Boj o Valerii

#10.-Svatba

Políbil mě, a mě se to líbilo. Měl suché popraskané rty. Peter je mrtvý, já byla v kómatu 4 měsíce, moje matka žije. 

Jsou to dobré, i špatné zprávy. 

Z mého přemýšlení mě vytrhli dveře, které se rychle otevřeli. 

"Požádal mě o ruku! Požádal mě o ruku!" Přiskákala ke mě matka. 

"Cože?" Nadzvedla jsem obočí.

"Carlos. Mě. Požádal. O. ruku." Řekla s klidem a ukázala mi prstýnek. Byl krásný...

"G-gratuluju." Usmála jsem se na ni. Falešně. "Takže budu mít.."

"Budeš mít nevlastního bratra a sestru, není to super!? Zoe tě má moc ráda, i když jste se neviděli dlouho.."

"Jo, neviděli, kde vlastně je?"

"Odletěla na měsíc do Francie," Usmála se na mě. "Co se děje? Zítra tě pustí! Máš být ráda!" 

"Jsem, jen je na mě toho moc. Kdy je ta svatba?" 

"Nechtěli jsme to uspěchat, ale i tak, bude za tři dny."

"Cože?" Zamračila jsem se na ni. "Za tři dny?" Zeptala jsem se s klidem. 

"ano, no nic popovídáme? O šatech? Mám tu pár časáků." Ze země vytáhla asi pět balíčků. V jenom bylo asi 15 časopisů. 

"Odejdi prosím, chci být sama." Usmála jsem se na ni. 

"Není ti něco?" Šáhla mi na čelo. 

"Arrg, nic mi není, jen nemám náladu, na ty šaty se zeptej třeba Sári." Vstala a vzala všechny balíčky, šla ke dveřím které otevřela. 

"Ta není moje dcera."  Řekla potichu ale já to slyšela, zabouchla za sebou dveře, povzdychla jsem si. Otočila jsem se k oknu na bok, a zavřela oči. Najednou se pomalu otevřeli dveře, dělala jsem že spím, někdo něco položil na stolek a rázem zmizel. Otočila jsem se a uviděla papírek. Vzala jsem ho do ruky a začala číst. 

"I will always love you , even though we can not be together . You are for me like the forbidden fruit , but you once you rip from a tree. 
Vždycky tě budu milovat, i když spolu nemůžeme být. Jsi pro mě jako zakázané ovoce, jednou si tě ale utrhnu ze stromu."

Pousmála jsem se, nevím od koho to je, ale jednou na to přijdu. 

Dneska krátká moc se omlouvám, díky za 800 přečtení <33 !! Lavíšku ju váš!! 

Nat