Boj o Valerii

#14. - Nová vizáž a únos

,,Jak se jmenuje má sestřenička?"

,,Rose, Rose O'conelly."

,,Super!" Zatleskala. ,,Mám sestřenici."

* * *

Rose

Když jsem zapadla za své dveře, rozhodla jsem se. Udělám ze sebe ženu. Koupím si nové oblečení, zajdu ke kadeřnici a nechám si udělat tetování. Jak jsem se rozhodla, tak jsem udělala. Převlékla jsem se do šatů nad kolena. Vzala jsem si conversky a šla do města. Prvně jsem šla ke kadeřnici. Nechala jsem ze sebe udělat blondýnu. Měla jsem krásně rovné blonďaté, skoro až bílé vlasy pod prsa. Jako druhý můj krok do nového života, jsem šla do tetovacího studia, tam jsem si nechala udělat nějaký znak, který se mi v katalogu, -který mi dal tetovací chlápek,-  který se mi moc líbil a dala jsem si ho vytetovat pod podpaží v úrovni prsou. Vše jsem zaplatila a šla do nákupního centra. Když jsem vešla právě do mého oblíbeného obchodu, tak mi začal vibrovat v kabelce mobil. Vytáhla jsem jej a hovor přijmula. 

,,Ano?" Začala jsem. 

,,Pozdrav!" Uslyšela jsem hrubý mužský hlas. Nějaké rachotění, vrtění a skřípaní židlí, až po tomto všem jsem uslyšela hlas. ,,Rose! Bože, pomoc mi!" 

Máma?! 

,,Haló? Mami? Co to je za vtip?" Zasmála jsem se.

,,To není vtip! Zachraň nás!" Uslyšela jsem pro změnu hlas Carlose. 

,,Tati?" Řekla jsem snad poprvé. 

,,Rose! Pomož ná-" A pak, jen dlouhé pípání.. ,,Může mi někdo říct co to mělo bejt?" Křikla jsem po obchodu. Všechny ženy, dívky i malé dcery žen  se na mě podívaly. ,,Oh, omlouvám se." Jen chce někdo asi zabít mé rodiče. 

V mobilu jsem našla číslo na jednoho bodyguarda, Stuarta, který je dobrý pro vyhledávání lidí. Zavolala jsem mu. 

,,Ahoj, Stuarte." 

,,Ahoj Rose, co chceš?" 

,,Potřebuji abys našel mé rodiče." 

,,Helen a Carlose někdo unesl?!" 

,,Jo, hele, přijedu za tebou a dám ti informace které potřebuješ." 

,,Dobře, přijeď." Típl to. Nakupování bude muset počkat, teď jedu najít mé rodiče. Než jsem jela k Stuartovi, stavila jsem se u rodičů. Klíč jsem zastrčila do zámku a otočila jím. Vešla jsem dovnitř i s botami na nohou a šla rovnou do pokoje Chrise. Když jsem vešla do jeho pokoje, byli tu rozbité poličky, rozbitý stůl, rozbitá postel a rozbité okno. Jen tu chyběl Chris. Doprdele! Rychlostí blesku jsem seběhla schody, nasedla do auta a jela k Stuartovi. 

* * *

Podle adresy kterou mi napsal Stuart, jsem zastavila u podobné vily, jakou mají moji rodiče. Normální bílá vila s pár okny. 

Vystoupila jsem z auta a běžela ke dveřím. Zazvonila jsem a otevřel mi Stuart. 

,,Je to vážnější." Bez optání jsem vešla do jeho vily a on zavřel dveře. Otočil se na mě a promluvil ; ,,Proč myslíš?" 

,,Mají i Chrise." 

,,To bylo pochopitelné." Zasmál se ale ironicky. Šla jsem za ním do jeho doupěte. (čtěte sklepa) 

,,Myslela jsem že byl třeba jinde,když je unesli. Měla jsem zato že nám pomůže." 

,,No jo, holka, teď je to jen a jen na tobě. To budeš ty, kdo zachrání tvé rodiče, a bratra." 

,,Ne ne mýlíš se! Je tu ještě Zoe!" Vytáhla jsem mobil a zavolala Zoe. 

,,Ahoj!" Vykřikla Zoe. 

,,Čau, hele Zoe, kde jsi?" 

,,No pořád ve Francii zlato!" 

,,Ty jsi pila?"

,,Ne, jo, trochu zlobíš se mami?" Škytla. 

,,Užij si kocovinu. Dceruško." Dodala jsem a zasmála se. Otočila jsem se na Stuarta který se na mě zamračil. ,,Já vím, není chvíle na úsměvy a podobně, ale byla opilá!" Vykřikla jsem a usmála se na něj. Povytáhl se mu koutek, ale hned nasadil kamennou tvář a otočil se s mým mobilem v rukou na své počítače. Chvíli tam něco dělal a pak řekl s úsměvem. 

,,Jsou ve skladu, kde jsi byla ty, kde tě postřelil Peter." Podal mi mobil. 

,,Nojo, ale já si nic nepamatuji, jestli jel při první zatáčce doleva či doprava." 

,,Nasedni do auta a jeď zamnou." Řekla naštvaně a zamračil se na mě. 

,,Fajn, fajn." Zvedla jsem ruce jako na obranu a šla ke svému autu. 

Vím, že bych měla vyšilovat, ale já vím že je najdu.