Boj o Valerii

#6.-Sbohem

Ježiši, lidi :DD Děkuju za nové 2 sledovatele. MÉ sledovatele. :D A taky díky za 130 přečtení.. Když tak vidím ty nedočkavé komentáře, ať už napíšu další díl... Miluju vás <33 Ale, jsem po nemoci, a taky po prázdninách, a tak školu nestíhám.. Tak se nezlobte.. :) Díky za pochopení.. (Pusťte si prosím písničku v médiích, :'( Dneska, se rozloučíme s jednou postavou.. A to nedělám ráda, ale musím, aby to pak zapadlo v ději, prosím, nezabíjejte mě :( Písnička se k této kapitoly hodí.....)

Rozlepila jsem své oči a porozhlédla se po místnosti. Můj pokoj. Ležím tu v tom samém, co jsem měla včera, a je tu i taška.. Bože... Nemusím si vybalovat, když vím, že mě čeká svatba, a i nový bydlení. 

"Vem si něco černého a padej ihned dolů!" Vletí Peter do mého pokoje, a jak rychle otevře dveře, tak je tak i zavře. Něco černého ? Co to má znamenat ? Začínám se ho bát, a tak ho i poslechnu. Vylezu z postele a vejdu do koupelny. Neumyji se. Nemám na to sílu, ani náladu. Vyčistím si jen zuby a pročesám si vlasy černým kartáčem. Že by byl už den svatby ? Uchechtla jsem se a šla ke skříni. Vytáhla jsem si (Obrázek šat máte dole.). Vlasy si nechala rozpuštěné. Ještě jsem si vzala černé boty na podpatku a vzadu měla mašličku. Vrátila jsem se do koupelny a vzala tu nejrudší rtěnku co mám.  Povzdychla jsem si do zrcadla a vydala se pryč z mého pokoje. dole byli všichni též v černém. Co to má znamenat ?! 

"Je mi to líto.." Pohladila mě po rameni Andy. 
"Co se to tu děje?" Vykulila na mě oči. 
"T-ty to nevíš?"

"Co?!" Už jsem na ni málem křičela. Povzdychla si a se slzama mě zatáhla za loket do kuchyně. (Info, Andy je sestra Petera)

"Co se to děje Andy!?" Vytrhla jsem se z jejího sevření. 
"T-tvoje..." 
"Co?!"
"Tvoje matka zemřela!" Vychrlila ze sebe. Vyvalila jsem na ni oči. Ne to ne, on ji zabil. Ne. Ne, jen to ne, prosím..
"Rose, dýcháš?"  Uklidňovala se a podívala se na mě starostlivě. Dívala jsem se do zdi za ní. Nemohla jsem se nadechnout. 
"Rose!" Začala se mnou  třást. Po pěti minutách jejího snažení jsem se na ni s uslzenýma očima podívala. 
"Chci za ní.." Zašeptala jsem.
"Co? Rose, co to povídáš? Byla to nehoda, nikdo za to nemůže. Nemůžeme za to že ji na letišti,- když na tebe čekala -, ji srazil taxík." Dala mi ruku na rameno.
"Nebyla to nehoda! Nesrazil ji taxík!" Oddělala jsem její ruku bleskově a dodala : "Zabil ji.." Řekla jsem už trochu po tišeji.
"Co?"
"Zabil ji!" Zopakovala jsem.
"Kdo pro boha!?"
Kdo? Kdo? Ty se ještě ptáš?!" Vykřikla jsem na ni. "Peter!" Sesypala jsem se na zem a začala brečet.
"A kdy by to stihl udělat hm? Mého bratra takhle nesmíš podezírat."
"Nebylo to na letišti tak jak si myslíš a tak jak ti naříkal i ostatním." 
"A jak to bylo?" Sedla si ke mě na zem. 
"Přijela jsem na letiště a tam byl Peter, řekl mi že pokud si nevezmu Chrise, zabije ji, byla tam i ona, ale s pistolí u hlavy, přikývla jsem na vdávání, aby ji nechal žít. Ale jak vidíš nenechal." 
"Ne, to ne." Chytla se za hlavu. 
"Jo, to jo!" zvedla jsem se. Otočila jsem se na podpatku a šla k Peterovi do obývacího pokoje.
"K-kam jdeš?" Řekla vystrašeně Andy. 
"Ne, už ne, nestarej se." Odsekla jsem.  Slyšela jsem její povzdychnutí a já nad tím jen pokrčila rameny. Přišla jsem k Peterovi jako slon, že museli mít zemětřesení někde v prdeli. 

"Ty, ty za to můžeš." Šťouchala jsem ho do hrudi a tím ho přibila ke stěně. "Nebýt tebe, žila by, a byla by tu s námi! Ty jsi ji zabil!" Vykřikla jsem. Všichni se na nás otočili, Andy vylezla z kuchyně.
"No tak, Andy pojď si ji uklidnit. Já to nedokážu jsem taky v transu." Usmála se na Andy. Otočila jsem se na ni a ukázala ten nejsmutnější pohled. Když jsem si byla jistá že bude na jeho straně udělala jsem od něj několik kroků, snažíc se jít ke schodišti do pokoje.
"Petere," Promluvila nakonec Andy. Zastavila jsem se před prvním schodem. "Má pravdu, nebýt tebe byla by tu. Jsi vrah, bezcenný vraz, kterému nezáleží na rodině, přátelích a sestře. Jen a jen ti záleží na penězích." Byla jsem překvapená že jsem si ani neuvědomovala že byla u něj a vyhrožovala mu prstem. Všichni se překvapeně podívali a já naznačila pohledem aby opustili můj dům. Rodina, přátelé i spolupracovníci, ti tu byli a jako lusknutím zmizeli. 
"Rose, nemyslíš to vážně? Že ne ?" Zamračila jsem se na něj.
"Víš co ? Vdávám se." 
"konečně, takže jsem ji zabil asi zbytečně." Uchechtl se a odešel na ulici za ostatními.  začala jsem brečet, znovu. Cítila jsem jak mi jedna slza teče dlouze dolu. Pousmála jsem se nad vzpomínkou, mích prvních narozenin. Podívala jsem se na Andy a zmizela hned v druhém patře. 

Ano, provdá se, mám pro vás novinku. Napište do komentíku otázky na Andy, Rose a Petera a já vám za ně odpovím :) 
Nebrečte :'( :D

Nat :*