STEREK STORY 2

Únik

Ahoj, no jo, stalo se nečekané, já to dopsala! :D Popravdě, jestli si někdo z vás říkal, že už to nedopíšu, já si to myslela taky. Jak už jsem zjistila u mnoha příběhů, je pro mě mnohem těžší skončit než začít. Ze začátku se do toho hrnu úplně nadšená, pak prostě píšu, protože chci, pak už z povinnosti a nakonec spíš z vlastního donucení a ak to vypadá asi jako s učením. Máte se učit, ale furt vám něco přijde zajímavější - mobil, notebook, věci na stole, zeď - prostě všechno. Ale přemohla jsem se a napsala tohle. Doufám, že budete s koncem spokojení, protože mi dal hodně zabrat. Nevěděla jsem, jak to celé napsat, aby to neznělo úplně blbě, nevěděla jsem jak to zakončit a hlavní problém se mi naskytl u Luka, kdy jsem nevěděla, co s tím (co vám nemohu prozradit :D), ale přísahám, že jsem si musela vytáhnout sešit do práv, abych se ujistila, že to bude správně. Prostě to dalo moc práce a já jsem ráda, že je tenhle příběh za mnou, i když mě hodně bavil. A popravdě, pustila jsem se do toho v moc vhodnou chvíli, hodinu před tím, než bych měla jít spát, protože stávám na praxe a teď jsou dávno 3 hodiny ráno - good :D...

Prosím, užijte si poslední kapitolu posledního dílu téhle story. :)

*

Nastal večer. Cole se snažil, aby na sebe přilákal, co nejméně pozornosti. Vlezl do stanu s jistotou, že už jeho bratra někdo uložil, ale nestalo se tak. Naštvaně vylezl a rozhlédl se kolem sebe. 'Kde teď může být?' říkal si v hlavě. Hned zastavil kolejdoucího muže. "Johne, neviděls mého bráchu?" "Ne, neviděl." Šel dál a Cole se začínal obávat, že se ten plán zvrtne dřív, než vůbec stihne začít. Nemohl po celém táboře létat s otázkou, kde je Luke. Nejen, že na to nebyl čas, ale mohl by vzbudit pozornost. S ustaraným výrazem se procházel po táboře, ale snažil se dělat, že se nic neděje. "Sally, nevíš, kde je Luke?" Ta jen pokrčila rameny. "To fakt nevím. Dala se na odchod, když v tom ho někdo zatáhl za rukáv! S leknutím se otočil, ale oddechl si, když viděl Luka. "Kdes sakra byl?!" Nechápavě se zamračil. "Jen jsem se procházel s Ronem." "Proč?" Zadivil se. S Ronem moc lidí čas netrávilo. "Chtěl jsem vidět, jak dělá hlídku, ale načapal mě, tak mě zavedl zpátky." "Bože, to je jedno. Pojď rychle!" Chytl ho za rukáv a táhl ho s sebou do stanu. Když byli uvnitř, Luke si začal upravovat polštář. "Nech toho, dneska spát nebudeš... Musíš si rychle a hlavně nenápadně sbalit všechny svoje věci." Podal mu batoh. "Na, s batohem se ti líp poběží." Luke jen vyděšeně schromažďoval věci. "Co se děje?!" "Pšššt! Nesmí to nikdo slyšet... Těšně před dvanáctou vylezu a zjistím, jestli venku někdo není a trochu se po okolí projdu. Jestli bude vzduch čistej, hned se pro tebe vrátím a zavedu tě na jedno místo. Jedna moc milá slečna tě odsud odveze pryč." "Ale proč? Co se děje?" "Předtím ses mě ptal, jestli tomu klukovi můžu pomoct..." "Zachráníš ho?" "Doufám." "A ty musíš proto zmizet. Nechcu ani pomyslet na to, co by ti Trina udělala, proto, abych se vrátil." "Takže musíme oba zmizet?" "Ano... Tebe odveze jedna holka, já zachráním Stilese. Potom se setkáme." Luke najednu přestal balit. "Co je? Proč si nebalíš?" "Co když se ti něco stane? Chci říct, co když se něco pokazí a už tě neuvidím?" "To se nestane," dal mu pusu na čelo a zkontroloval čas na hodinkách.

Kolem jedenácté večer napsal sms dvou lidem - Lydii a Scottovi. Ptal se, jestli jsou na místech. Odpověď zněla od obou ano a tak zahájil plán B.

Potichu vylezl ze stanu a rozhlédl se. Zdálo se, že všichni spali. Pro jistotu se prošel po táboře a nakoukl i a cestu, kterou měl odvézt Luka. Vše bylo v pohodě a tak se pro něj vrátil. "Pojď," šeptl na Luka a počkal až vyleze. Stan zapl, bratra chytil za ruku a tiše se plýžili pryč. Pořád se pro jistotu rozhlížel, ale jak doufal, nikoho nepotkali. Chvíli šli lesem, ale pak ho vyvedl na cestu, kde stálo velké bílé BMW X6. Vystoupila zrzavá holka v šedé mikině a přišla k nim. "Ahoj," pozdravila a oni zase ji. "Odvez ho, ať mám klid." "Jo, neboj. A ty mi zachraň kámoše," ukázala na něj prstem a pozasmála se. Cole se jen usmál a sledoval jak bratra odvádí k autu. "Počkej," řekl a rozběhl se zptáky. Pevně objal svého bratra. "Vrať se mi brácho." "Vrátím." Vrátil se k Lydii a nasedl dozadu. Lydie též nastoupila, nastartovala auto a odjela pryč. Teď zbývala ta těžší část, ale pokud to mělo jít tak v klidu jako s bratrem, mohlo by to dopadnout dobře. Ovšem, tím si nebyl jistý.