STEREK STORY 2

Byl tady

Ano, vím, že jsem to slíbila o víkendu a mnohem víc toho, ale plány mi překazila párty, která zajistila odpadnutí od cca 11 do 4 a pak zajistila následovně šíleně dlouhý spánek, takže jsem se k tomu ani nějak extra nedostala. Ale je to tu, tak si to užijte :)

„Tak jo, neotevírej... Teď můžeš," řekl nervózně Cole. Stiles stál před nějakým obrazem. „Kdo je to? A proč mi to ukazuješ?" „Před tím v hodině, ses mě ptal, proč sem chodím. Slíbíl jsem ti důvod o volné, ale nějak se na to zapomnělo... To je ředitel školy... Arthur Baker." Stiles rychle otočil hlavu na Cola. „Počkej, to je tvůj... Chci říct, není to žádná shoda jmen, co?" „Ne," usmál se. „Je to můj táta. Je tím důvodem, proč jsem tady. Nechci to říkat, protože nic není stoprocentní, ale docela bych chtěl být jako on." „Páni, to si jako já!" „Jo, všímam si toho." Stiles si znovu prohlédl obraz. „Proč zrovna policejní akademie?" „Byl policista, ale zranění ho donutilo práci ukončit. A tak si prost řekl, že chce vytvořit místo pro budoucí policisty." Stiles stále hleděl na obraz. Musel se usmát, protože to byl určitě příběh jako pro knihu. „Cole?" „Mmmm?" otočil se na něj. „Nevadilo by ti, kdybych tě představil Derekovi?" „Ne... Poznám ho rád."

„Dereku!" zavolal Stiles, když ho viděl vystoupit z auta. Zamával na něj a rukou ho pobídl, aby šel za ním. Odpočíval zrovna s Colem na paloučku v parku. „Nejsem si jistý, jestli tě slyšel, je to celkem daleko." „Určitě, má dobrý sluch." Posadil se zpět a Cole mu věnoval zvláštní výraz. Když Derek přišel až k nim, Stiles ho pevně objal a dal mu malo pusu. „Rád tě vidím." „To já tebe taky," usmál se. „Dereku, to je Cole. Můj spolubydlící." Zvedl se a podal mu ruku. Vypadal klidně, ale hned na to Derek znejistil. „Cole, to je ten můj přítel, jak jsem říkal." Pozdravili se a Derek chtěl, aby si mohli promluvit o samotě, tak se vydali pomalu z parku pryč. „Stilesi, jaký je ten Cole?" „Jak to myslíš?" „Tak, jak jsem to řekl." „Hrozně hodný a přátelský." „Hmmm." Stiles se otočil za Colem. Vedle něj seděla nějaká černovlasá slečna. Z nějakého jemu nepochopitelného důvodu mu to trochu vadilo. Ale nebyl si opravdu jistý proč. Otočil se zpět dopředu a věnoval pozornost dál Derekovi. „Proč ses ptal? Vím, že to nebylo jen tak." „Když jsem mu podal ruku, cítil jsem, že se mu hodně zvýšil tep." „Jak jako?" „Mám pocit, že v něčem neříká pravdu." „V čem jako?" divně se zatvářil. „Nevím, může to být něco velkého, nebo naopak něco opravdu malého... Je možné, že to je třeba i nějaká nepodstatná blbost, ale jen jsem to prostě cítil." Stiles se zastavil a postavil před něj. „Proč mám pocit, že mi něco tajíš spíš ty?" „Proč bych měl?" falešně se pozasmál. „Celého si ho zkoumal." Podíval se do země, pak na něj. „Stilesi, my ti něco neřekli." „Kdo my?" „Já, Chris, Scott, Allison, Lydie, Isaac a Liam..." „Co jste mi neřekli? ... Řekni mi to!" vyjel už naštvaně. „Blýzko Beacon Hills se objevili nějací lovci a zabili Darrena s Amy včetně jejich smeček." Na tváři se mu objevil vyděšený výraz. „Jeden se objevil pár kilometrů od našeho domu, zrovna když jsem našel zmrzačeného Darrena. Peter ho stihl zabít. Nejspíš by mě porazil." „Jak je to dlouho?" řekl naštvaně. „Něco přes měsíc." „Co?!" vyjekl. „To jsme tam ještě všichni byli! Proč jste mi to neřekli!" „Prtože ty se nemůžeš bránit! Bylo pro tebe lepší nic nevědět." Stál zaraženě a zíral na něj. „Tak takhle to vidíte? Že se nemůžu bránit?" „Blbě to chápeš. Dělali jsme to pro tvé dobro... A navíc je to stejně jedno, za celou dobu jsme je objevili ani nezaútočili na nikoho jiného." „Ale jde o to, že jste mi to neřekli!" Chvíli mlčeli, jen na sebe civěli, občas na zem, občas někam do dály. „Promiň, mrzí mě to." „Jo, to mě taky." Nehodlal se s ním bavit. „Možná bude lepší, když už se vrátíš. Nemám moc dobrou náladu." „Jestli chceš..." Stiles po chvíli přikývl. „Přijedu pak o prázdninách." Derek ho obejmul. „Miluju tě." „Já tebe taky," odpověděl po chvíli. Derek opravdu nasedl do auta a otočil klíčky. Stál a díval se, jak se auto vzdaluje. Opravdu mu něco tak ošklivého řekl?Položil si učebnice na stůl, tašku položil na zem v lavici. Procházející osoba, ale do učebnic strčila. „Hej, dávej pozor," sykl na něj nechápavě Stiles. „Ty si dávej pozor," řekl vysoký blonďák. Šel dál a jeho dva kumpání se hned drali za ním. Když je pložil zpět na stůl, Cole všechno sledoval. Celou událost, lidi a vše ostatní měl obhlédlé, mlčel a stále pozoroval učebnice. „Cole? Je všechno v pořádku?" „Mmmm? Jo, je," usmál se. Na co bych si měl dávat pozor? Co když patří k těm lovcům a chtěl mě jen upozornit na peklo, které se mi chystá udělat ze života? Né, to ne. Zavrtěl hlavou. „Pssst!" Stiles se otočil, Cole něco psal na mobilu. Z lavice za nimi mu nějaká zrzavá holka podávala papír. „Půjdete?" Praskla bublinu ze žvýkačky a namotala si vlasy na prst. Podivně na ni koukal, pak začal zkoumat papír. „Párty, dnes večer" zbytek číst nemusel. „Jdeme?" mrkl na Cola. „Ale jo," pozasmáli se tomu a Stiles poděkoval zrzce za pozvání.