalo chlupaté stvoření. Pattie, je moje fenka! Krásná fenka, kólie. Vždy jsem si přála psa, na nic jsem nečekala a šla se obléct, ne že bych neměla moc velkou radost, tu mám, ale potřebuji být dole za pět minut. Nasoukala jsem se do béžových šat a z vlasů jsem si udělal rybí cop. Vzala jsem si připravené baleríny. Pohladila jsem Pattie a otevřela své dveře z pokoje. 

,,Ahoj." Usmál se na mě nějaký blonďák. 

,,Ahoj? Ty jsi.." Zavřela jsem dveře a otočila se na něj.

,,Kámoš Chr- tvého bratra." 

,,A, co tu děláš? Nevěděla jsem že máma dovolila kamarády na svatbu." Zamračila jsem se na něj. Byl nervólzní.. Z čeho?

,,Jsme si moc blízcí, tak jdeme?" Měla jsem z něj špatný pocit.. ale co! Kámoš ne kámoš já jdu na svatbu!

Po dlouhé době další kapitola, omlouvám se že jsem tak dlouho nenapsala, ale tuto jsem měla rozepsanou asi měsíc, a prostě mě nic nenapadá..  Nat-Uninatorn