Boj o Valerii

#9.-Mrtvej

"Pane bože!" Nevěřím svým očím. Přede mnou stála moje matka! 

"Odlož tu zbraň!" Vykřikla na mého nepravého otce. "Prosím.. Petere!" 

"Proč?! Proč, jsi mě podvedla!? Dala by se provést adopce! Celých 18 let ze mě taháš peníze pro tuto děvku!" Ukázal na mě. "O'conelyovou!" 

"Cože?!" Ukázal se zpoza rohu Chris s Carlosem. 

"P-pak se to vyřeší, ale haló? já jsem tady a ten krypl na mé míří!" Zamračím se na Chrise. 

"Sbohem Rose," Podívám se na Petera co mačká spoušť pistole. "O'conely." 

Tma.
Bolest.
Strach.
 

Chris

Rose se s židlí převrátila na zem. Krvácí ji, do prdele! Hlava! Otec zabije Petera a já volám sanitku. 

"Než přijede sanitka," Položím si Rose na moje nohy a hladím ji po tváři. "chci ti to vysvětlit." Řekl klidně otec. "Ale nejdřív vysvětluj ty! Helen!" 

"J-já, nezabil mě ale omráčil. Všem vám to řekl aby, jste mě nehledali.. Musela jsme ti poslat dopis, že jsem zemřela a pravdu. Probudila jsem se ve vile, této ale nahoře.. A utekla jsem. Nestavil se zamnou. Nevěděl že jsem utekla a tak jsem se schovávala. Je mi to líto." 

"Teď ty." Podíval jsem se na otce. 

"Prostě, jsme se spřátelili, a .. pak to bylo, no, šlo.." Zamračil se sám na sebe. "Prostě se nám narodila Rose! Ale já myslel že je to Peterova dcera.. Chtěl jsem jí to říct na večírku, ale nevěřila mi." 

"Takže si ji nevezmu, je to moje nevlastní sestra." Přikývli.  Po asi minutě přijela sanitka a odvezla ji. Jeli jsme přímo za němi. 

Je v kómatu.

O 4 měsíce později .. 

Helen a otec jsou spolu, rozvedl se s moji matkou. Přeji jim to, ale je mi líto matky. Rose se neprobudila. 

Vešel jsem do jejího pokoje, ale kolem ní byli dva doktoři,jedna sestra, Sára, otec a Helen. 

"Co se tu děje?" 

"Rozhodla jsem se." Zašeptala Helen. Byli slyšet její vzlyky. 

"Cože?"

"Odpojí ji." 

"To nemůžete!"  

"Jsou to čtyři měsíce Chrisi." Otočila se a odešla. Postupně všichni. Sedl jsem si k ní na postel. 

"Neopouštěj mě. Probuď se." Pohladil jsem ji po tváři. Nemohl jsem odolat a tak jsem se k ní nahl. Políbil jsem ji. Rty měla suché, popraskané.. Ale sladké jako jahoda. Když jsem se chtěl odtáhnout, ucítil jsem na sobě cizí doteky. ŽIJE! Vykašlal jsme se na to a odtáhl se. Párkrát zamrkala a usmála se na mě. 

"Nejlepší probuzení." Když v tu se zamračila podívala se kolem sebe a pak na mě.

"Z kómatu." Sykl jsem. 

"Co?" 

"Postřelil tě." 

"Takže žádný sen. A matka je taky mrtvá že?" 

"Ne, žije." 

"Štípni mě,to musí být zase jeden ze snů, není živá!"  Otevřeli se dveře a v nich stála Helen. 

"Žiješ!" Vyhrkla a objala ji.

"Ty taky.. Mami, bála jsem se, mám tě ráda." 

"Já tebe taky holčičko.." 

"Co P-"

"Mrtvej." Stoupl jsem si z postele a odešel, žije ale já ji nesmím líbat, ani s ní něco mít. Je to moje nevlastní sestra! 

BOŽE!! 606 PŘEČTENÍ ! DÍÍKY!!!! 

DOUFÁM ŽE KAPIŠTA POTĚŠILA :P ŽIJE, SMŮLA :DDDD CO SI MYSLÍTE, DAJÍ SE DOHROMADY? HM? JÁ TAKY NEVÍM .. :DDDD TAK PÁ :D

NAT :*